č. 8040.

Obecní dávky: Jsou od vodného osvobozeny tovární místnosti, v nichž jsou sice umístěny stroje, v kterých se však nepracuje ?
(Nález ze dne 15. června 1929 č. 22.465/27.)
Věc: Firma »Emzet«, akciová továrna na kůže v K. proti okresní správní komisi v K. o vodné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Stěžující si firma žádala dne 1. října 1925 měst. úřad v K. o provedení odpisu vodního poplatku a dávky z nájemného z místností v obytném domě č. p. . . . a v objektu továrním č. p.. . ., jež v žádosti uvedla, a to ode dne 1 října 1925, odůvodnivši, pokud jde o vodné, žádost svou tím, že zastavena byla výroba ve veškerých továrních místnostech a proto tyto místnosti vodnému již nepodléhají. — Výměrem měst. rady v K. z 9. července 1926 bylo odepsáno vodné z prázdných a nepoužívaných místností v obytném domě ke dni 31. října 1926, kdežto tovární místnosti od vodného osvobozeny nebyly.
Odvolání, z výměru toho podané, zamítlo obecní zastupitelstvo v K. z důvodu, že místnosti, za které žádala st-lka odpis vodného, nejsou zcela prázdny, jak stanoveno v čl. 4 pravidel o vybírání vodného pro město K. — K odvolání, podanému st-lkou proti tomuto usnesení obecního zastupitelstva, zrušila osk v K. v odpor vzatý výměr pro neúplnost řízení a uložila měst. úřadu, aby ve věci provedl nové šetření a na základě něho vydal nově rozhodnutí.
Po provedeném novém šetření vydala měst. rada v K. výměr z 2. dubna 1927, jímž snížen předpis vodného o 21 Kč ročně z důvodu, že o jednu místnost bylo více započítáno, a odepsána částka 129 Kč 50 h v domě obytném a 131 Kč 50 h v objektu továrním z úplně prázdných a nepoužívaných místností. Ohledně místností v továrně zařízených, ale nepoužívaných následkem dočasného zastavení výroby, usneseno trvati na plném zaplacení připadajícího vodného ve výši 2415 Kč, poněvadž vzhledem k tomu, že v místnostech těch jsou uloženy stroje a pod., nelze je ve smyslu čl. 4 pravidel pokládati za zcela prázdné.
V odvolání, z výměru toho podaném, domáhala se st-lka, aby od vodného byly osvobozeny veškeré uprázdněné místnosti tovární, jež byly žádostí ze dne 1. října 1925 jako uprázdněné ohlášeny, poukázavši k tomu, že předpoklady pro osvobození od vodního poplatku dle čl. 4 pravidel jsou splněny ohledně všech uvedených místností.
Rozhodnutím osk v K. z 20. května 1927 bylo odvolání zamítnuto z těchto důvodů: »šetřením konaným na místě za přítomnosti zástupců st-lky zjištěno, jak jednotlivých místností jednak v továrně, jednak v obytném domu čp.. . . se používá. Při tom jednotlivě uvedeny místnosti, kterých se používá, které jsou prázdny a konečně které jsou zařízeny, ale kterých se nepoužívá. Z místností, které dle tohoto protokolu zjištěny zcela prázdnými, byla dávka odepsána. V základě tohoto stavu věci dle vývodů odvolání jest jedině spornou otázkou, zda dle pravidel o vybírání vodní dávky je tu povinnost k placení dávky z továrních místností, které jsou zařízeny, avšak kterých se následkem zastavení výroby nepoužívá. Osk uznala posléz uvedené místnosti za podrobené dávce, neboť dle čl. 4 pravidel jsou od dávky osvobozeny pouze místnosti, kterých se k ničemu nepoužívá, které jsou zcela prázdny. Jsou-li však dotyčné místnosti zařízeny stroji a pod. a pouze následkem zastavení výroby se jich nepoužívá, nelze je považovati za místnosti zcela prázdné, jichž se k ničemu nepoužívá a nelze je zahrnouti mezi místnosti dle čl. 4 pravidel od dávky