Č. 7771.

Zaměstnanci veřejní: Základem t. zv. »nábytečného« ve smyslu dvor. dekr. ze 13. září 1804, sb. zák. pol. sv. 22 č. 31 jest služné vyměřené podle platového zákona č. 103/26 i tehdy, když přesídlení se stalo v době mezi počátkem účinnosti a vyhlášením platového zákona.
(Nález ze dne 25. února 1929 č. 21 581/27.)
Prejudikatura: Boh. A. 7487/28.
Věc: Karel G. v Č. proti ministerstvu financí o nábytečné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem zfř v Praze z 12. října 1925 byl st-l přeložen ze služebních důvodů z Ch. do Č., kde nastoupil službu dne 30. června 1926. Přesídlení provedl dne 2. července 1926. V cestovním účtu počítal vzhledem k tomu, že jest ženat a otcem dvou nezaopatřených dítek, nábytečné ve výši dvouměsíčního služného platného v době provedeného přesídlení, to jest podle služného 4. plat. stupnice stupně d) částkou 6 500 Kč. — Zfř přiznalo mu však nábytečné toliko ve výši dvouměsíčního služného, jaké měl st-l před vyhlášením plat. zák., tedy podle zák. č. 394/1922 ve výši 3530 Kč. Žádost jeho o přezkoumání úpravy byla zamítnuta výměrem zfř z 2. února 1927 a rekurs do tohoto výměru podaný nař. výnosem z důvodů, že tato úprava opírá se o § 147 plat. zák. a o poslední odstavec vysvětlivek k tomuto §.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Spor jest toliko o to, zda st-li přísluší tak zvané nábytečné z titulu přeložení ve výši dvouměsíčního služného podle zák. č. 103/1926, či ve výši dvouměsíčního služného, jaké pobíral před účinností zák. toho. § 147 cit. zák. ustanovuje, že vl. nař. bude upraven nárok na náhradu služ. výloh, zejména při úředních výkonech mimo úřad ..., jakož i při cestách ..., při přeložení, stěhování, jakož i veškeré otázky s tím související. Podle § 206 plat. zák. zůstávají, pokud nebudou vydána vl. nař. podle § 147 plat. zák., v platnosti dosavadní předpisy o předmětech, jež mají býti upraveny těmito vl. nařízeními. Z toho plyne, že i tak zvaný stěhovací normál (dv. dekr. z 13. září 1804 sb. zák. pol. sv. 22 č. 31 str. 135), upravující v § 3 otázku nábytečného, zůstal v platnosti, poněvadž vl. nař. této materie se týkající dosud vydáno nebylo. Potom však nelze se dopátrati důvodu, pro který by se nemělo nábytečné, jež se řídí po rozumu cit. dv. dekretu výší měsíčního služného, vyměřovati podle služného, jež ten který úředník pobíral v době svého přesídlení, a tedy v případech přeložení v roce 1926 podle služného, jak bylo s účinností od 1. ledna 1926 upraveno zákonem č. 103/1926.
Jest tomu tak tím spíše, když z cit. ustanovení zák. plat. nijak neplyne, že by chtěl zákonodárce nárok plynoucí ze stěhovacího normálu omeziti v tom směru, že základ pro výši nábytečného má tvořiti pouze služné, pobírané před vyhlášením, resp. účinností zák. č. 103/1926. Na tomto závěru nemění nic okolnost, že st-l provedl přestěhování dne 2. července 1926 a že zákon č. 103/1926 byl vyhlášen až dne 7. července 1926, ježto plat. zákon sám platnost svých ustanovení připíná se zpětnou účinností ke dni 1. ledna 1926 (§ 215 odst. 1 plat. zák.), vyjímajíc ovšem ustanovení §§ 205 a 206. Od uvedeného dne platí převod úředníků a tedy i st-le do nových platů zák. č. 103/1926, a ustanovení zák. č. 394/1922 podle § 214 plat. zák., pokud požitků činných se týká, pozbylo koncem prosince 1925 platnosti.
Z předeslaného vysvítá, že úředník státní, který byl přeložen z moci úřední a přesídlil v době od 1. ledna 1926, to jest ode dne účinnosti zákona č. 103/1926, má nárok na nábytečné na podkladě služného stanoveného tímto zákonem. (Srv. i nál. Boh. A. 7487/28.)
Na tomto závěru nemohou ovšem nic měniti nař. rozhodnutím dovolávané »Vysvětlivky« k § 147 plat. zák., vydané ve Sborníku služebního a platového práva státních a jiných veřejných zaměstnanců, svazek I., ježto »Vysvětlivky« tyto nejsou žádnou závaznou normou.

Citace:

č. 7771. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 375-376.