Č. 7795.

Pojištění pensijní. — Zaměstnanci veřejní. — Řízení před nss-em: I. Ve sporu o převod prémiové reservy dle § 68 pens. zák. jest zaměstnanec legitimován ke stížnosti na nss. II. K výkladu pojmu »premiová reserva« podle § 32 pens. zák.
(Nález ze dne 7. března 1929 č. 4682.)
Prejudikatura: Boh. A. 2457/23.
Věc: Dr. Štěpán T. v K. proti ministerstvu sociální péče o převod prémiové reservy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výnosem gfř v Bratislavě z 29. listopadu 1926 bylo vzato na vědomí oznámení st-le, fin. koncipienta, že vystupuje ze státní služby. Podáním z 21. ledna 1927 žádal st-l již jako úředník obce K. za souhlasu purkmistrovského úřadu, aby pens. příspěvky, které mu byly v době jeho státní služby sraženy, byly převedeny na pens. fond obce K. Podání to předložilo gfř min-u soc. péče se žádostí o výpočet prémiové reservy. Výnosem z 28. července 1927 sdělilo mu min. soc. péče, že podle § 68 odst. 2 zák. č. 89/1920 není povinností státu převáděti prémiovou reservu na pens. fond města K. Na to vydalo gfř st-li výměr tohoto znění: »K Vaší žádosti z 21. ledna 1927 o převod Vaší prémiové reservy na pens. fond města K. sděluje se Vám, že min. soc. péče Vaši žádost zamítlo, poněvadž podle ustanovení § 68 odst. 2 zák. č. 89/1920 stát není povinen převésti prémiovou reservu na pens. fond města K. Toto rozhodnutí jest v adm. pořadí instančním konečné.«
Uvažuje o stížnosti do rozhodnutí toho pro jeho nezákonnost podané, zabýval se nss především otázkou legitmace st-lovy. St-l odůvodňuje svou legitimaci ke stížnosti tím, že nař. rozhodnutí jest naň řízeno, a že on nepřevedením prémiové reservy státem na pens. fond obce K., jejímž jest úředníkem, jest zkrácen ve svých právech. Žal. úřad upírá však st-li legitimaci k podání stížnosti, vycházeje z názoru, že osobou oprávněnou žádati o převod prémiové reservy byla by v daném případě jen obec K., takže jen ona mohla by zahájiti spor ve smyslu § 77 pens. zák. S tímto právním názorem žal. úřadu však souhlasiti nelze. st-l domáhal se v řízení správním podle § 68 odst. 2 pens. zák. převodu prémiové reservy, nashromážděné za dobu, kterou ztrávil ve státní službě, ze sražených mu pensijních příspěvků na pens. fond obce K. z toho důvodu, že jest nyní jejím úředníkem. Prémiovou reservou ve smyslu § 32 pens. zák. rozuměti jest onu částku, které jest podle početních základů nositele pojištění zapotřebí ke krytí získaných pojistných nároků pojištěnců a jejíž výše se zjišťuje pojistněmatematickým výpočtem, hledíc k jejich věku, započítatelné době a proběhlým třídám služného (srovn. nál. Boh. A. 2457/23). Podle § 68 odst. 1 pens. zák. slouží odevzdaná prémiová reserva ke krytí získaných nároků přestupujícího pojištěnce; 4. odstavec téhož paragrafu ustanovuje, že pojištěnec nabude proti novému nositeli zásadně těch práv, která podle pojistných podmínek nového nositele pojištění odpovídají převedenému obnosu (prémiové reservy). Ač to zákon výslovně nestanoví, vyplývá přece ze samého účelu převodu prémiové reservy, že nový zaměstnavatel jest povinen zaměstnanci započísti do zaopatřovacích nároků dobu, odpovídající převedené prémiové reservě. V odst. 5. § 68 přiznává zákon pojištěnci dokonce jisté disposční právo s částí převedené prémiové reservy tehdy, převyšuje-li odevzdaná částka výši prémiové reservy, která novým nositelem pojištění má býti utvořena, a to potud, že dává pojištěnci právo volby, aby rozdílu toho použil k dobrovolnému pojištění na vyšší dávku, neb aby rozdíl ten byl mu připsán k dobru. Se zřetelem na tato materielní práva pojištěncova, ze zákona plynoucí, zaručuje mu zákon k obhájení jich také právo procesní, totiž právo účasti ve sporech nositelů pojištění mezi sebou a ve sporech mezi nositelem pojištění a některým zaměstnavatelem, jmenovaným v § 2 bodu 3 pens. zák., týkajících se převodu prémiových reserv podle § 68 tím, že ve 3. odst. § 77 leg. cit. nařizuje, že pojištěnec nebo jeho pozůstalé jest k takovému spornému řízení přibrati, může-li rozhodnutí o takových nárocích nositelů pojištění a zaměstnavatelů jmenovaných v § 2 bodu 3 míti vliv na jejich práva.
