Č. 7728.

Pozemková reforma. — Řízení před nss-em: Nss není příslušný přezkoumati výroky stpú o náhradě za převzatý majetek nemovitý.
(Nález ze dne 2. února 1929 č. 2193.) Prejudikatura: Boh. A. 947/21 a 1832/23.
Věc: Rupprecht, korunní princ bavorský, proti státníma pozemkovému úřadu o stanovení ceny přejímací.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Usnesením zem. soudu v Brně z 10. listopadu 1927 doručeno bylo st-li nař. rozhodnutí o přejímací ceně nemovitostí z jeho velkostatku 1. s tím, že dle § 46 zák. č. 329/20 lze si proti tomuto rozhodnutí stěžovati u soudu do 30 dnů.
Stížnost do tohoto výroku podaná nenamítá, že v daném případě nejde o majetek státem zabraný, a že v důsledku toho nemůže býti jeho vlastníku vyměřena náhrada za převzatý majetek podíle zákonů o reformě pozemkové, nýbrž vytýká, že st-l jako německý příslušník má podle čl. 297 mírové smlouvy Versaillské a § 35 náhr. zák., jímž byl prý § 9 záb. zák. co do majetku těchto osob platnosti své zbaven, nárok na náhradu za převzatý majetek nikoli v ceně určené podle § 41 a násl. zák. náhr., nýbrž v plně ceně obecné, že pro řízení o náhradě nepřatí ustanovení náhr. zákona a že proto o stížnosti do rozhodnutí o náhradě za převzatý zabraný majetek nejsou v tomto případě povolány rozhodovati soudy v § 46 náhr. zák. uvedené, nýbrž nss.
Maje rozhodovati o tomto obsahu stížnosti, musil si nss zodpověděti především otázku své vlastní kompetence. Nss vyslovil již v nál. Boh. A. 947/21 právní názor, že přezkoumání výroku stpú-u o přejímací ceně přeneseno je ve všech směrech a celém rozsahu na soud uvedený v § 46 náhr. zák., který je výlučně příslušný judikovati o otázce, zda určení přejímací ceny je meritorně v souhlasu se zákonem. Na tomto názoru setrval nss i v pozdějších nářezech a usneseních, a vyslovil na př. v nál. Boh. A. 1832/23, že ani o otázce, zda majetek cizího státního příslušníka (tehdy šlo o příslušníka rakouského) lze převzíti jen za úplného odškodnění, nebyl by oprávněn judikovati, ježto výroky stpú-u o náhradě za převzatý majetek podle § 46 náhr. zák. podléhají přezkoumání řádným soudem a vymykají se tudíž z kognice nss-u (§ 3 lit. a) zák. o ss).
Stížnost namítá, že příslušnost řádných soudů je dána jen tam, kde se má náhrada stanoviti dle zásad vytčených v zák. náhr., nikoliv však, kde je dáti náhradu obecnou, a má za to, že rozhodovati o této právní otázce náleží nss-u.
Názor ten nemá opory ve znění 1. odst. § 46 náhr. zák., který stanoví zcela všeobecně, že do rozhodnutí stpú-u o ceně přejímací lze si stěžovati k soudům v odst. 2. uvedeným. Stanoví-li odst. 3 cit. § 46, že se stížnost k soudu může opírati, pokud ocenění se stalo podle zvláštních předpisů vydaných pro určování a vypočítávání přejímací ceny (§ 41 odst. 2), jedině o to, že nebylo šetřeno těchto předpisů, nebo že nebylo přihlíženo k předpisům §§ 42 až 45, plyne z toho jen, že vlastník nemůže s úspěchem u soudu vznášeti námitky z těchto mezí vybočující, nelze však v tomto ustanovení spatřovati kompetenční normu, podle níž přezkoumání námitek vybočujících z mezí 3. odst. § 46 náhr. zák. stanovených příslušelo by nss-u.

Citace:

Č. 7728. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 294-295.