Č. 7745.

Zaměstnanci veřejní: Ustanovení § 5 zák. č. 290/1924, kterým se upravují platové poměry soudců z povolání, vešla v platnost se zpětnou účinností ke dni 1. ledna 1925 současně s platovým zákonem č. 103/1926.
(Nález ze dne 12. února 1929 č. 2767.) Věc: Dr. Jan K. v O. (adv. Dr. Lingg) proti ministerstvu spravedlnosti (vrch. odb. r. Dr. Jos. Palát) o vpočtení soudcovského přídavku do pensijní základny.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: ----
Na sporu je otázka, zdali st-li, soudci z povolání, který vstoupil do výslužby již za účinnosti zák. č. 290/24 a před počátkem účinnosti plat. zák. č. 103/26, to jest po 31. prosinci 1924 a před 1. lednem 1926, přísluší nárok, aby mu soudcovský přídavek zákonem č. 290/1924 normovaný vpočten byl do základny pro vyměření výslužného rozhodné.
Dle § 5 posléz cit. zák. tvoří soudcovský přídavek v §§ 3 a 4 stanovený, — který má dle § 8 povahu služ. požitku, — součást pensijní základny, rozhodné pro výměru požitků odpočivných a zaopatřovacích a to částkou, kterou byl naposledy vyměřen. Toto ustanovení vejde však podle § 11 v účinnost současně se zákonem, kterým se upraví služební poměry soudců z povolání, a to se zpětnou platností od 1. ledna 1925. Mezi stranami není sporu o tom, že cit. ustanovení § 5 nebylo zrušeno plat. zákonem č. 103/1926, poněvadž tento zákon v odst. 2 § 214 výslovně ponechal v platnosti ze zrušených zákonů, zejména i ze zák. č. 290/1924 ustanovení, týkající se nároku na odpočivné a zaopatřovací platy a jejich výměry; jest tedy nss-u jedině řešiti otázku, zdali zmíněné ustanovení § 5 vešlo již v účinnost s platností od 1. ledna 1925, tedy, zdali byl již vydán a v činnost vešel zákon o úpravě služ. poměrů soudců z povolání, o němž mluví § 11, pokud se týče, zdali plat. zák. č. 103/ 1926 —, ježto jen těmto zákon v úvahu přichází, — jest oním zákonem, který má § 11 zák. č. 290/1924 na zřeteli.
Žal. úřad je názoru, že § 11 tohoto zák. předpokládá služ. pragmatiku soudcovskou, upravující služ. poměr soudců z povolání ve všech směrech způsobem vyčerpávajícím, a odvolává se v té příčině na zprávu rozpočtového výboru k vl. návrhu zák., tisk č. 5028, že však plat. zákon č. 103/1926 není zákonem, na nějž odkazuje § 11 zák. č. 290/1924, poněvadž upravuje jen některé stránky služ. poměru, týkající se práv z poměru služ. plynoucích, nikoli však povinnosti soudcovské. — Nss neshledal tento výklad zákona správným.
Zákonem č. 290/1924 měl býti platový systém pro soudce upraven jen zatímně, a to, — jak praví důvodová zpráva k vl. návrhu tisk č. 5026, — jen na dobu, pokud nebude proveden předpis § 97 odst. 2 úst. listiny, podle něhož služ. poměry a tedy též platové poměry soudců upraví zvláštní zákon. Z ustanovení § 1, že předpisy tohoto zák. o služ. požitcích soudců platí jen až do vydání zákona, kterým se upraví služ. poměry soudců, je zřejmo, že zákonodárce měl na mysli zákon, jehož účelem a předmětem bude především trvalé upravení platových poměrů soudců. Ze znění §§ 1 a 11, v nichž obou se stanoví stejná podmínka jednak pro zánik působnosti, jednak pro početí působnosti jednotlivých předpisů zákona, totiž vydání zákona, kterým se upraví služební poměr soudců, je patrno, že zákonodárce měl na obou místech zákona na mysli jediný zákon o úpravě služ., zvláště plat. poměrů soudců. Plat. zákon č. 103/1926, upravující dle svého nadpisu platové a některé služ. poměry stát. zaměstnanců, upravil v druhé části zcela samostatně a od základu nově