Jest ovšem pravda, že zákon mluví v § 77 odst. 2 jen o sporech nositelů pojištění mezi sebou a o sporech mezi nositelem pojištění a některým zaměstnavatelem, maje tu patrně na mysli jen pravidelný případ, že převodu prémiové reservy bude se domáhati nový nositel pojištění jako strana k tomu především oprávněná. Z cit. ustanovení nelze však ještě dovoditi, že by jím bylo vyloučeno, aby se také přestoupivší pojištěnec sám mohl převodu prémiové reservy domáhati, uvážili se uvedená jehlo práva materielní s převodem prémiové reservy spjatá a práva procesní, jemu při uplatňování nároku na takový převod zákonem poskytnutá. Rozhodnutím o převodu prémiové reservy mohou tato práva pojištěncova býti dotčena, a nelze inu proto důvodně odpírali legitimaci, aby se domáhal ochrany jich podle § 2 zák. o ss stížností u tohoto soudu, tvrdí-li, že v těchto svých subj. právech byl zkrácen.
Žal. úřad popírá také, že nař. rozhodnutí má povahu rozhodnutí, které by opravňovalo st-le k podání stížnosti a tvrdí, že jde v něm toliko o projev gfř v Bratislavě jako stranly, které jako zástupce zaměstnavatele ve smyslu § 2 odst. 1 bodu 3 pens. zák. odepřelo vydati prémiovou reservu za st-le obci K. Ani s tímto názorem nelze souhlasiti. Předmětem stížnosti může býti výrok úřadu správního pouze v té formě a toho obsahu, jak výrok ten byl straně sdělen. Jde-li o intimát výroku úřadu úřadem jiným, rozhodna jest forma a obsah intimátu, o němž strana musí míti za to, že se kryje s výrokem, který úřad učinil. Nař. rozhodnutím, st-li řízeným a jemu doručeným, bylo mu na jeho žádost o převod prémiové reservy sděleno, že min. soc. péče výnosem, jehož datum i číslo se cituje, zamítlo tuto jeho žádost, uvádí se v něm dále věcný důvod zamítnutí toho a připojuje se konečně poučení, že toto rozhodnutí jest v adm. pořadí instančním konečné.
Forma i obsah nař. rozhodnutí jsou tedy takové, že st-li nemohly zavdati podnět k pochybnosti o tom, že bylo jím min-em soc. péče, jako úřadem podle § 77 odst. 2 pens. zák. výlučně k tomu příslušným, instančně a judikátně věcně rozhodnuto o nároku st-lově na převod prémiové reservy, zvláště, když bylo mu také sděleno, že rozhodnutí to jest v pořadí instančním konečné. st-l musil tedy právem míti za to, že byl jím judikátně rozhodnut spor o převod prémiové reservy, žádostí jeho zahájený. Znění nař. rozhodnutí nenasvědčuje tomu, že by citovaný v něm výnos žal. úřadu byl nějakým interním odborným dobrozdáním, sděleným gfř v Bratislavě, které nebylo pro st-le určeno, a že by nař. rozhodnutí bylo jen projevem tohoto gfř jako zástupce strany, t. j. státu jako býv. zaměstnavatele st-lova. Jest proto bezdůvodná zmíněná námitka žal. úřadu.
Jiná jest otázka, zda nař. rozhodnutí, které tak, jak st-li bylo intimováno, na venek jako rozhodnutí žal. úřadu se jeví, jeho rozhodnutím ve sporu o prémiovou reservu podle § 77 odst. 2 pens. zák. ve skutečnosti také jest. Jak z obsahu správních spisů jest zřejmo, nevyjádřilo se gfř v Bratislavě o žádosti st-lově za převod prémiové reservy, podané u něho jako u býv. nadřízeného služ. úřadu st-lova, nýbrž požádalo toliko žal. ministerstvo o výpočet prémiové reservy, při čemž oznámilo mu data k tomu potřebná. K této žádosti sdělilo min. gfř jen, že podle § 68 odst. 2 pens. zák. není povinností státu, aby prémiová reserva na pens. fond obce K. byla převedena, sdělilo mu toliko důvod, ze kterého žádosti o výpočet prémiové reservy nevyhovuje. Toto sdělení nemá však ani svou formou ani svým obsahem povahy rozhodnutí učiněného ve sporu o převod prémiové reservy ve smyslu § 77 odst. 2 pens. zák. Spor takový předpokládá nesouhlas vůle legitimovaných subjektů v příčině převodu prémiové reservy, kterého však v daném případě nebylo, neboť gfř v zastoupení státu jako býv. zaměstnavatele st-lova nesouhlasu se žádaným převodem prémiové reservy podle spisů neprojevilo.
Intimovalo-li gfř st-li uvedené sdělení žal. úřadu jako rozhodnutí žal. min. ve sporu ve smyslu § 77 odst. 2 pens. zák. vydané, které však podle toho, co shora bylo uvedeno, ve skutečnosti žal. úřadem učiněno nebylo, jest intimace gfř v rozporu s obsahem správních spisů.

Citace:

č. 7795. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 419-421.