č. 8050.

Školství. — Řízení správní: Jaký význam má okolnost, že opravnému prostředku proti rozhodnutí školského úřadu přísluší »odkladný účinek«?
(Nález ze dne 21. června 1929 č. 12.099.)
Prejudikatura: Boh. A. 2763/23.
Věc: Herta S. ve F. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o doplacení služebních požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-lka, zatímní učitelka ve F., byla výměrem ošv-u v K. z 23. října 1925 jako přespočetná školní služby zproštěna. Rozkladu jejímu zšr mor. z 24. listopadu 1925 nevyhověla, poněvadž nař. opatření ošv-u jest zákonem odůvodněno, neboť st-lka, která byla jenom zatímně ustanovena, nesloživši dosud zkoušky učitelské způsobilosti, nenabyla ještě nároku na def. ustanovení a mohla tudíž ve smyslu § 25 bodu 7 mor. zák. o dozoru ke školám, § 3 věty 1. zák. z 15. července 1914 č. 48 z. z. a §§ 107 a 109 řádu škol. z roku 1905 býti služby opět zproštěna.
Podáním z 11. prosince 1925 uvedla st-lka, že její odvolání proti výměru ošv-u z 23. října 1925 mělo podle § 27 odst. 4 resp. § 40 odst. 1 zák. o dozoru ke školám odkladný účinek, který ve smyslu nál. Boh. A. 2763/23 spočívá v tom, že nepříznivé důsledky rozhodnutí jsou odloženy až do rozhodnutí vyšší stolice; proto náležejí st-lce požitky až do do- ručení rozhodnutí zšr, resp. až do příštího prvního, t .j. do 1. ledna 1926; žádala proto za doplatek požitků za listopad a prosinec 1925. Žádosti této zšr rozhodnutím z 25. ledna 1927 nevyhověla; ježto st-lka byla výměrem ošv-u z 23. října 1925 koncem října 1925 služby zproštěna, kterýžto výnos se stal důsledkem rozhodnutí z 24. listopadu 1925 pravoplatným, nemá st-lka nároku na další pobírání služ. požitků, poněvadž čl. 9 zák. č. 251/22 výslovně stanoví, že výpomocné ustanovení zastupující učitelé literní se zkouškou učitelské dospělosti nebo způsobilosti mají nárok na odměnu toliko na dobu, po kterou trvá jejich služba v substituci, čítajíc v ni i hlavní prázdniny. Tento nárok st-lky byl uspokojen tím, že jí byla výnosem zšr-y z 27. listopadu 1924 po- ukázána odměna i za měsíc říjen 1925. Odměna za prázdniny poukáže se jí na žádost. Opírá-li se jmenovaná o to, že její stížnost do zproštění služby podle § 27 odst. 4 zákona z 12. ledna 1870 č. 3 z. z. má odkladný účinek, dlužno podotknouti, že tohoto ustanovení nelze použiti stran vyvázání výpomocných zastupujících sil učitelských ze školní služby, ježto, jak již bylo vysloveno ve výnose ze 24. listopadu 1925, učitelské síly jen zatímně ustanovené, které ještě nenabyly nároku na definitivu, mohou podle § 25 bodu 7 zák. cit. a § 3 věty prvé zák. z 15. července 1914 č. 48 z. z. a § 109 řádu škol. z r. 1905 kdykoliv býti opět služby školní zproštěny. Nález Boh. A. 2763/23 nelze na daný případ použiti, ježto jím nebyla řešena obdobná záležitost a byly jím tudíž řešeny jiné právní normy.
St-lčino odvolání z 8. března 1927 bylo nař. rozhodnutím zamítnuto jako zákonem neodůvodněné, přihlížejíc k tomu, že výnosem zšr-y z 24. listopadu 1925 bylo vysloveno, že zproštění st-lčino koncem října 1925, nařízené ošvem, se stalo po právu a že po vyvázání ze služby nepřísluší st-lce právní nárok na další požívání služ. požitků.
