Č. 7781.

Elektrisace. — Řízení správní: Povolením k přenosu elektr. energie přes hranice státu podle § 30 zák. č. 438/19 nemůže býti sousední elektrárna zkrácena ve svých právech a nemá proto vůči tomuto povolení postavení procesní strany.

(Nález ze dne 27. února 1929 č. 4033.)
Věc: Město K. proti ministerstvu veřejných prací (vrch. odb. r. Dr. Kar. Vancl, za zúč. Moravsko-slez. elektrárny v Mor. Ostravě adv. Dr. Rudolf Matouš z Mor. Ostravy) o odběr energické energie ze zahraničí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Max F., řeznický mistr v Č. u Kr., zažádal podáním z 26. dubna 1926 o povolení, aby směl k osvětlování a potřebě své řeznické živnosti užívati elektr. proudu vyráběného na jeho usedlosti v N. v Pruském Slezsku. Když pak podáním z 27. listopadu 1926 se prohlásil za srozuměna s tím, aby žádané povolení bylo uděleno Mor.-slez. elektrárnám v Mor. Ostravě, udělilo min. prací nař. rozhodnutím po dohodě s min. obch., zahr věcí, fin., nár. obrany a vnitra Mor.-slez. elektrárnám, akc. spol. v Mor. Ostravě, povolení ku přenosu elektr. energie přes státní hranice podle § 30 zák. z 22. července 1919 č. 438 Sb. za účelem zásobování Maxe F., řeznického mistra v Č., elektr. energií ze zahraničí. Povolení toto udělemo bylo do odvolání s tou výhradou, že ani jmenovaná akc. společnost ani jmenovaný žadatel nebude dále zahraniční proud prodávali nebo předávati, a že, nevyhoví-li této podmínce, bude udělené povolení zrušeno.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Nss jest povolán chránili jen subj. práva st-lů (§ 2 zák. o ss). St-lka obrací se ve své stížnosti proti povolení, které bylo uděleno zúčastněné straně podle § 30 zák. č. 438/19 k převodu elektr. energie přes hranice státu. Nss musil tedy především zodpověděti si otázku, zdali st-lka jakožto majitelka měst. podniku elektrárenského může býti povolením podle § 30 cit. zák. vůbec dotčena ve svých právech, neboť není-li možno konstruovati její právní nárok, který by oním povolením mohl býti dotčen, musí stížnost, která takový právní nárok tvrdí, býti zamítnuta a odpadají pak všecky ostatní otázky stížností relevované.
K odpovědi na tuto základní otázku lze dospěti jen zjištěním právního obsahu povolení podle § 30 elektrisačního zák. Povolení toto je v zákoně výslovně nazváno povolením »zvláštním« a již tím naznačeno, že se liší od jiných aktů povolovacích, o nichž zákon ten jedná, tedy zejména od koncese, po případě (při všeužitečných podnicích) od prohlášení podniku za všeužitečný podle §§ 4 a 5 elektr. zák. a také od povolení ke zřízení díla, které se udílí buďsi podle § 19 zák. elektr., buďsi podle 3. hlavy živn. řádu.
Řečené »zvláštní« povolení jeví se jako povolení akcesorní, které ke konsensním aktům, jichž je podle předpisů zákonných zapotřebí, přistupuje, aniž však tyto jiné konsensní akty může nahraditi. Povolení podle § 30 není ostatně ani zvláštností podniků všeužitečných, nýbrž týká se všech zařízení elektrických bez rozdílu, jak je viděti již ze zařazení § 30 do 3. oddílu zák., který dává ustanovení všeobecná. Zvláštního povolení podle § 30 cit. zák. potřebuje každý, kdo elektrickou energii přes hranice chce přenášeti, ať již je to elektrický podnik všeužitečný, či elektr. podnik živn. řádu podrobený, či konečně zařízení, které ani živn. řádu nepodléhá.
Z toho všeho následuje, že povolení podle § 30 jest povolení sui generis. Nelze proto právní postavení případných faktických interesentů, kteří tímto zvláštním povolením cítí se dotčenými ve svých zájmech, posuzovati podle ustanovení zákonných, která jsou dána o konsensech povahy jiné a v řízení k udělení těchto konsensů směřujícím. Pak sluší však otázku, zdali a jaká práva příslušejí v příčině tohoto »zvláštního« povolení případným interesentům faktickým, zodpověděti toliko podle § 30 cit. zák.
Předpis tento však je zřejmě dán výlučně jen na ochranu zájmů veřejných a neposkytuje nejmenšího podkladu, aby mohlo býti konstruováno jakékoliv individuelní právo těch, kdož přenesením elektrické energie přes hranice státu cítí se ve svých zájmech dotčenými.
Není-li však možno z příslušných předpisů zákonných vyvoditi subj. právo st-lky, které by udělením »zvláštního« povolení podle § 30 cit. zák. mohlo býti zkráceno, je stížnost, která takové zkrácení tvrdí, bezdůvodná a bylo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 7781. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 395-396.