č. 7995.

Pojištění úrazové: * U podniku provozovaného manželem na základě živ. listu znějícího toliko na jeho jméno, jehož provozovací zařízení jest však majetkem manželky a jehož veškerý výnos bez vyloučení náhrady za používání provozovacího zařízení plyne do společné domácnosti manželů, nutno — není-li zvláštních okolností svědčících pro opak — pokládati oba manžele za podnikatele po rozumu § 11 úraz. zák.
(Nález ze dne 4. června 1929 č. 7286/28.)
Věc: Julie K. v Ž. proti ministerstvu sociální péče o úrazové pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Úrazová pojišťovna dělnická pro Mor. a Slez. prohlásila výměrem z 9. ledna 1926 Julii K. za spolupodnikatelku ve smyslu § 11 úraz. zák., poněvadž konaným šetřením bylo zjištěno, že podnik povoznictví, jenž pravoplatně byl zařazen a v katastru ústavu na jméno Aloise K. zanesen, se provozoval již od delší doby tím způsobem, že manželka Julie byla vlastnicí všech dopravních a provozovacích prostředků a že byla zúčastněna takovým způsobem na výtěžku podniku, že podnik se provozoval i na její účet a nebezpečenství, v důsledku čehož sluší ji dle § 11 úraz. zák. pokládati za spolupodnikatelku tohoto podniku.
Zsp v Brně rozhodnutím z 18. června 1926 nevyhověla odporu Julie K. proti hořejšímu výměru a odvolání její bylo nař. rozhodnutím zamítnuto:
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil: Na sporu je otázka, zda st-lku sluší pokládati po rozumu § 11 úraz. zák. za spolupodnikatelku podniku povoznického, který byl provozován na základě živn. listu znějícího jen na jméno zemřelého jejího manžela, pravoplatně byl uznán za podnik podléhající úraz. pojištění a v katastru ústavu zapsán na jméno manželovo.
Za podnikatele pokládá § 11 úraz. zák. toho, na jehož účet se děje provoz podniku, kdo tedy nese risiko hospodářské produkce, na jehož vrub tudíž jde jak zisk z tohoto podniku, tak i případná ztráta v podniku utrpěná.
Při podniku, na němž je zúčastněno materielně více osob, dá se jen dle povahy jednotlivého případu posouditi, lze-li všecky účastníky pokládati za podnikatele čili nic. Pouhý hospodářský interes na výsledku určitého podniku o sobě nemůže ještě založiti poměr spolupodnikatelský. Proto také pouhé propůjčení zařízení podnikového by ovšem o sobě nestačilo, nýbrž vyžaduje se k založení poměru spolupodnikatelského aby vzájemný vztah podnikatele k osobě jiné byl takový, že tato, propůjčivši svoje zařízení k účelům podnikovým, měla úmysl a možnost bezprostředně participovati na výnosu podniku v ten způsob, že protiplnění, poskytované za její přispění v podniku, nespočívá ve vyhrazení určitého ekvivalentu za poskytnuté používání bez ohledu na zdar podniku, nýbrž že bez vyhrazení takového ekvivalentu uskutečňuje se protiplnění v účasti na celém výtěžku podniku, čímž nabývá povahy zisku podnikatelského.
Z téhož zásadního právního nazírání vychází i žal. úřad, který po této stránce převzal důvody nižší instance správní. V tomto případě není o tom sporu, že st-lka je vlastnicí koní a inventáře, které propůjčila svému manželi k provozu jeho živnosti povoznické. St-lka netvrdí a ne- tvrdila nikdy, že za poskytnuté používání si vyhradila, pokud se týče, že za ně dostávala určitý aequivalent, který by se z výtěžku podniku pro ni musil vyřaditi. Naopak sama připouští, že veškerý výnos z podniku plynul do společné jejich domácnosti, kde se spotřeboval.
Namítá-li st-lka, že byla na břemenech i hospodářských výhodách, živnosti svého manžela pouze tak zúčastněna jako každá manželka venkovského podnikatele menšího rozsahu, neplyne z toho v daném případě ještě, že by vyloučen byl poměr spolupodnikatelský mezi manželi. St-lce by bylo dáti za pravdu jen v tom případě, kdyby činnost manželčina se obmezovala jen na pouhou výpomoc při pracích podniku, tedy jen na součinnost fysickou nebo duševní, podobně jako nelze manželku podnikatelovu pokládati za dělnici po rozumu zák. úraz. již proto, že v závodě svého manžela vypomáhá.
St-lka se snaží, skutečnost jinak nespornou, že svému manželi půjčila koně a inventář k provozu jeho živnosti povoznické, uvésti na kolej obvyklé normální účasti na provozu podniku manželova, která nevybíhá z rámce povinností resultujících z manželského svazku zejména z předpisu § 92 o. z. Míní tím, že manžel mohl na ní požadovati právem vyplývajícím z § 92 o. z. o., které je rubem její zákonné povinnosti, aby mu půjčila svoje zařízení, protože dle cit. předpisu je povinna své nu manželi v domácnosti a v práci výdělečně dle sil svých pomáhati.
Tento právní úsudek je však zřejmě mylný, neboť st-lka přehlíží, že jak se podává z o. z. o., nezakládá manželské společenství o sobě také společenství majetkové, nýbrž podrží každý z manželů své dřívější vlastnické právo a na to, co jeden z nich během manželství nabude, nemá druhý právního nároku (§§ 1233 a 1237 o. z. o.). Není tudíž ani povinností manželky ani právem manželovým, aby manželka svoje zařízení podnikové půjčila manželu, z čehož plyne, že takové dobrovolné poskytnutí zařízení nelze pokládati za výron povinností, resultujících ze svazku manželského.
Je-li tomu tak, pak neobstojí námitka st-lčina, že je v daném případě, kde běží o propůjčení zařízení podnikového, vyloučeno, aby st-lka byla pokládána za spolupodnikatelku. Aby však za takovou mohla býti uznána, musí povaha součinnosti manželčiny na provozu podniku vykazovati kriterium podnikatelství po rozumu § 11. Kriterium takové shledává žal. úřad v daném případě v propůjčení zařízení podnikového jako kapitálového zdroje potřebného v provozu podniku povoznického, které se stalo st-lkou v úmyslu, aby za toto poskytnutí dostalo se jí protiplnění v účasti na celém výnosu docíleném z podniku a plynoucím do společné domácnosti, tedy v účasti na výtěžku neobmezené jen na určitý aequivalent smluvený za poskytnuté užívání.
Že by skutková podstata tohoto kriteria byla v rozporu se stavem skutečným, st-lka netvrdí. Nerozhodno jest, zda čistý výnos docílený z podniku byl tak nepatrný, že vystačil jen ke krytí výživy rodiny. Vždyť i nepatrný čistý výnos representuje zisk podnikatelský a nezáleží na tom, k jakému účelu se zisku toho použije. Ba i tehdy, kdyby nebylo žádného výnosu, neměnilo by to nic na povaze spolupodnikatelství podniku, jehož rozhodnou známkou jest právě okolnost, že podnikatel nese risiko podniku. Proto míjí se cíle výtka st-lčina, že vzhledem ke skrovné výši výtěžku neměla žádného zvláštního podílu na zisku.
Dospěl-li žal. úřad bezvadně k úsudku, že celý výnos podniku plynul do společné domácnosti, mohl za ostatních hořejších předpokladů právem i vysloviti, že podnik se provozoval na společný účet obou manželů, a není proto nezákonným výrok žal. úřadu, že st-lku nutno pokládati za spolumajitelku po rozumu § 11 úraz. zák.

Citace:

č. 7995. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 852-854.