O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. úřad praví v nař. rozhodnutí, že výnosem zšr-y z 24. listopadu 1925 bylo vysloveno, že zproštění st-lčino koncem října 1925, nařízené ošvem, se stalo po právu a že po vyvázání ze služby nepřísluší st-lce právní nárok na další požívání služ. požitků; rozhodnutí zšr-y z 24. listopadu 1925 bylo st-lce doručeno 5. prosince 1925 a nebylo jí odvoláním k min. napadeno, takže vešlo v právní moc; odvolání st-lčino totiž z 12. prosince 1925, které bylo pak rozhodnutím žal. úřadu ze 20. dubna 1926 odmítnuto jako nepřípustné, nesměřovalo proti rozhodnutí ze 24. listopadu 1925, nýbrž proti dalšímu výnosu zšr-y z 25. listopadu 1925, kterým zšr toliko vyslovila, že o rozkladu st-lčině bylo rozhodnuto výnosem ze 24. listopadu 1925.
Tím však, že rozhodnutí zšr-y z 24. listopadu 1925 vešlo v právní moc, není ještě nic řečeno pro rozhodnutí otázky, vznesené na spor st- lčiným podáním z 11. prosince 1925, resp. její rekursem z 8. března 1927, totiž otázky, zda st-lčin rekurs (rozklad) proti výměru ošv-u z 23. října 1925 měl odkladný účinek a zda tento případný odkladný účinek má ten význam, jaký mu st-lka přikládá, totiž ten, že až do doručení rozhodnutí zšr-y z 24. listopadu, t. j. do 5. prosince 1925 nepříznivé účinky onoho propouštěcího výměru ošv-u nemohou nastati, že proto propuštění st-lčino se stalo účinným teprve 5. prosince 1925, takže st-lce po jejím názoru příslušejí požitky až do konce prosince 1925.
Toto stanovisko uznala zšr rozhodnutím z 25. ledna 1927 nesprávným; když pak st-lka proti tomuto nazírání zšr-y ve svém rekursu z 8. března 1927 brojila, bylo věcí žal. úřadu, aby k této otázce, t. j. k otázce významu odkladného účinku st-lčina odvolání (rozkladu) do výměru ošv-u z 23. října 1925 zaujal motivované stanovisko; to se však ne- stalo tím, když žal. úřad v nař. rozhodnutí — aniž vzal za své důvody rozhodnutí zšr-y z 25. ledna 1927 — se odvolal na rozhodnutí zšr-y z 24. listopadu 1925, resp. na to, že výnosem zšr-y z 24. listopadu 1925 bylo vysloveno, že zproštění st-lčino koncem října 1925, nařízené ošvem, se stalo po právu a že po vyvázání ze služby nepřísluší st-lce právní nárok na další požívání služ. požitků.
Pokud jde zejména o poslední připomínku žal. úřadu, že totiž »po vyvázání ze služby nepřísluší st-lce právní nárok na další požívání služ. požitků«, ani tato připomínka nezasahuje jádro sporu; i kdyby se totiž připustilo, že tvrzení toto je správné, není tím rozšeřena otázka, zda vyvázání st-lky se stalo pravoplatně již dnem doručení výměru ošv-u z 23. října 1925 anebo zda se tak právě důsledkem odkladného účinku podaného opravného prostředku stalo teprve dnem doručení rekursního rozhodnutí zšr-y z 24. listopadu 1925, t. j. dne 5. prosince 1925 (jak tvrdí stížnost a tvrdil již st-lčin rekurs z 8. března 1927).
Žal. úřad nevyřešil tedy nař. rozhodnutím spornou otázku; tento ne- dostatek znemožňuje nss-u přezkoumání stížnosti ve věci samé, totiž co do významu odkladného účinku st-lčina odvolání do výměru ošv- ze 23. října 1925 a zakládá proto podstatnou vadu.

Citace:

č. 8050. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 952-954.