Č. 7774.

Školství: Rodiče dítěte, jehož národnost je italská, nejsou omezeni ve volbě obecné školy pro dítko to ustanovením odst. 2. § 20 mor. zem. zák. č. 4 z r. 1906, jestliže v bydlišti rodičů dítka není zřízena obecná škola, jejíž vyučovací jazyk souhlasí s národností dítka.
(Nález ze dne 26. února 1929 č. 2401.)
Prejudiktatura: Boh. A. 139/72, 2668/23, 3059/24 a 7776/29 a j.
Věc: Městský školní výbor pro školy německé v Brně (vrch. mag. rada Dr. Felix Lupprich) proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyloučení Viktora V. z německé školy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Měst. školní výbor pro české školy v Brně podal návrh na vyloučení dítka Viktora V. z něm. chlap. školy obecné a jeho přikázání příslušné škole české.
Šetření, které bylo o této žádosti provedeno, mělo tento průběh:
Otec dítěte Richard V., obchodník v Brně, udal v německé řeči, že jest národnosti italské, narozen v Terstu, dopisuje si se sourozenci italsky, vychodil italské školy v Terstu; matka dítěte — choť vyslýchaného — narodila se v Brně, jest české národnosti, pochází z českých rodičů, chodila do německých škol v Brně; matka dítěte mluví se svým otcem česky, se sourozenci německy; mateřskou řečí dítěte je čeština, vychováváno jest německy a česky; dítě mluví s dědečkem (po matce), jenž zná jen česky, v řeči české, se svým otcem německy, s matkou česky a německy; mluví ponejvíce s německými dětmi i sousedy německy, s českými česky; česky umí. Otec dítěte čte německé a italské časopisy, rodina se stýká s Němci, Čechy i Italy. Vyslýchaný si přeje, ježto umí jen italsky a německy, aby dítě Viktor naučilo se nejprv německy. Po 3. ev. 4. třídě obecné školy dá ho otec pravděpodobně do školy české.
Policejní ředitelství v Brně, byvši o to školským úřadem požádáno, podalo zprávu, že otec dítka Richard V. pochází z italských rodičů. Jeho rodina zachovává styky a zvyky italské. On sám vystupuje v denním životě jakožto Ital, mluví též lámaně německy a česky zná velmi málo. Jeho manželka Anděla, roku 1896 v Brně narozená, pochází z české rodiny a chodila do německých škol v Brně. Dítě Viktor V. mluví s matkou a dědem Antonínem P. doma česky, s otcem německy, poněvadž on české řeči neovládá. Otec dítěte se nehlásí k žádné politické straně a ve své zemi byl příslušníkem strany sociálně-demokratické. Jeho dítě Viktor, narozené v roce 1919, jest vychováváno doma jazykem českým.
Děd dítěte po matce, Antonín P. udal, že pochází z českých rodičů, je české národnosti a německy vůbec neumí. Mateřským jazykem dítěte Viktora jest jazyk český. Rodiče jeho jsou skoro celý den v obchodě a proto dítě vychovává skoro cele on. Nezl. Viktor V. umí již též německy a italsky; jeho otec s ním mluvívá italsky a německy, matka pak česky a německy. Rodiče ho hodlají dáti do italské školy, jakmile bude v Brně zřízena.
Matka dítěte Anděla V. potvrdila správnost udání otce dítěte a dodala, že jen její manžel čte noviny a to italské i německé, ona novin nečte. S dědečkem dítěte mluvívají všichni doma česky, poněvadž neumí německy. Vyslýchaná mluví s dítětem Viktorem česky a německy, německy, je-li manžel doma, aby tomu rozuměl. Dítě dají do italské školy, jež bude v Brně zřízena v nejbližší době.
