Č. 7677.

Zaměstnanci veřejní: Ustanovení § 162 platového zákona č. 103/26 nevztahuje se na zaměstnance, kteří odešli do výslužby před účinností zákona toho.
(Nález ze dne 9. ledna 1929 č. 146.)
Věc: Karel D. v N. proti generálnímu finančnímu řiditelství v Bratislavě o odpočivné požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem gfř pro Slov. z 24. ledna 1924 byl st-l, r. 1866 narozený, jako vrch. správce důch. kontroly k vlastní žádosti a vzhledem na posudek expositury min. zdrav, v Bratislavě o zdrav, stavu st-lově dán koncem ledna 1924 na trvalý odpočinek. Výměrem téhož úřadu z 21. června 1926 byly st-li vzhledem k tomu, že od 25. září 1924 počínaje vedle stát. odp. požitků bere ještě roční odměnu 630 Kč a drah. přídavek ročních 315 Kč jako funkcionář (povereník) stát. zastupitelství při okr. soudě v Nitře, dle § 17 zák. č. 286/24 jeho odpočivné požitky zkráceny o polovici vedlejšího příjmu, t. j. o 472,50 Kč ročně. Žádosti st-lově, aby mu vzhledem k ustanovení §§ 162 a 215 plat. zák. č. 103/26 od 1. ledna 1926 byly odpočivné požitky poukázány v neztenčené míře, nebylo nař. rozhodnutím vyhověno s tím odůvodněním, že se ustanovení §§ 162 a 215 zák. č. 103/26 na st-le nevztahují, ježto byl pensionován ještě před účinností zmíněného zák.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
St-l namítá, že ustanovení § 162 plat. zák. nevylučuje z výhod tam stanovených pensisty, před účinností tohoto zákona pensionované, a že předpis tento nemá ustanovení, podle něhož by se vztahoval jen na pensisty v době účinnosti tohoto zák. pensionované. Naopak prý výraz »nenastává« předpokládá snížení odpočivného již v době před účinností tohoto zák. Námitka tato není důvodná.
Plat. zák. č. 103/26 má sice v části šesté (§§ 153, 165) některá ustanovení o odpočivných a zaopatř. platech, avšak v § 153 cit. zák. jest stanoveno, že dosavadní předpisy o odpočivných a zaopatř. požitcích se změnami obsaženými v následujících ustanoveních a se změnami, které se jinak podávají z tohoto zák., platí pro zaměstnance, na které se vztahuje tento zákon a kteří odešli do výslužby za jeho účinnosti (jakož i pro pozůstalé po těchto zaměstnancích a po zaměstnancích, kteří zemřeli v činné službě za účinnosti tohoto zák.).
Z ustanovení § 162 plat. zák., který podle toho, co bylo řečeno, zásadně platí na ony státní zaměstnance, kteří za účinnosti plat. zák. odešli do výslužby (resp. na jejich pozůstalé), také neplyne nikterak, že by předpis tento obsahoval nějakou výjimku ze zásady té, a že by se vztahoval i na zaměstnance, kteří již před účinností plat. zákona odešli do výslužby. Také z výrazu »nenastává« se výjimka taková nedá dovodí ti a výraz tento také nikterak nepředpokládá, že snížení odpočivného nastalo již před účinností plat. zák.

Citace:

Č. 7677. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 192-193.