č. 8003.

Šlechtictví:. 1 K výkladu pojmu »šlechtický přídomek« ve smyslu § 1, odst. 2 zák. č. 61/18. Řízenísprávní. — Řízení před nss-em: 2 Do jaké míry zkoumá nss platnost zákonů? — 3 Platnost zákona vyhlášeného za účinnosti prozatímní ústavy z r. 1918 není dotčena tím, že v úvodě jeho není výslovně uvedeno, že zákon byl usnesen Nár. Shromážděním.
(Nález ze dne 5. června 1929 č. 13.329/27.)
Věc: Kurt W. H. v H. proti ministerstvu vnitra o užívání jména.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 zažádal podáním z 31. října 1925 u zsp-é v Praze za povolení k užívání jména W.-H. stejně jako bylo povoleno jeho bratrovi Kunoví výnosem zsp-é ze 7. dubna 1922. Při tom uvedl, že jeho otec vedl do převratu jméno Friedrich Reichsritter Edler von W., Edler von H. a že také st-1 dosud užíval tohoto jména. Důsledkem zákona odložil přídomky a dodatky, vyznačující šlechtictví, a užíval jména W. H., které neodporuje zák. č. 61/18 a č. 243/20, poněvadž v něm není vyznačeno býv. šlechtictví. Ze všech sourozenců má toliko st-1 syna, pročež z úcty k rodinné tradici podává uvedenou žádost. — Žádost tuto doplnil st-1 podáními z 27. března 1926, 25. května 1926 a 22. června 1926, v nichž poukázal na to, že mu na užívání jména H. záleží také proto, poněvadž jest v celém kraji pod tímto jménem znám a také před úřady a zejména v zem. deskách toto jméno jest zapsáno. St-1 nežádá za změnu jména ve smyslu dekr. dv. kanc. z 5. června 1826 č. 16.255, nýbrž toliko o to, aby mohl užívati svého pravého a správného jména bez přídomku vyznačujícího šlechtictví. St-1 poukazoval mimo to na známé případy, kdy šlechtického predikátu se užívá jako rodinného jména, na př. jméno Heslová u rodiny Dačických z Heslová, dále jméno Herman - Otavský, Kolovrat - Krakovský, Salm - Salm, Salm - Reifferscheid, Coudenhove - Calergi, Bartoň - Bobenín, Thun - Hohenstein a pod. Dále poukázal na to, že předku st-lovu Janu Jiřímu bylo již diplomem z 11. května 1792 uděleno tehdejším kurfůrstem bavorským šlechtictví se jménem »Johann Georg Reichsedler von W. des heil. rómischen Reichs-Ritter«, které teprve v roce 1845 bylo uznáno příslušným úřadem rakouským. Před tím však již získal syn onoho Jana Jiřího šlechtictví rakouské s přídomkem »Edler von H.«. Opisy příslušných diplomů st-1 předložil. Zsp v Praze rozhodnutím z 17. června 1926 nevyhověla st-lově žádosti z 31. října 1925 za povolení k užívání příjmění W.-H., poněvadž jméno H. jest šlechtickým přídomkem a dle § 2 zák. č. 61/18 nesmějí býv. šlechtici užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem vyznačujícím šlechtictví. Vývody žádosti, že obě jména jak »W.« tak »H.« jsou rovnoprávná, nelze uznati za správné, jelikož jméno »H.« jest toliko šlechtickým přídomkem, kdežto jméno »W.« jest jménem občanským, jež st-lovi předkové měli před povýšením do šlechtického stavu, takže st-lovo příjmení bez šlechtického přídomku zní nyní toliko »W.«.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-I odvolání, které bylo nař. rozhodnutím zamítnuto vzhledem k ustanovení § 1 odst. 2 cit. zák., ježto jméno H. propůjčené st-lovým předkům nobilitačním diplomem z 27. března 1827 jest samo o sobě bez předložky »z« či »von« přídomkem, resp. dodatkem vyznačujícím šlechtictví, které jakož i veškerá práva z něho plynoucí bylo zrušeno §em 1 uvedeného zák.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost, o níž nss uvážil: 1 Stížnost popírá nejprve platnost zák. č. 61/18, poněvadž prý zákon ten nebyl vydán ani Národním výborem ani Národním Shromážděním. Námitka tato není důvodná.
