Č. 7810.

Jazykové právo. — Řízení správní: Osvobození od kolkovného z důvodu práva chudých, jež přiznáno bylo podle §§ 63 a sl. c. ř. s. pro určitý soudní spor, nevztahuje se na dohlédací stížnost jazykovou, k níž onen spor civilní dal podnět.
(Nález ze dne 14. března 1929 č. 5 221.)
Prejudiktatura: Boh. F. 4169/28.
Věc: Berta P. v L. proti ministerstvu spravedlnosti o odložení nekolkované jazykové stížnosti dohlédací podle § 81 popl. zák.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lce bylo ve sporu, který vedla u kraj. soudu v L. proti eráru o náhradu škody a v němž jednala jazykem německým, uděleno usnesením tohoto soudu z 10. února 1925 právo chudých. Když pak rozsudkem z 10. dubna 1925 byla její žaloba zamítnuta, podala st-lka v jazyce německém odvolání, na které česká fin. prokuratura v zastoupení žal. eráru podala odvolací sdělení v jazyce českém.
Dne 8. června 1925 žádala st-lka podáním německým, aby se zřetelem na předpis § 1 odst. 2 jaz. zák. bylo česky sepsané odvolací sdělení vráceno žalované straně s tím, aby bylo podáno v jazyce německém. Návrh ten byl usnesením kraj. soudu ze 16. června 1925 zamítnut. Dohlédací stížnost jazyková byla zamítnuta výměrem presidia kraj. soudu v L. ze 4. července 1925. Další dohlédací jazyková stížnost, podaná přímo u min. sprav., byla tímto úřadem dle § 81 popl. zák. založena a žal. úřad vyrozuměl o tom zástupce st-lčina na urgenci jeho nař. výnosem.
O stížnosti nss uvážil: Žal. úřad vznáší v odv. spise námitku, že stížnost jest nepřípustná, protože nař. výrok není rozhodnutím ve smyslu § 2 zák. o ss, neboť prý jím nebyla vyřešena definitivně a s účinkem právní moci schopným otázka, zda dohlédací jazyková stížnost podléhá kolkovému poplatku.
Nss názor ten nesdílí. Jak ze správních spisů je zřejmo, obrátila se st-lka na žal. úřad s dohlédací jazykovou stížností ve smyslu § 7 jaz. zák., cítíc se dotčena ve svých jaz. právech výměrem presidia kraj. soudu v L. Žal. úřad tuto její stížnost založil dle § 81 popl. zák. a nař. výměrem jí oznámil, že tak učinil proto, že stížnost nebyla opatřena kolky a že povinnost opatřit ji kolky nezbavila st-lku okolnost, že jí bylo uděleno právo chudých v soudním sporu, který dal podnět k podání jaz. stížnosti, neboť účinky spojené s právem chudých, uděleným v soudním sporu, nevztahují se na jaz. dohlédací stížnost po rozumu § 7 jaz. zák. Takovýto výrok úřadu jest však právní moci schopen a opatření v něm obsažené může objektivně zasáhnout do práva strany na právní obranu a může být proto napaden stížností ve smyslu § 2 zák. o ss. Tvrdí-li tedy stížnost, že dohlédací jaz. stížnost byla kolku prosta a že žal. úřad, založiv jí bez jednání tímto nezákonným postupem zasáhl do práv strany, jest tato stížnost dle § 2 zák. o ss přípustná, neboť otázka, může-li se strana důvodně považovat za stiženu ve svých právech nař. opatřením žal. úřadu, jest právě předmětem judikování nss-u.
Žal. úřad odepřel věcně vyřídit dohlédací jaz. stížnost v podstatě proto, že nebyla kolkována a že tudíž nastal případ, v němž podle § 81 popl. zák. byl sproštěn povinnosti vyříditi podání to věcně. Povinnost tu mu po názoru jeho nemohla uložiti ani skutečnost, že bylo st-lce v soudním sporu, z něhož jaz. spor vzešel, přiznáno právo chudých ve smyslu § 64 civ. ř. s. a nař. č. 130/1897, neboť účinky, jaké cit. předpisy spojují, pokud se týče povinnosti zapraviti kolkovné na podání, s přiznáním t. zv. práva chudých, nevztahují se na stížnosti dohlédací ve smyslu § 7 jaz. zák.
