Č. 7809.

Školství: Nedodržení lhůty stanovené pro ohlášení nároku rodičů na osvobození dětí od vyučování náboženství na škole národní v odst. 1. § 8 vl. nař. č. 64/25 nemá za následek ztrátu nároku toho pro běžný školní rok.
(Nález ze dne 13. března 1929 č. 5 211.) Věc: Ing. Antonín N. a L. N. v O. proti ministerstvu školství a národní osvěty o zproštění dítěte od školského vyučování v náboženství.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lé předložili dne 27. září 1926 správě obecně školy v Ú. prohlášení, že si nepřejí, aby jejich dcera Helena, žákyně první třídy, chodila do hodin náboženství. Ošv v Č. výměrem z 30. září 1926 nevyhověl ohlášení nároku na osvobození řečené dcery od vyučování katolického náboženství (podle odst. 5 § 3 zák. 226/22), poněvadž § 8 nař. vl. ze 4. dubna 1926 č. 64 Sb. ustanovuje, že takové ohlášky jest podávati před zápisem do školy na počátku školního roku, kdežto st-lova ohláška je datována dnem 27. září 1926, tedy po lhůtě určené cit. vl. nařízením.
Stěžující si manželé odvolali se z tohoto rozhodnutí, namítajíce, že zákon 226/22 neobsahuje nijakého omezení stran 1hůty pro žádost za zproštění dítek od vyučování náboženství a že se proto rozhodnutí ošv-u příčí zákonu. Zšr v Praze výnosem ze 6. listopadu 1926 zamítla odvolání z důvodů rozhodnutí, vzatého jím v odpor, poukazujíc vzhledem k námitce odvolatelů, že zákon 226/22 neobsahuje nijakého obmezení, kdy jest podávati žádosti za zproštění dítek od vyučování náboženství, k ustanovení § 8 vl. nař. 64/25, podle něhož tyto ohlášky jest podávati před zápisem do školy na počátku každého školního roku, tedy ve lhůtě určitě ustanovené.
Další odvoláni stěžujících si manželů, v němž dovozovali, že vl. nař. č. 64/25 odst. 1 § 8 jest v rozporu se zák. 226/22, zamítlo min. školství nař. výnosem z důvodů rozhodnutí, vzatého v odpor odvoláním.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Zák. ze 13. července 1922 č. 226 Sb., jímž se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských, stanoví v § 1 (1), že povinné učebné předměty ve školách obecných jsou náboženství [s výhradou § 3 (5)] atd.; § 3 v bodu 5 ustanovuje, že žáci bez vyznání nebo vyznání státem neuznaného jsou všeobecně zproštěni povinnosti, aby se účastnili vyučování náboženství; žáci vyznání ostatních budou okr. úřadem školním ... zproštěni této povinnosti, požádají-li o to písemně nebo protokolárně jejich rodiče nebo jejich zástupci. V § 21 se praví, že se ministr škol., pokud se týče min. zeměd. pověřují, aby zákon tento provedli. — Vl. nař. z 4. dubna 1925 č. 64 Sb., kterým se provádí zákon č. 226/22, stanoví v § 8 (1) k § 3 tohoto zák., že ohlášky nároku na osvobození dětí některého vyznání náboženského podle 2. věty odst. (5) § 3 zák. podávati jest jednotlivě za každého žáka orgánům tamže jmenovaným, a to před zápisem do školy na počátku každého školního roku.
Nař. rozhodnutí zaujalo právní stanovisko, že doržení lhůty pro ohlášku nároku stanovené v 1. bodu § 8 vl. nař. č. 64/25, jest zákonnou podmínkou nároku rodičů na osvobození dítěte od vyučování relativně povinnému předmětu náboženství, jak tento nárok jest formulován v předpisech zák. 226/22, které byly svrchu citovány. Než toto nazírání neodpovídá stavu zákona, neboť především zákonem 226/22 jest vysloveno, že příslušní žáci budou, požádají-li o to rodiče nebo zákonní zástupci, zproštěni atd., jest tedy uvedený nárok na zproštění přiznáván za té jediné podmínky, že bude uvedenými oprávněnými osobami zažádáno za jeho přiznání. Není tedy zákonem samým uplatnění zmíněného nároku nijak časově omezeno. Avšak ani ze svrchu cit. normy vl. nař. č. 64/1925, kdež se předpisuje, že jest podávati svrchu zmíněnou ohlášku na počátku roku školního, nelze odvozovati onen následek nedodržení tohoto předpisu, jaký z ní odvozuje žal. úřad, totiž že by zmeškání lhůty přivozovalo ztrátu nároku na zproštění povinnosti, aby se dítě účastnilo vyučování náboženství, neboť taková sankce tu není vyslovena, takže lze uvedený předpis vl. nař. pokládati jen za předpis pořádkový, vydaný po rozumu § 21 zák. 226/1922 k zavedení a udržení pořádku v úpravě vyučování na té které škole, pokud se týče v té které třídě.
Již z těchto vývodů plyne, že žal. úřad v rozporu se zákonem zamítl žádost stěžujících si rodičů, poněvadž ji podali později, než jak požaduje vl. nař. č. 64/1925, a slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, při čemž mohla zůstali zcela mimo úvahu soudu výtka stížnosti, že nař. rozhodnutí jest v rozporu se zákonem, třebas nalézalo oporu ve vl. nař. č. 64/25, které prý potud odporuje zák. č. 226/22, neboť, jak dovoženo svrchu, nař. výrok nemá opory ani v cit. vl. nařízení.

Citace:

č. 7809. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 445-447.