Podle § 8 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 a § 2 zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. je nss co do práva zkoumati platnost zákonů a nařízení, na roven postaven řádným soudům. Podle § 102 úst. listiny č. 121/1920 mají soudcové právo, řešíce určitou právní věc, zkoumati platnost nařízení; při zákoně mohou jen zkoumati, byl-li řádně vyhlášen (§ 51). Zákon z 10. prosince 1918 č. 61 Sb. byl vyhlášen ve Sbírce zák. a nař., vydané dne 11. prosince 1918, tedy za platnosti prozatímní ústavy ze 13. listopadu 1918 č. 37 Sb. a zák. ze 2. listopadu 1918 č. 1 Sb. o vyhlašování zákonů a nařízení. Podle § 1 cit. zák. č. 1/1918 vyhlašují se zákony... platné ve »Sbírce zákonů a nařízení státu československého. Podle § 4 próz. ústavy vykonává Nár. Shrom. pravomoc zákonodárnou pro celý stát. . . .; podle § 19 prozatímní ústavy musí zákony býti vyhlášeny do osmi dnů po usnesení Nár. Shromáždění.... a podepisuje je president republiky, předseda a onen člen vlády, jehož úřad je pověřen provedením dotyčného zákona.
Zákon č. 61/1918 byl — opatřen podpisem min. předsedy (srov. § 8 próz. ústavy) a min. vnitra — řádně vyhlášen ve Sbírce zák. a nař. Na zjištění této okolnosti omezuje se právo nss-u zkoumati platnost zákona a musí tedy nss zákon, který byl řádně vyhlášen, pokládati za platný.
Okolnost, že v zák. č. 61/18 není jeho usnesení Nár. Shromážděním výslovně uvedeno, nemá významu, poněvadž v době vydání zák. č. 61/ 18 výslovné uvedení takové nebylo předepsáno (srovn. pozdější předpis § 49 odst. 2 úst. listiny z roku 1920).
2 Ve věci samé jest především pamatovati na to, že nss může podle §§ 2, 5 a 7 cit. zák. č. 36 z r. 1876 zkoumati jenom zákonitost konkrétního nař. rozhodnutí; proto nemůže nss zkoumaje nař. rozhodnutí přihlížeti ani k jeho ekvitě nebo účelnosti, ani k tomu, jaký postup zachoval po případě úřad v jiných případech stran jiných osob ani konečně nemůže se zabývati úvahami o vhodnosti nebo ekvitě zákonného předpisu, o nějž je nař. rozhodnutí opřeno. Naopak mohl nss jenom zkoumati, zda nař. rozhodnutá je ve shodě se zákonem, t. j. hlavně se zákonným předpisem, o nějž se opírá.
3 Nař. rozhodnutí dovolává se § 1 odst. 2 zák. č. 61/18. Předpis tento stanoví, že »bývalí šlechtici nesmějí užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem, vyznačujícím šlechtictví.« Stížnost tvrdí, že slovo »H.« jest pouhým jménem, nikoliv však »přídomkem nebo dodatkem vyznačujícím šlechtictvk; než činí tak neprávem.
Nss neshledal příčinu řešiti otázku, zda v udaném obsahu § 1 odst. 2 zák. 61/18 slova »vyznačující šlechtictví« se vztahují jenom na podstatné jméno dodatek nebo taky na přídomek; neboť shledal, že i kdyby bylo slova ta vykládati způsobem poslednějším, nutno v daném případě i pouhé jméno »H.« pokládati za takový přídomek, vyznačující šlechtictví. »Přídomkem« jest přípojek k jménoi rodinnému, nikoliv výraz značící šlechtictví vůbec nebo stupeň jeho (jako slova baron, hrabě, kníže nebo i pouhé slůvko »z« nebo »šlechtic«), (srovnej heslo »přídomek« v Ottově Slovníku Naučném, svazek 20. str. 677, dále Mayrhofer, Handbuch f. d. polit. Verwaltungsdienst, svazek 5. str. 126 a násl., zejména poz. 1. na str. 126, pak str. 131, 139 poz. 2., dále svazek 2 str. 1179 odst. 1. a pozn. 1.).
Mimo to jde přímo z nobilitační listiny, ke stížnosti připojené, z 27. března 1827, že předku st-lovu, jehož křestní jméno bylo Kašpar a rodinné jméno W., bylo propůjčeno rakouské šlechtictví »s predikátem von H.«, takže slovo H. není rodinným jménem st-lovým, nýbrž právě šlechtickým predikátem, který ať již společně se slůvkem »von« nebo bez něho vyznačuje zevně šlechtictví jeho předkovi udělené. Proto nelze shledati nezákonnost v postupu žal. úřadu a musela stížnost býti zamítnuta.

Citace:

č. 8003. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 870-872.