osvobozené«. O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto: Především nutno konstatovati, že podle čl. 2 dávk. prav. povinnost, platiti vodné, nastává, jakmile obec zřízením potrubí pouličního poskytne majitelům sousedních domů možnost zřízením domovních přípojek vodu z obecního vodovodu odebírati. Tím je tedy vyslovena zásada, že povinnost platiti vodné není podmíněna skutečným odebírá- ním vody, nýbrž nastává již tehdy, jakmile majiteli domu byla obcí poskytnuta možnost vodu odebírati. Že by obec stěžující si firmě nebyla poskytla možnost v továrním objektu čp. . . . vodu odebírati, stížnost netvrdí. Zda firma tam vodu skutečně odebírá čili nic, je pro dávkovou povinnost její zcela irelevantní. — Na sporu je otázka, jak vykládati ustanovení čl. 4 dávk. prav. Předpis ten osvobozuje od placení vodného — mimo místnosti uvedené v čl. 3 — i všechny jiné místnosti, »jichž se k ničemu nepoužívá, jež jsou zcela prázdny, neobydleny a nepronajaty «.
Pravidla osvobozují dle toho od dávky jen takové místnosti, jichž se k ničemu nepoužívá. Nestačí tedy pro osvobození, že se místností ne- používá k tomu účelu, jemuž jsou stavebně nebo jinak určeny. Jenom tehdy, když se jich nepoužívá vůbec k ničemu, jsou od dávky osvobozeny. Zjistí—li se takto dosah prvního požadavku, jež pravidla stanoví pro osvobození místností od dávky, pak jeví se smysl dalšího ustanovení: »jež jsou zcela prázdny, neobydleny a nepronajaty, tak, že jím má býti jenom přesně vymezen pojem »k ničemu nepoužívány«. Pravidla chtěla patrně říci, že za místnosti »k ničemu nepoužívaném lze pokládati jenom takové místnosti, jež jsou zcela prázdny, neobydleny a nepronajaty, čili naopak, že i místnosti, které jsou (obydleny, v kterémžto případě je ovšem docela nepochybno, že se jich používá) pronajaty nebo které nejsou zcela prázdny, i když se jich jinak nepoužívá, již vzhledem k tomu, že jsou pronajaty, resp. že nejsou zcela prázdny, nelze pokládati za místnosti, jichž se »nepoužívá k ničemu«.
Pro konkrétní případ plyne z toho, že tovární místnosti v domě čp. . . . lze pokládati za místnosti »k ničemu nepoužívané« ve smyslu čl. 4 dávk. prav. jenom tehdy, jsou-li »zcela prázdny«. »Zcela prázdnou« rozumí se podle obyčejného významu slova toho místnost, v které není nic nežli »holé stěny«, t. j. nic jiného, nežli stěny a to co s nimi stavebně souvisí. V místnostech, o něž je spor, jsou umístěny tovární stroje. Že tyto stroje stavebně nesouvisejí se stěnami, že nejsou techn. součástí stavby jako takové bez ohledu na její určení jako živn. provozovny urči- tého druhu, je nepochybno. Okolnost, že jsou ony stroje snad v právním smyslu příslušenstvím budovy a sdílejí s ní právní povahu věcí nemovitých, nemá ve směru dnes rozhodném významu, neboť tím nestávají se ještě techn. součástí místností a nesplývají s těmito místnostmi, v nichž jsou umístěny, v jedno. Nelze proto říci, že místnosti, v nichž tyto stroje jsou namontovány, jsou »zcela prázdné«. Za tohoto stavu nelze ovšem uznati ani za vadu řízení, že povaha oněch strojů jako příslušenství budovy tovární nebyla zjišťována.
Nelze-li však sporné místnosti vzhledem k tomu, že jsou v nich namontovány stroje, uznati za »zcela prázdné«, pak nelze také uznati, že by nebyly »k ničemu používány« ve smyslu čl. 4 prav., a nelze jim důsledně přiznali podle tohoto předpisu osvobození od vodného.

Citace:

č. 8040. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 935-937.