č. 7996.

Církevní věci (Slovensko): 1. Právní řád na Slov. platný zná jen jedno jednotné náboženské vyznání židovské. — 2 Přestup ze židovské obce orthodoxní do židovské obce neologické mění změnou náboženského vyznání ve smyslu § 5 zák. č. 96/25.
(Nález ze dne 4. června 1929 č. 9440.)
Prejudikatura: Boh. A. 5250/25 (částečně jinak).
Věc: Ludevít D. v Bratislavě proti župnímu úřadu v Bratislavě (za zúč. orthodoxní nábož. obec žid. v Bratislavě adv. Dr. Salomon Rotter z Bratislavy) stran vymáhání náboženské daně židovské.
Výrok: Stížnost se zamítá jakobezdůvodná.
Důvody: Představenstvo ortodoxní židovské náboženské obce v Bratislavě sdělilo st-li výměrem z 15. července 1926, že s politováním vzalo na vědomí oznámení st-le z 21. dubna 1926, že setrvává při vystoupení z obce ohlášeném v roce 1921, že však představenstvo nemohlo vyhověti jeho žádosti za úplný odpis náboženské daně za rok 1925, poněvadž podle § 9 stanov náboženské obce a min. nař. č. 1191/1888 jest mimo rok vystoupení, (1921) povinen ještě po pět dalších raků, t. j. do konce roku 1926 zaplatiti náboženskou daň ve stejné výměře jako v roce výstupu, tudíž částkou 1600 Kč ročně.
Proti tomu podal st-1 odvolání, které žid. nábož. obec výměrem z 18. října 1926 nevzala na vědomí, poněvadž mezikonfesní zákon z roku 1925 se vztahuje jenom na ony osoby, které po dni účinnosti tohoto zák. a způsobem v § 6 zák. předepsaným ohlásily svoje vystoupení. St-1 však ohlásil výstup již v roce 1921. Nelze tedy vyhověti jeho odvolání stran odpisu náboženské daně za rok 1925, resp. za navrácení daně za léta 1922 až 1924, poněvadž st-1 podle zák. čl. 43/1895 a podle § 9 stanov obce jest povinen platiti náboženskou daň mimo rok výstupu ještě dalších pět roků, t. j. do konce roku 1926. Podle § 25 zák. čl. 43:1895 jest ten, kdo nepřestoupí k jiné konfesi, povinen platiti nábož. daň dalších pět roků. Rovněž nebylo vyhověno dalším výměrem téže nábož. obce z 18. října 1926 st-lovu odvolání proti předpisu náboženské daně za rok 1926, poněvadž st-1 podle § 25 zák. čl. 43:1895 a § 9 stanov obce jest povinen platiti nábož. daň do konce roku 1926. Zák. č. 96/25 na st-lův případ použiti nelze, poněvadž st-1 ohlásil vystoupení před působností tohoto zák. a neučinil tak způsobem v § 6 zák. předepsaným.
Proti oběma výměrům podal st-1 odvolání na notářský úřad v Bratislavě jakožto úřad příslušný podle bodu 7. min. nař. č. 1191/1888; odvolání bylo měst. notářským úřadem v Bratislavě rozhodnutím z 12. ledna 1927 zamítnuto.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad další odvolání st-lovo »v záležitosti exekučního vymáhání církevní daně jemu předepsané« z důvodů rozhodnutí 1 stolice a dále i proto, že st-1 ve svém odvolání neuvedl nic, čím by správnost stěžovaného rozhodnutí byla vyvrácena. Při tom při- pomenul žal. úřad, že zák. č. 96/25 se nevztahuje na vystoupení z jedné náboženské obce do druhé a nemůže se ho použiti na případ st-le, který přestoupil z orthodoxní obce židovské v B. do neologické obce židovské tamže.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neshledal nss důvodnou.
Stížnost má za to, že na daný případ platí předpisy nového mezikonfesního zákona z 23. dubna 1925 č. 96 Sb., zejména jeho § 8 o příspěvcích a plněních pro náboženskou společnost a že proto za platnosti zákona toho nelze na st-li požadovati náboženskou daň pro orthodoxní obec židovskou, ze které vystoupil roku 1921; leč neprávem. Právní řád na Slov. platný zná, zejména podle zák. čl. 17:1867 a 43:1895 jen jedno jednotné náboženské vyznání židovské (jedinou církev židovskou), třebas organisace židovstva v náboženských obcích se děje různě buď podle organisačního statutu kongresionalistickcho anebo podle organisačního statutu orthodoxního anebo podle státu quo ante (srovn. též min. nař. z 21. srpna 1888 č. 1191 pres. Rend. Tára č. 114/1888 a organisační statuty shora uvedené).
Vystoupení z náboženské obce orthodoxní (v Bratislavě) a vstoupení do náboženské obce neologické (kongresionalistické) tamže není tedy změnou náboženského vyznání ve smyslu § 5 cit. zák. č. 96/25, nýbrž pouze přestupem z jedné náboženské obce do jiné obce téhož náboženského vyznání; proto nedopadá na daný případ taky ani stížností dovolávaný předpis § 8 cit. zák. č. 96/25. Naopak platí tu — poněvadž zák. č. 96/25 vůbec a tedy taky ani derogační předpis § 18 zák. č. 96/25 na takovýto případ se nevztahuje — dosud ustanovení starší, zejména předpisy cit. min. nař. č. 1191/1888 (a stanovy náboženské obce orthodoxní v Bratislavě), podle jehož § 2 odst. 2 »členové, vystupující z některé náboženské obce židovské — buď za účelem, aby se připojili ke druhé v místě existující obci náboženské (židovské) anebo aby založili novou náboženskou obec (židovskou) —jsou povinni veškerá břemena opuštěné náboženské obce po dobu pěti roků od vystoupení nésti v takovém rozsahu, jako by byli ještě jejími členy ...«. Poněvěadž st-1 podle svého tvrzení z orthodoxní obce židovské v Bratislavě vystoupil roku 1921, stíhá jej sporná povinnost až včetně do roku 1926 a nelze shledati vytýkanou nezákonnost v postupu žal. úřadu, aniž již bylo třeba zkoumati, zda vystoupení z obce orthodoxní roku 1921 se stalo pravoplatným způsobem, ani zda by předpis § 8 zák. č. 96/25 — kdyby vůbec na sporný případ platil — osvobozoval taky od povinnosti příspěvkové za léta, ležící před účinností zákona toho.
Stejně nebylo třeba zkoumati, jaký význam má zák. č. 96/25 pro další platnost předpisu § 25 zák. čl. 43:1895, poněvadž jednak, jak již uvedeno — na daný případ předpisy zákona 96/25 vůbec neplatí, jednak taky § 25 zák. čl. 43:1895 se vztahuje, eventuelně vztahoval podle znění svého prvého odstavce jen na případy, kdy někdo vystoupí z recipované náboženské společnosti na dobu, dokud se nepřipojí k jiné recipované nebo zákonem uznané náboženské společnosti.

Citace:

č. 7996. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 854-856.