č. 8036.

Tiskové právo. — Řízení správní: Nikdo nemá právního nároku na to, aby mu bylo povoleno vyvěšování plakátů podle § 23, odst. 2 tisk. zák.
(Nález ze dne 14. června 1929 č. 11.533.)
Věc: Firma V. a spol., knihtiskárna v P. (adv. Dr. Arn. Desensy z Prahy) proti ministerstvu vnitra o vylepování plakátů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Policejní řiditelství v Praze výměrem z 8. února 1927 nevyhovělo žádosti stěžující si firmy, aby směla vylepovati v Praze na místech k tomu určených plakát nadepsaný »Počněte s revisí smluv bankovních ředitelů«. Výměr je odůvodněn poukazem na zájem veř. pořádku.
Bohuslav. Nálezy správní 11 49 U
Zsp v Praze rozhodnutím z 15. března 1927 nevyhověla odvolání st-lky z důvodu obsaženého ve výměru prvé stolice, dodavši, že plakát pro jeho obsah nehodí se s ohledem na udržování veř. klidu a pořádku k veř. vylepování. — Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání podanému proti rozhodnutí zsp-é z důvodů v něm uvedených.
O stížnosti uvážil nss toto :
Podle § 2 zák. o ss je nss povolán rozhodovati o stížnostech směřujících proti rozhodnutím nebo opatřením správních úřadů, tvrdí-li kdo, že jimi bylo zasaženo do jeho subj. práv. Se zřetelem na toto ustanovení zák. o ss je předpokladem úspěšné stížnosti, aby konkrétním rozhodnutím správního úřadu bylo porušeno právo určitého subjektu, založené platným právním předpisem. Je tudíž zkoumati, zdali a pokud je stát ve věci, o kterou jde, vůči státním občanům vázán, takže je možno mluviti o subj. právu strany na určité rozhodnutí nebo určitý postup úřadu.
Podle 2. odst. § 23 tisk. zák. ze 17. prosince 1862 č. 6 ř. z. z r. 1863 je vyvěšování plakátů (s výjimkou stanovenou v třetím odstavci § 23, o kterou v konkrétním případě nejde) na ulicích nebo jiných veř. místech bez zvláštního povolení bezpečnostního úřadu zakázáno. Porušení tohoto zákazu se tresce podle posledního odst. cit. § 23. Lze tedy beztrestně vyvěšovati plakát na veř. místech jen tehdy, když k tomu bylo dáno »zvláštní povolení bezpečnostního úřadu«. Zákon nemá ustanovení o tom, za kterých podmínek bezpečnostní úřad takové povolení udělili musí, nýbrž ponechává rozhodnutí o tom volné úvaze zmíněného orgánu státní správy. Z toho je zřejmo, že nikdo nemá hmotného právního nároku, aby mu bylo uděleno povolení k vyvěšování plakátů na veř. místech podle 2. odst. § 23 tisk. zák. Za tohoto stavu práva nemůže strana důvodně tvrditi, že nař. rozhodnutí ji zkrátilo na jejích právech subjektivních. Takového zkrácení nedoznala stěžující si firma ani tím, že v nař. rozhodnutí nebyly uvedeny konkrétní okolnosti, ze kterých dospěl žal. úřad k závěru, že by vylepováním plakátů mohl býti veř. klid a pořádek nějak ohrožen, neboť ani v tiskovém zák. č. 6/1863 ř. z. ani jinde v právním řádě není nařízeno (výslovně nebo konkludentně), aby úřad zjišťoval předpoklady volné své úvahy za účasti strany, žádající o povolení k vyvěšování plakátů na veř. místech podle 2. odst. § 23 tisk. zák., po případě, aby jí tyto předpoklady sdělil ve svém rozhodnutí. Ne- má-li strana nároku na procesní účast při zjišťování okolností, které úřad hodlá položiti za základ svému rozhodnutí podle cit. ustanovení tisk. zák., ani na to, aby jí tyto předpoklady byly sděleny v úředním rozhodnutí, nemohlo se nař. rozhodnutí dotknouti ani jejích práv procesních, když se v něm neuvádí, ze kterých skutkových předpokladů úřad vycházel, vysloviv, že plakát předložený stěžující si firmou pro svůj obsah se nehodí s ohledem na udržení veř. klidu a pořádku k veř. vylepování.

Citace:

č. 8036. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 927-928.