Otec dítěte, když mu byly v německém jazyku předestřeny zpráva policejního ředitelství a výpověď jeho tchána P., dodal, že jeho tchán bydlí jinde, kdež však jen přespává, jinak se zdržuje celý den v domácnosti V-ových. Nezl. Viktor není doma vychováván jen česky, poněvadž, je-li doma otec dítěte, mluví on a jeho manželka spolu a s dětmi jen německy, neboť otec dítěte umí česky velmi málo, skoro nic. Otec dítěte přichází z obchodu domů asi o 13 1/2 hodině a tu zůstane doma již po celé odpoledne, matka dítěte je zpravidla od té doby doma; jest tedy syn Viktor vychováván nejen česky, nýbrž i německy. Podle otcova přání byl Viktor i ostatní děti od narození po 3 léta vychovávány česky. Viktor byl potom dán do německé školy mateřské, aby se naučil německy, aby se mohl dorozumívati s otcem. Ani matka dítěte, ani děti — vyjma několik slov — neznají italsky a dorozumívají se s otcem dítěte německy.
Předsednictvo zšr-y v Brně nařídilo výnosem z 19. června 1926 na základě ustanovení § 20 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. zák. ex 1906 vyloučení Viktora V. z něm. školy obecné a přikázalo dítko toto příslušné pro ně škole české. K odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl jmenovaný úřad v bližším toto: Podle výsledků šetření, totiž protokolárního výslechu rodičů dítka a svědecké výpovědi dědečka dítka Antonína P. jest otec dítka původu a národnosti italské, matka pak národnosti české. Reklamované dítko bylo podle údajů otcových vychováváno do tří roků mateřským jazykem českým, v dalším věku pak otcem i matkou v jazyku německém, jehož se v rodině používá jakožto dorozumívacího prostředku, neboť otec dítka neovládá téměř nic jazyka českého, matka dítka nezná naopak italsky. Svědek děd zmíněného dítka uvádí ve své výpovědi u měst. škol. výboru v Brně dne 13. ledna 1926, že jest sám české národnosti, německy vůbec nezná a s reklamovaným dítkem mluví česky, kterýžto jazyk jest mateřským jazykem jeho vnuka. Rodiče podle jeho výpovědi mluví s dítkem také německy. Z výše uvedeného vychází tudíž na jevo, že žádný z rodičů dítka není národnosti německé, že výchova dítka jak matkou, tak i jejími příbuznými dála se a děje se dosud převážně v jazyku českém a jazyk německý, pokud v něm byly dítko částečně vychováváno, jest dorozumívacím prostředkem mezi členy rodiny. V důsledku toho dlužno v daném případě míti za prokázáno, že národnost reklamovaného dítka liší se od národnosti jeho otce a že dítko sleduje národnost své matky.
Do tohoto rozhodnutí vznesl rekurs měst. škol. výbor pro školy německé v Brně.
Min. škol. zamítlo rekurs nař. výnosem z důvodů rozhodnutí zšr-y; při tom vzalo jmenované min. v úvahu: Poněvadž jde o reklamaci dítěte z něm. školy do české, dlužno rozhodovati jedině otázku, zda dítěti za daných okolností má se dostati vyučování v německé či české škole. Otázku tu dlužno zodpověděti v první řadě s ohledem na národnost rodičů. Ani otec ani matka se nehlásí k národnosti německé, otec dítka jest národnosti italské, matka pak a celé příbuzenstvo s její strany národnosti české. Důvod, který otec pro něm. výchovu svého syna v protokole z 29. října 1925 uvedl, totiž, aby si osvojilo němčinu jakožto dorozumívací jazyk s ním, ježto on neumí česky, je v daném případě bez významu. Z okolnosti, že podle tvrzení otcova dorozumívacím jazykem mezi ním a ostatními členy rodiny, kteří jsou všichni národnosti české (jeho manželka, tchán) jest jazyk německý, nelze usuzovati ještě na německou národnost otce a tedy i dítěte, které by ho co do národnosti sledovalo. Dítě doma je vychovávánio česky a německy, jazykem posléze zmíněným pak jedině proto, že otec se s ním spíše dohovoří německy než česky. Jazyk německý není podle výsledků provedeného šetření výrazem národnostního přesvědčení otce dítěte, nýbrž jen pomocným prostředkem k dorozumění s členy rodiny. Otec sám prohlásil, že míní dítě po absolvování 3—4 let ve škole německé dáti do školy české. Není však důvodu, proč by dítě nemělo hned od 1. třídy docházeti do školy české, když italská národnost otcova v daném případě je právně irelevantní a matka i její otec, v její rodině se zdržující a s dítětem jen česky hovořící, jsou národnosti české. Nelze tedy zšr-e vytýkati nezákonnost, když za vylíčeného stavu věci došla k přesvědčení, že v daném případě liší se národnost reklamovaného dítěte od národnosti jeho otce a že dítě sleduje národnost své matky.