Stížnost nepopírá, že jaz. dohlédací stížnost st-lčina nebyla kolkována, tvrdí však, že st-lka povinnosti té byla sproštěna, ježto jí bylo propůjčeno právo chudých pro soudní spor, který dal podnět ke vzniku sporu jazykového. Vychází tedy stížnost z názoru, že osvobození od kolku jako jedna z výhod práva chudých vztahuje se vzhledem na předpis § 64 civ. ř. s. i na spory jazykové, a že proto nebyl žal. úřad oprávněn, založit dohlédací stížnost ke spisům, ač kolkována nebyla a postupovati tak podle § 81 popl. zák.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Podle § 63. civ. ř. s. může sobě vymoci, kdo by bez zkrácení nutné výživy pro sebe a rodinu svou potřebné zapraviti nemohl náklad na náklad na vedení rozepře, aby mu bylo povoleno právo chudých. — Povolením práva toho nabývá strana podle § 64 civ. ř. s. pro určitou rozepři mezi jiným i osvobození od kolků a jiných státních poplatků, které jest z podnětu právního sporu zapraviti. O přiznání a odejmutí práva chudých rozhoduje podle §§ 65 a 68 cit. civ. řádu soud. procesní soud v 1. instanci příslušný a nemůže podle § 72 civ. ř. s. býti vzato v odpor opravným prostředkem rozhodnutí, jímž bylo straně právo chudých propůjčeno. Ze znění těchto ustanovení (srovn. slova »určitou rozepři«, »procesní soud v 1. instanci příslušný«, »právní spor« atd.), jakož i z předpisu nař. z 23. května 1897 č. 130 ř. z. o právu chudých, jde zřejmě na jevo, že se výhody, jež civ. soud. řád spojuje s »právem chudých«, vztahovati mohou toliko na řízení soudní a tedy na určitý proces před instancemi soudními, že však účinky práva toho nepostihují i jiné spory a řízení jimi podmíněná, zejména ne řízení před úřady správními v nejširším slova smyslu.
Že tomu tak, vysvítá i z § 10 cís. nař. z 15. září 1915 č. 279 ř. z. a § 16 nař. min. fin. z 21. prosince 1915 č. 380 ř. z., podle nichž se může týkati osvobození od poplatků, udělené na základě chudinského práva, jen řízení před řádnými soudy rozhodčími (srov. nál. Boh. F 4169/28).
Podle § 7 jaz. zák. vyřizují spory o užití jazyka při soudech příslušné státní orgány dohlédací jako věci státní správy odděleně od věci, ve které vzešly. Jsou tedy spory jazykové podle tohoto předpisu povahou svou samostatnými spory administrativními, které nemají se sporem soudním, jenž k nim dal podnět, žádné souvislosti a od tohoto se touto svou povahou podstatně liší. Nelze proto kvalifikovali spory o užití jazyka jako spory vedlejší, související s hlavním sporem soudním a nelze potom ovšem ani dosah práva chudých, jež si strana vymohla pro dotčený spor soudní, vztahovati na podání, jimiž se strana domáhá odklizení sporu o užití jazyka. Z řečeného vysvítá, že osvobození od kolkovného z důvodu práva chudých, jež přiznáno bylo straně podle §§ 63 et sequ. civ. ř. s. pro určitý soudní spor, nevztahuje se na dohlédací stížnost jazykovou, k níž onen spor civilní dal podnět.
Postupoval proto žal. úřad ve shodě se zákonem, založil-li dohlédací stížnost, jež kolkována nebyla, podle § 81 popl. zák. ke spisům přes to, že st-lka se vykázala povolením práva chudých pro určitý soudní spor a jest opačný názor stížnosti právně mylný.

Citace:

č. 7810. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 447-449.