Č. 7675.

Pojištění nemocenské (Slovensko): 6. nař. z 23. září 1919 č. 516 Sb., pokud rozšiřuje působnost § 1 zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. o nemocenském pojišťování na obvod Slovenska, jest kryto zákonem.
(Nález ze dne 8. ledna 1929 č. 35321/28.)
Věc: Dr. Miloš L. v L. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozkladu st-lovu proti plat. příkazu okr. nemoc, pojišťovny v L., jímž st-li byly předepsány nemoc, pojistné příspěvky za Růženu K. a Fridu F., zaměstnané v jeho adv. kanceláři, nevyhovělo představenstvo této pojišťovny výměrem z 12. ledna 1927 s poukazem na § 1 zák. č. 268/1919 a na § 1 zák. č. 117/1926. Výměr ten byl v pořadu stolic správních potvrzen nař. rozhodnutím. O stížnosti uvážil nss toto:
Nařízením vlády z 23. září 1919 č. 516 Sb. byla rozšířena působnost čl. 1 zák. o nemoc, pojištění dělníků z 15. května 1919 č. 268 Sb. na území Slov. a tím nabyl účinnosti na území tom předpis § 1 odst. 1 tohoto zák., rozšiřující pojistnou povinnost na všechny osoby, jež vykonávají práce nebo služby na základě poměru pracovního, služebního neb učňovského a nevykonávají jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Podle tohoto předpisu uznal žal. úřad zaměstnance adv. kanceláře, o něž tu jde, povinnými nemoc, pojištěním.
Stížnost namítá, že pro posouzení daného případu není rozhodným cit. zák. předpis, nýbrž jedině zák. čl. 19: 1907, jenž zaměstnance adv. kanceláří pojistné povinnosti nepodrobuje.
Stížnosti nelze dáti za pravdu. Zákon č. 268/19 v článku 27 určil zásadně, že nemoc, pojištění na Slov. jest upraviti ve smyslu tohoto zák.; tím ustanovil, že normy, tuto právní materii na Slov. upravující — a takovou normou jest zák. čl. 19: 1907 — jest uvésti v soulad s předpisy zák. č. 268/1919. Tím tedy zákonodárce prohlásil svou vůli, aby zák. článek 19: 1907 byl změněn, a jak má býti změněn, ponechávaje výkonné moci změnu tuto uvésti v platnost nařízením. Stalo se tak, jak shora uvedeno, vl. nařízením č. 516/1919.
Toto vl. nař. dovolává se ve svém úvodě vedle čl. 27 zák. č. 268/ 1919 ještě všeobecných zmocňovacích zákonů a to zák. č. 307/1917 a uher. zák. čl. 63: 1912 a 50: 1914. Podstata všech těchto zákonů tkví v tom, že jimi jest zmocněna výkonná moc činiti opatření, k nimž by jinak bylo potřebí zákona, tudíž vydávati nařízení, jimiž se mění i platné zákony. Posouditi přípustnost takového zmocnění nepřísluší ovšem tomuto soudu (viz § 102 úst. listiny a § 8 zák. o ss).
Zmocnění, udělené čl. 27 zák. č. 268/1919 nelze pojímati v tom smyslu, jak činí stížnost, že by se vztahovalo pouze na »dělníky a závodové úředníky« v užším slova smyslu, nýbrž výrazem »nemocenské pojištění dělníků a záv. úředníků«, použitým v cit. čl. 27, dlužno rozuměti toliko povšechné označení druhu pojištění (nemocenského na rozdíl od pojištění jiných) a nikoli snad vymezení okruhu osob, tomuto pojištění podrobených. Výraz ten přiléhá k terminologii zák. čl. 19: 1907 a vymezuje tak jen blíže normu, jíž nová úprava se týká. Výklad zastávaný stížností, dle něhož by vláda nesměla rozšířiti okruh pojištěnců na Slov. nad míru dosavadní, vylučuje se již tím, že zák. č. 268/1919, pokud se týká nemoc, pojištění, se v podstatě vyčerpává rozšířením pojistné povinnosti; nemělo by proto při tomto výkladu uvedené zmocnění ani smyslu ani obsahu.

Citace:

Č. 7675. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 187-188.