č. 8016.

Zaměstnanci veřejní. — Zdravotnictví: * Při stanovení rozdílu podle § 8 zák. č. 236/22 mezi požitky, přiznanými obcí obecnímu lékaři státem převzatému, a požitky příslušejícími mu v státní službě podle smlouvy služební, jest přihlížeti i k mimořádným přídavkům (vál. podpoře, drah. přídavku, náhlé výpomoci), jichž lékař až do převzetí do smluvní státní služby od obce požíval.
(Nález ze dne 7. června 1929 č. 11.520.)
Prejudikatura: Boh. A. 5164/25.
Věc: Josef Sch. v S. proti župnímu úřadu v Košicích o služební požitky. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-1 byl dle výnosu expositury min. zdrav, v Bratislavě z 31. prosince 1923 převzat do služeb státnich dnem 1. prosince 1923 se služným v částce ročních 7700 Kč. Zastupitelstvo města S. usnesením z 2. prosince 1926 nevyhovělo žádosti st-lově za poukázání zálohy na jeho služ. požitky z důvodu, že žadatel měl, počítajíc od 1. prosince 1923, t. j. od jeho převzetí do státní služby, nárok proti, městu na částky, o něž nároky na požitky služební, přiznané obecním a obvodním lékařům před účinností zákona jejich služebním dekretem, převyšují požitky příslušející jim podle uzavřené služební smlouvy, nejde-!i ovšem o výslovné mimořádné kdykoli odvolatelné přídavky. Před účinností zák. č. 236/22 požíval žadatel od města 3200 Kč — plat, 500 Kč — bytné a 400 Kč — rodinný přídavek, celkem 4100 Kč základních požitků. Tyto požitky nepřevyšují příslušející požitky žadateli podle uzavřené smlouvy a žadatelem požívaná vál. podpora a náhlá výpomoc jako výslovně mimořádné a odvolatelné přídavky nemohou se považovati za základní plat.
Župní úřad v Košicích nař. rozhodnutím zamítl odvolání st-lovo jako bezdůvodné. —
Rozhoduje o stížnosti, uvážil nss toto:
Mezi stranami není sporu o tom, že obecním lékařům do státní služby v smluvním poměru převzatým přísluší po rozumu § 8 zák. č. 236/22 na účet obce rozdíl mezi služ. požitky jim jako obecním lékařům přiznanými a požitky příslušejícími jim podle služ. smlouvy uzavřené se státem, pokud ovšem požitky prv uvedené převyšují požitky posléze uvedené; spor je toliko o to, co sluší rozuměti pod služ. požitky přiznanými obecním lékařům jako takovým ve smyslu cit. zák. ustanovení. Kdežto žal. úřad vychází z právního názoru, že k těmto požitkům nelze počítati požívané přídavky mimořádné, stojí naproti tomu st-1 na stanovisku, že při výpočtu rozdílu po rozumu § 8 zák. č. 236/22 mezi požitky požívanými od obce a požitky zabezpečenými státem dlužno přihlížeti i ke služ. požitkům mimořádným, jako jsou vál. podpora, drah. přídavek a náhlá výpomoc, pokud nejsou zastaveny s platností všeobecnou a na všechny zaměstnance stejně se vztahující.
Nss uznal názor hájený st-lem správným.
Nss vyslovil již v nál. Boh. A. 5164/25, že po rozumu zák. č. 332/ 20 a č. 236/22 přijati jsou obecní a obvodní lékaři za smluvní orgány státu se zvláště stanovenými požitky od státu, avšak v ten způsob, že zůstávají v dosavadním svém trvalém postavení obecních a obv. lékařů, takže mají postavení dvojí, jednak své dosavadní postavení, pokud je lze sloučiti s předpisy nového zák., jednak postavení jako smluvní zaměstnanci státu. Z toho jde, že nároky plynoucí z dosavadního postavení obecních a obvodních lékařů, státem dle zák. č. 236/22 do smluvní služby přijatých, před účinností tohoto zák. již přiznané, zůstávají jim zachovány, pokud nároky ty stát nepřejímá a pokud neodporují ustanovením zákona, ani sjednané smlouvě. Tomu svědčí ustanovení § 8 odst. 8 zák. č. 236/22 i důvodová zpráva, která praví, že u lékařů obecních a obvodních, kteří v době účinnosti zák. byli v postavení stálém, nelze na důsledcích jejich postavení takto nabytých nic měniti. Zůstávají tedy zmíněným lékařům zachovány i nároky na služ. požitky, nabyté v dosavadním služ. poměru, pokud stát nepřejímá na sebe plnění z nároků těch plynoucí. Dále vyslovil nss v cit. nálezu, že z celé tendence příslušných zákonných předpisů v jejich souvislosti (srovm zejména §§ 6, 8, 10 zák. č. 236/22) vyplývá, že materielní postavení obecních a obvodních lékařů, kteří byli i státem ustanoveni pro výkon zdravotní policie, po dobu provisoria normovaného §em 8 zák. č. 236/22, byť se i nezlepšilo, nemá býti zhoršováno, což by se jistě stalo, kdyby takový lékař v době, pokud ještě trvá provisorium, postaven byl u města, u kterého zůstává ustanoven, hůře než jiní obecní zaměstnanci. Z toho plyne pro daný spor, že při stanovení rozdílu podle § 8 zák. č. 236/22 mezi služ. požitky přiznanými st-li jako obecnímu lékaři a požitky příslušejícími mu v státní smluvní službě podle služ. smlouvy měl žal. úřad přihlížeti k mimořádným přídavkům, jakými jsou vál. podpora, drah. přídavek a náhlá výpomoc, jichž st-1 až do převzetí do smluvní státní služby od obce požíval, neboť cit. zákon nečiní rozdílu mezi požitky základními (normálními) a požitky mimořádnými. Poněvadž však tak žal. úřad neučinil, vycházeje z právního názoru tomu se příčícího, že totiž při stanovení rozdílu po rozumu § 8 zák. č. 236/22 k mimořádným přídavkům přihlížeti nelze, jest jeho výrok v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 8016. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 888-890.