Č. 7788.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Co jest rozuměti »cenou zcizovací«?
(Nález ze dne 5. března 1929 č. 4622.)
Prejudikatura: Boh. A. 170/19, 252/19.
Věc: Pozůstalost po Oskaru H. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Smlouvou trhovou ze ... prodali Egon a Oskar H. pozemky v K. za 70 910 Kč; kromě toho dostali jako náhradu za znehodnocení zbývajících nemovitostí jakož i za veškeré hospodářské obtíže 50 650 Kč, a jako náhradu za hnojení a osení a odškodnění pachtýřů prodaných pozemků částku 10 130 Kč. — Plat. rozkazem měst. úřadu v K. ze 7. března 1926 vyměřena z převodu toho dávka na základě zcizovací ceny dle smlouvy částkou 70 910 Kč s připočtením náhrady za znehodnocení a náhrady za hnojení a osení částkou 50 650 Kč a 10 130 Kč, celkem tedy 131 690 Kč. — Odvolání bylo obecním zastupitelstvem a v dalším pořadí žal. úřadem zamítnuto. — — — —
O stížnosti nss uvážil:
Sporná jest pouze otázka, zda náhrada za znehodnocení zbývajících nemovitostí jakož i za veškeré hospodářské obtíže částkou 50 650 Kč, kterou prodávající dostali, tvoří část zcizovací ceny prodaných nemovitostí. — Stížnost popírá přípustnost takového připočtení ke zcizovací ceně, kdežto žal. úřad stojí na opačném stanovisku. Nss neshledal, že by žal. úřad byl v neprávu. Jisto jest, že prodané pozemky tvoří část souboru pozemků, z nichž zbytek zůstal dále ve vlastnictví st-lů, a že prodané pozemky byly koupeny k účelům provozu železničního, z kterýchžto důvodů byla smluvena částka 50 650 Kč jako náhrada za znehodnocení zbytku oněch pozemků. Také není sporu o tom, že daný případ sluší posuzovati podle dávkových pravidel vl. nař. č. 143/22.
Dle § 5 odst. 1 jest přírůstkem hodnoty rozdíl mezi zcizovací hodnotou nemovitosti a mezi hodnotou nabývací; dle odst. 2 platí za zcizovací a nabývací hodnoty zpravidla zjištěné zcizovací a nabývací ceny, k nimž jest připočísti užitky zcizitelem vyhražené a břemena nabyvatelem převzatá, jakož i hodnotu ostatních vedlejších plnění mimo kupní cenu smluvených. Z těchto ustanovení zřejmě vyplývá, že dávková pravidla cenou zcizovací rozumějí nejen kupní cenu ve smyslu o. z. o., nýbrž vše to, čeho se zciziteli vzhledem k uzavření kupní smlouvy dostane, tedy, že zahrnují pod pojem zcizovací ceny všechny majetkové hodnoty, kterých se zciziteli u příležitosti zcizení nemovtosti dostane jako ekvivalentu za majetkový úbytek zcizením nemovitosti jemu vzniklý (srv. na př. Boh. A. 252/19). Ustanovení toto je pouhým důsledkem zásadního stanoviska dávk. pravidel, že předmětem zdanění je přírůstek hodnoty nemovitostí, tedy rozdíl mezi objektivní hodnotou nemovitostí v době nabytí a v době zcizení. Tomu odpovídá, aby tam, kde z důvodů berní techniky béře se za základ vyměření dávka cena nemovitostí, počítalo se do této ceny vše, v čem dochází výrazu, jak si zcizitel zcizovanou nemovitost hodnotí. Takovým vedlejším plněním ve smyslu § 5 odst. 2 dávk. prav. je dojista i náhrada 50 .650 Kč za znehodnocení zbývajících pozemků, která byla smluvena právě se zřetelem na odprodej pozemků zcizených a v níž se projevuje hodnota pozemků posléze uvedených, kterou pro zcizitele měla nad smluvenou vlastní cenu kupní.
Dávk. pravidla nemají ustanovení, které by přiznávalo snížení zcizovací hodnoty proto, že zbytek hospodářského celku stává se pro prodavatele méně cenným. Stížnost sice snaží se dovoditi, že dávk. prav. č. 143/22, nepřijavše ustanovení § 7 dávk. ř. z r. 1915 pro Čechy, jenž měl na mysli, že prodejem části hospodářsky souvisejícího souboru nemovitostí pozbude druhá část na hodnotě, nahradila toto ustanovení předpisy § 9 odst. 2 a 3, a z těchto, zvláště z odst. 3 usuzuje, že odškodnění za zmenšení hodnoty — znehodnocení — jest přípustno přičítati pouze ke zcizovací ceně právě toho pozemku, jehož znehodnocení poskytnuté odšokdnění se týče, a že tudíž odškodnění smluvené při prodeji nemovitostí za znehodnocení nezcizeného zbytku nelze ku zcizovací ceně za tyto nemovitosti přičítali.
Tento závěr a contrario není však případný. Ustanovení § 9 odst. 2 mají na mysli případy, kdy nemovitost v době rozhodné pro zjištění přírůstku hodnoty, tedy v mezičasí mezi nabytím a zcizením, utrpěla nějaké snížení hodnoty, a stanoví pro tyto případy, že, obdržel-li zcizitel za toto snížení v mezičasí nějaký ekvivalent, dlužno tento ekvivalent připočítati k ceně zcizovací. I tyto předpisy sledují tedy cíl, aby žádná část přírůstku objektivní hodnoty nemovitosti neunikla zdanění dávkou, a nelze z nich tedy vyvozovati a contrario nějakou výjimku z ustanovení § 5 odst. 2 dávk. prav. Za tohoto stavu věci mohl se žal. úřad právem dovolávati zásady vyslovené v nál. Boh. A. 170/19, totiž že vedlejší plnění smluvená stranami při prodeji nemovitosti jako odškodné za znehodnocení zbytku hospodářského komplexu připočítávají se ke zcizovací ceně, a uznal-li pak částku 50 650 Kč jako součást zcizovací ceny prodaných nemovitostí, nelze shledati, že by jeho výrok odporoval zákonu.

Citace:

č. 7788. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 406-408.