č. 7989.

Policejní právo trestní: Kdy jsou trestní nálezy prvé a druhé stolice konformátní ve smyslu min. nař. č. 31/1860 ř. z.
(Nález ze dne 1. června 1929 č. 26.626/27.)
Prejudikatura: Boh. A 639/20, 7199/28 a j.
Věc: Václav S. a Anna S. v B. proti zemské správě politické v Praze o policejní přestupek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje provady řízení.
Důvody: Nálezem osp-é v R. z 26. dubna 1927 byl st-l uznán vinným přestupkem 1. věty § 11 nař. z 20. dubna 1854 č. 95 ř. z., jehož se podle došlého oznámení a svého doznání dopustil tím, že dne 20. března 1927 v neděli na návsi v H. v době polední ztropil výtržnost jsa v podnapilém stavu tím, že nadával své ženě a uhodil ji až krvácela, což vzbudilo pohoršení a byl odsouzen k trestu vězení na dobu 2 dnů. — Nálezem z téhož dne byla st-lka uznána vinnou přestupkem 1. věty § 11 téhož nař., jehož se podle došlého oznámení dopustila tím, že dne 20. března 1927 na návsi v H. asi v poledne ztropila se svým mužem, který byl v podnapilém stavu, výtržnost tím, že mu nadávala a pod., což vzbuzovalo veřejné pohoršení, a byla odsouzena k pokutě 20 Kč, v případě nedobytnosti k 2 dennímu vězení.
Zsp v Praze nař. rozhodnutím nevyhověla odvolání podanému st-li, vyslovivši, že skutková podstata přestupku kladeného jim za vinu jest zjištěna seznáním stráže, svědectvím Marie K , jakož i jejich vlast- ním doznáním. Námitku, že šlo o soukromé projednávání rodinné záležitosti, zamítla zsp jako bezdůvodnou, vyslovivši, že inkriminovaným jednáním podle výpovědi jmenovaných svědků byla porušena slušnost na veř. místě, za něž dlužno náves pokládati. Rozhodnutí jest opatřeno právním poučením, že se z něho nelze dále odvolati podle § 3 min. nař. č. 31 ř. z.
Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí, musil nss zřetelem na ustanovení § 5 zák. o ss nejprve zkoumati, zdali nař. rozhodnutím byla tato věc trestní vyřízena v instančním pořadí s konečnou platností, a podle toho pak dále, zda právní poučení dané st-lům v nař. rozhodnutí jest správné čili nic.
Již v nál. Boh. A 639/20 bylo vyloženo a podrobně odůvodněno, že rekurs z rozhodnutí zsp-é je podle § 3 min. nař. z 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. vyloučen jen tehdy, když tento úřad ponechal v platnosti trestní nález I. stolice in toto, t. j. v těch kusech, jež jsou podstatnými součástkami trestního nálezu. K podstatě trestního nálezu náleží zjištění trestní skutkové podstaty a výrok o právních následcích, jež se pojí k této skutkové podstatě, t. j. výrok o trestu.
Ve výroku o trestu shoduje se nař. rozhodnutí s nálezem I. stolice. Naproti tomu však není takové shody co do právního posouzení skutkové podstaty činu přičítaného st-lům k vině. Obě instance správní podřadily st-lů čin pod ustanovení 1. věty § 11 cís. nař. č. 96/1854 ř. z.
Nss vyložil již v nál. Boh. A 7199/28, že v 1. větě § 11 cit. cis. nař. jsou obsaženy tři skupiny trestních činů a to jednak činnost, kterou byl porušen veř. pořádek nebo slušnost, jednak činnost, kterou byla rušena zábava obecenstva, a jednak činnost, kterou se budí veř. pohoršení. V nál. tom vyslovil nss, že není vyloučeno, aby mnohdy týmž činem byly uskutečněny skutkové podstaty dvou nebo všech tří policejních deliktů v citovaném předpisu § 11 naznačené.
1 stolice, uvádějíc v trest. nálezech, že čin přičítaný st-lům vzbuzoval pohoršení (veř. pohoršení), shledala v něm zřejmě skutkovou podstatu trestního činu uvedeného shora na třetím místě. 2 stolice, pokládajíc skutkovou podstatu přestupku, pro který byli st-lé odsouzeni 1. stolicí, za zjištěnou seznáním stráže, svědků a doznáním st-lů, uvedla v nař. rozhodnutí, že jednáním st-lů byla porušena slušnost na veř. místě. Shledala tedy v činu st-lů nejen skutkovou podstatu trest. činu, pro který byli odsouzeni nálezem 1. stolice, nýbrž i skutkovou podstatu přestupku uvedeného shora na místě prvním. Z toho jest zřejmo, že výroky obou stolic správních se rozcházejí co do právní kvalifikace skutkové podstaty činu přičítaného st-lům k vině a není proto další opravný prostředek proti rozhodnutí 2. stolice vyloučen ustanovením § 3 min. nař. č. 31/1860 ř. z. Je tudíž právní poučení připojené k nař. rozhodnutí nesprávné.
Nss vyslovil však již opětovně srovn. cit. nál. Boh. A 639/20), že vydal-li politický úřad straně nesprávné právní poučení v ten smysl, že rozhodnutí je konečné, a byla-li v důsledku toho podána stranou na místě dalšího opravného prostředku instančního stížnost k nss-u, je rozhodnutí, opatřené takovým nesprávným právním poučením, stiženo podstatnou formální vadou, pro kterou sluší je zrušiti podle § 6 odst. 2 zák. o ss. —

Citace:

č. 7989. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 842-844.