Č. 7689.

Zaměstnanci veřejní: Státnímu úředníku, ač byl úředníkem jmenován teprve za účinnosti zák. č. 286/1924, nelze na základě ustanovení § 7 odst. 1 věty 1 cit. zák. odpírati nárok na zápočet služby pro postup do vyšších požitků v tomto poměru podle předpisů vydaných v tom směru po 1. lednu 1919, jestliže byl již před účinností cit. zák. v jakékoli službě státní (na př. jako montér).
(Nález ze dne 15. ledna 1929 č. 414.)
Věc: Ludvík P. v L. proti ministerstvu pošt a telegrafů (adv. Dr. Frt. Holub) o započtení let.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: St-l nastoupil 31. května 1919 u telegr. stav. úřadu v L. jako pomocný montér, a byl jmenován montérem 1. října 1920 v dočasné a 18. července 1923 v trvalé vlastnosti. — Výnosem ředitelství pošt v Praze ze 16. března 1925 bylo mu podle zák. č. 222/20 započteno ke dni 1. listopadu 1920 pro zařazeni a další postup do vyšších stupňů služného celkem 12 roků, 4 měsíce a 2 dni. Výnosem téhož ředitelství z 30. dubna 1925 byl st-l přijat do stavu telegrafních úředníků skupiny »D« a jmenován telegrafním aspirantem v mechanické službě. — Výnosem min. pošt z 30. dubna 1926 byl pak jmenován telegrafním akcesistou v 11. hodn. třídě stát. úředníků ve stavu telegr. úředníků skupiny »D« s účinností od 30. dubna 1926. — Zpravujíc o tom stěžovatele výnosem z 26. května 1926, sdělilo mu ředitelství pošt, že mu dle § 2 odst. 1 vl. nař. č. 165/22 započítává do postupu do vyšších služ. požitků a pro zařazení 8 roků voj. služby presenční a vál. a že ho zařazuje proto ke dni účinnosti jmenování toho do služ. požitků 10/2.
Žádost jeho, aby mu pro postup do vyšších platů byla započtena také předchozí státní služba zřízenecká a služba soukromá, zamítl žal. úřad nař. výnosem vzhledem k tomu, že ode dne, kdy byl ustanoven úřednickým čekatelem v kategorii telegr. úředníků býv. postupové skupiny »D«, t. j. od 30. dubna 1925, nevznikl mu podle předpisů platných v době jeho nového ustanovení v čekatelském poměru právní nárok na to, aby mu jeho předchozí služba zřízenecká (pomocného montéra a montéra) a soukromá služba odborná, jakož i voj. služba povinná (presenční a válečná) byla započítána pro zařádění a postup do vyšších služ. platů v dřívějším platovém schématu ve služ. poměru telegr. úředníka služ. třídy 3. Zejména pokud jde o voj. službu povinnou nevznikl mu zmíněný nárok na základě ustanovení vl. nař. č. 165/22, ježto jeho převzetí do kategorie telegr. úředníků býv. postupové skupiny »D« stalo se již za účinnosti zák. č. 286/24, tedy za platnosti ustanovení § 7 tohoto zák. Zároveň zrušeno započtení voj. služby povinné, jež stalo se dekretem z 26. května 1926 ke dni jmenování def. úředníkem po rozumu ustanovení § 2 vl. nař. č. 165/22 ve výměře 8 roků, ježto stalo se v rozporu s ustanovením § 7 zák. č. 286/1924 následkem nesprávného použití platných předpisů.
Stížnost k nss-u namítá, že je nař. rozhodnutí v rozporu s §em 7 zák. č. 286/24, poněvadž st-l, i když byl jmenován telegr. aspirantem teprve v roce 1925 a telegr. akcesistou v r. 1926, přece vstoupil do státní služby již 31. května 1919, kdy nastoupil jako pomocný montér u stát. telegr. úřadu v L. — Je tedy na sporu toliko výklad § 7 zák. č. 286/24. V tom směru nss uvážil:
Paragraf ten je zařazen do 1. dílu zák. toho, a jeho odst. 1. zní: »Předpisy vydané po 1. lednu 1919, jimiž se přiznává nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků, neplatí pro zaměstnance, kteří vstoupí do státní služby po dni účinnosti tohoto zák. Ustanovení toto nevztahuje se na předpisy o započtení služby v čsl. legiích, na předpisy o započtení voj. a četnické služby voj. osobám z povolání a příslušníkům četnictva a na předpisy o započtení služby, kterou zaměstnanec ztrávil nepřetržitě v témže služ. poměru, v němž má o započtení býti rozhodnuto.«
Zákon praví tedy zcela všeobecně jen: »pro zaměstnance, kteří vstoupí do státní služby po účinnosti tohoto zákona«, aniž rozeznává, o jakou státní službu jde. Nerozeznává-li však zákon sám v tomto směru, nelze ovšem do něho vkládati, že měl na mysli jen vstup do určité služby státní, nýbrž dlužno § 7 rozuměti tak, že míní slovy těmi vstup do jakéhokoli služ. poměru ke státu. Tomu svědčí i srovnání s §em 22 téhož zák., který výslovně ustanovuje, že »pokud se jinak nestanoví, vztahuje se ustanovení dílu 1. na všechny státní zaměstnance, t. j. všechny zaměstnance státu, ústavů, podniků a fondů státních a státem spravovaných, čítajíc v to i dělníky, jakož i příslušníky četnictva a voj. osoby z povolánk. Pozírá-li tedy § 22 na všechny tyto osoby jako na zaměstnance státu, dlužno též vstup do kteréhokoli z těchto poměrů považovati za vstup do státní služby ve smyslu § 7.
Z ustanovení § 7 odst. 1. 2. věty in fine (»o započtení služby, kterou zaměstnanec ztrávil nepřetržitě v témže služ. poměru, v němž má o započtení býti rozhodnutou) nelze pro výklad prvé věty nic dovozovati, poněvadž druhá věta nepraví nic jiného, nežli že pro zaměstnance, vstoupivší do státní služby po 1. lednu 1925 přes to výjimkou z ustanovení prvé věty platí předpisy v této druhé větě označené. Pro výklad pojmu »vstoupiti do státní služby« nemá tato druhá věta významu.
Z toho jde však pro konkrétní případ, že nastoupil-li st-l jako pomocný montér u stát. telegr. úřadu již v roce 1919, nepochybně vstoupil do státní služby ve smyslu § 7 zák. toho již přede dnem účinnosti zák. č. 286/24, jež nastala dle § 31 zák. toho až 1. ledna 1925, a že tudíž nelze jej vylučovati dle § 7 zák. z platnosti předpisů vydaných po 1. lednu 1919, jimiž se přiznává nárok na započtení určitých dob do postupu do vyšších požitků.

Citace:

Č. 7689. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 219-221.