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Nss vyslovil již v četných nálezech právní názor, že otázka, jaké národnosti dítě je, jest otázkou skutkovou, při čemž znalost jazyka v určitém rozsahu je sice jedním ze znaků příslušnosti k národnosti, nikoli však jediným, a že v případě pochybnosti nutno národnost dítka zjistiti i jinými objektivními znaky, dále, že národnost dítěte řídí se v prvé řadě podle národnosti manželského otce, pokud zvláštní okolnosti neodůvodňují opak, jako na př. zbavení moci otcovské, opuštění rodiny otcem a pod. (Srovn. nál. Boh. 1 397/22, 2 668/23, 3 059/24, nál. z 23. února 1923 č. 3 221 a j.). Dále vyslovil nss právní názor, že podle § 20 odst. 2. zák. ze 27. listop. 1905 č. 4 z. z. z r. 1906 je dítě školou povinné z pravidla — nehledě k výjimkám § 23 ř. zák. o školách nár. z r. 1869 — povinno choditi do školy, jejíž jazyk vyučovací se shoduje s jeho národností (nál. Boh. 1397/22). Na těchto právních názorech trvá nss i v tomto případě. V daném případě dospěly správní úřady k závěru, že národnost dítka Viktora V. neřídí se dle italské národnosti jeho manželského otce, nýbrž že dítko to je národnosti české proto, že matka jeho je národnosti české a že dítě bylo převážnjou měrou vychováváno v jazyku českém. Školské úřady však při tom nevzaly zřetele na jiné okolnosti důležité pro posouzení otázky, zdali italská národnost dítka se změnila v národnost jinou čili nic. Podle výsledků šetření je otec dítka dosud italské národnosti. Žije se svou rodinou ve společné domácnosti, plní povinnosti otcovské, vychovává dítko Viktora spolu se svou manželkou, zachovává s rodinou svou styky a zvyky italské, a rodiče dítka hodlají je dáti do italské školy, jakmile tato škola bude v Brně zřízena.
Za tohoto stavu věci nemůže okolnost, že jmenované dítko bylo dosud v rodině vychováváno česky — dle údajů rodičů též německy — být dostatečným podkladem pro závěr, že nastala změna v národnosti dítka původem nabyté, nýbrž nutno za rozhodující pro posouzení národnosti dítka pokládati, že dítko je ve vychování a úplné péči svého otce Itala, který nedal dosud výchově dítka určitý směr po stránce národnostní, a že výchova dítka děje se dosud v jiném jazyku než italském jen zatímně proto, že v bydlišti rodiny není ještě příležitosti, aby dítko navštěvovalo školu italskou a nabylo v ní znalosti řeči italské. — Uvedené okolnosti nepřipouštějí úsudek, že dosavadní výchova dítka po stránce jazykové svědčí o tom, že italská národnost dítka, po otci nabytá, se změnila v jinou národnost.
Jest tedy ještě zkoumati, zdali na daný případ lze použiti ustanovení druhého odst. § 20 mor. zem. zák. č. 4 ex 1906. Předpis ten má na zřeteli jen děti, jejichž národnost souhlasí s vyučovacím jazykem obecných škol, které na Moravě jsou zřízeny, aniž by ustanovoval, že i děti, které jsou cizí národnosti, pro kterou na Moravě nejsou zřízeny obecné školy, mají navštěvovati školu s vyučovací řečí českou nebo německou, naopak připouští zákon v takových případech výjimku z pravidla v odst. 2. § 20 cit. zák. vytknutého. Poněvadž dle toho, co výše uvedeno, je reklamované dítě národnosti italské a v bydlišti jeho rodičů — v Brně — není dosud zřízena škola s italskou řečí vyučovací, nelze na daný případ vůbec použiti předpisu cit. § 20 a nejsou proto rodiče dítka ve volbě obecné školy pro své dítě tímto předpisem omezeni.
Nař. rozhodnutí zaujalo neprávem stanovisko opačné, a bylo je proto jako zákonu odporující zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7774. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 381-384.