služ. platy a vůbec plat. poměry soudců, mimo to však upravil celou řadou předpisů platných jen pro soudce na příkl. v §§ 36, 37, 46, 47, 49 a 50 také mnohé jiné důležité stránky služ. poměru, kterýmiž předpisy byly nahraženy některé i pro soudce platné předpisy služ. pragmatiky pro státní zaměstnance z roku 1914. Vedle toho však vztahují se na soudre také mnohé předpisy dané v páté až sedmé části plat. zákona, jimiž se rovněž upravují důležité stránky služ. poměru soudcovského, na př. § 138 o dekretu o propůjčení služ. místa, § 147 o náhradě služ. výloh, § 149 o zálohách, § 150 o exekuci na služ. platy, pak ustanovení o odpočivných a zaopatřovacích platech a j. Také organisační předpisy v § 209 zasahují pronikavě do právní situace a služ. poměrů soudců na území býv. státu uher., zejména rozšířením platnosti služ. pragmatiky z roku 1914 na toto území. , ; Zrušením ustanovení zák. č. 290/1924, která se týkají služ. požitků soudcovských, v § 214 odst. 2 plat. zák. dal zákonodárce nade vší pochybnost na jevo, že plat. zákon má býti pokládán za zákon, o němž mluví v § 1 zák. 290/1924, neboť jinak by ustanovení tohoto zák. nemohla býti zrušena. Tomu svědčí právě oddělená samostatná úprava platových a služ. poměrů soudců, kterou důvodová zpráva k vl. návrhu plat. zákona, tisk 100/1926, odůvodňuje, pravíc, že služební a platové poměry soudců mají býti podle ústavy upraveny zákonem i v podrobnostech. Je-li však platový zákon zákonem v § 1 zák. č. 290/1924 očekávaným, pak je také zákonem, o němž mluví § 11 téhož zák. Na tom nemůže nic změniti okolnost, že zpráva rozpočtového výboru o vl. návrhu zák. č. 290/1924, tisk. 5028, k § 11 praví, že ustanovení §§ 5 a 9 odst. 3 mají nabýti účinnosti, až bude uzákoněna celá služ. pragmatika, neboť rozhodujícím pro posouzení věci je jedině znění zák. č. 290/1924, který nemluví v §§ 1 a 11 o služ. pragmatice ani nestanoví, že očekávaný zákon musí upraviti služ. poměr soudců ve všech vztazích, nýbrž mluví všeobecně o zákonu, kterým se upraví služ. poměry soudců, při čemž má, jak již řečeno, na mysli především definitivní úpravu plat. poměrů soudců. Mimo to nelze přehlédnouti, že vláda i zákonodární činitelé přepokládali, jak z genese zákona patrno, že očekávaný zákon bude vydán v nedlouhé době po zák. č. 290/1924, neboť jinak by zajisté nebyla bývala stanovena zpětná účinnost § 5 ke dni 1. ledna 1925. Když tedy vydán byl v roce 1926 zákon č. 103/1926, kterým byly upraveny nejen platové a postupové poměry soudců, ale i mnohé jiné důležité stránky služebního poměru, a když jinak zůstala v platnosti pro soudce dosavadní služ. pragmatika s určitými změnami, a v § 214 odst. 4 bylo vládě nařízeno, aby předpisy, jichž se tento zákon dovolává a jejichž platnost se vztahuje na poměry jím upravované, tedy také služ. pragmatiku pro státní zaměstnance z roku 1914, vyhlásila ve znění přizpůsobeném tomuto zákonu, nutno v souhlasu s intencí i se zněním zák. č. 290/1924 pokládati platový zákon č. 103/1926 za zákon, o němž mluví zákon č. 290/1924 v §§ech 1 a 11. Z těchto úvah dospěl nss k názoru, že ustanovení § 5 zák. č. 290/1924 vešlo v platnost se zpětnou účinností ke dni 1. ledna 1925 současně s plat. zákonem č. 103/26, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1926. Z toho plyne, že st-li přísluší podle cit. § 5 nárok na vpočtení soudcovského přídavku v §§ech 3 a 4 normovaného do pensijní základny. —

Citace:

Č. 7745. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 323-326.