Č. 7742.

Živnostenské právo: Sousedé (§ 25 živn. ř.) mají právní nárok na to, aby zachována byla při provozování živnosti omezení, stanovená v živn. policejním konsensu v jejich individuelním zájmu, zejména na jejich podmět, a mají proto v řízení o zachování omezení těch postavení strany.
(Nález ze dne 11. února 1929 č. 24843/27.)
Věc: Josef B. v K. proti ministerstvu obchodu o legitimaci ke stížnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Osp v K. zamítla výměrem ze 3. ledna 1925 st-lovu stížnost, podle níž truhlářská dílna Frant. D. není ve stavu odpovídajícím živnostenskopolicejnímu konsensu z 9. října 1916, majitel její nezachovává podmínek tohoto konsensu a obtěžuje provozem sousedstvo nepřípustnou měrou. Zamítnutí stížnosti bylo odůvodněno tím, že při revisi závodu nebylo shledáno závad. Odvolání z výměru toho zsp v Praze nevyhověla, ježto ani opětně provedenou prohlídkou provozovny nebylo zjištěno, že by závodu bylo užíváno způsobem odporujícím podmínkám, za kterých byl závod schválen. Další odvolání zamítlo min. obch. nař. rozhodnutím jako nepřípustné z toho důvodu, že provozovna byla již živn. úřadem pravoplatně schválena, takže proti podnikateli nelze postupovati leč zavedením trestního řízení v případě nezachování podmínek konsensu. Proti osvobozujícím nálezům při přestupcích, které stihá úřad z úřední povinnosti, nepřísluší pak nikomu odvolací právo.
O stížnosti nss uvážil:
Žal. úřad upřel st-li postavení strany, vycházeje z právního názoru, že majitele schválené živn. provozovny lze donutiti k zachování pravoplatně mu uložených konsensních podmínek jen V řízení trestním, jež koná se z povinnosti úfední, a v němž nikomu, tedy ani st-li jako sousedovi, legitimace k opravnému prostředku proti osvobozujícímu nálezu nepřísluší. S tímto právním názorem souhlasiti nelze. Řízení zahájené proti majiteli živn. provozovny za tím účelem, aby zachovával podmínky v živn.- polic. konsensu mu pravoplatně uložené, nemusí míti nezbytně povahu řízení trestního, neboť účelu toho lze podle okolností dosáhnouti i jinými prostředky než trestním zakročením. Podstata onoho řízení záleží v tom, aby na majitele živn. provozovny bylo působeno tak, aby byl donucen plniti to, co úředním aktem (konsensem) pravoplatně bylo mu uloženo. Má tedy řízení ono povahu řízení donucovacího, exekučního. Také v daném případě nedomáhal se st-l jako soused svým podáním toho, aby Frant. D. jako majitel živn. provozovny byl odsouzen pro neplnění konsensních podmínek, nýbrž aby byl donucen, aby zachovával podmínky pravoplatným konsensem mu uložené. Trestní řízení proti majiteli provozovny podle spisů zavedeno nebylo, a rozhodnutí nižších stolic, vydaná o stížnostech st-lových, ani formou ani obsahem svým nemají také právní povahy osvobozujících nálezů trestních, nýbrž vyřizují meritorně ony stížnosti st-le jako souseda.
Z ustanovení §§ 30 a 34 živn. řádu vyplývá, že sousedé v řízení o schvalování provozoven, a to i takových, které nepodléhají ediktálnímu řízení, jsou stranami (srovn. Budw. 1955 A, 2508 A, 6519 A a j.). Jestliže v rámci ochrany veř. zájmu sousedé v tomto řízení uplatnili úspěšně své individuelní zájmy zejména tím, že z jejich podnětu a na jejich zakročení v živn.-polic, konsensu uloženy byly majiteli provozovny pravoplatně jisté podmínky a zájmy sousedů byly takto jako oprávněné uznány, pak konsensem tím založeno bylo pro sousedy právo a vznikl jim materielně právní nárok na to, aby při provozování živnosti byla zachována omezení stanovená v konsensu v jejich uznaném individuelním zájmu (srov. Budw. 11282/97, 4823 A). Jestliže však soused takového subj. nároku na ochranu svého individuelního zájmu z pravoplatného konsensu nabyl, pak nelze mu upírati oprávnění, aby nárok ten také v řízení správním uplatnil, t. j. u živn. úřadu zakročil, aby majitel schválené živn. provozovny by donucen, aby pravopatně mu uložené podmínky konsensu v zájmu sousedově konsensem tím uznaném plnil, a aby proti zamítavým rozhodnutím nižších stolic domáhal se nápravy opravným prostředkem u min. obch. jako nejvyšší stolice ve věcech živn. (§ 143 živn. ř.).
Vyslovil-li žal. úřad, že odvolání st-lem k němu podané je pro nedostatek jeho procesní legitimace nepřípustné a zamítl-li je z toho důvodu, založil své rozhodnutí na nesprávném, zákonu se příčícím, právním názoru.

Citace:

Č. 7742. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 318-319.