č. 7988.

Živnostenské právo: * Majitel živnosti zubotechnické, který provozuje samostatně svoji živnost na základě živn. oprávnění nabytého dle předpisů zák. č. 259/24, může vykonávati práva uvedená v § 1, odst. 1 zák. č. 155/25 kdekoliv na území čsl. republiky.
(Nález ze dne 31. května 1929 č. 10.709.)
Věc: František H. v B. (adv. Dr. Kar. Pištělák z Brna) proti ministerstvu obchodu (za zúč. Grémium zubních techniků pro Mor. v Brně adv. Dr. Antonín Svoboda z Prahy) o koncesi zubotechnickou.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem z 20. ledna 1927 vyhověla zsp v Brně žádosti st-lově za přenesení koncese zubotechnické, jež udělena mu byla županským úřadem v Užhorodě výnosem z 23. prosince 1925, z Užhorodu do B., upustivši od zkoumání vysvědčení pracovních a výučného se zřetelem k § 43 živn. řádu. — Nař. rozhodnutí zrušilo min. obchodu k odvolání zúčastněné strany tento výnos s tímto odůvodněním: »V daném případě jedná se o přenesení koncese zubotechnické z území, ve kterém platil živn. řád uher., na území historických zemí, ve kterých platí živn. řád rak. Nelze tudíž v daném případě použiti § 43 ž. ř., poněvadž takového přesídlení týká se § 1 zák. č. 155/25. Dle tohoto paragrafu možno živn. oprávnění přenášeti z býv. území uher., t. j. ze Slov. a Podk. Rusi na území ostatních částí republiky s výjimkou živnosti zubotechnické a živností stavebních. V odst. 3 § 1 cit. zák. jest zdůrazněno, že pro průkaz způsobilosti zubních techniků v té neb oné části republiky platí ustanovení zák. č. 303/20, čímž zákon naznačuje, že žadatel o koncesi zubotechnickou musí podati v té neb oné části republiky průkaz způsobilosti různý podle té které části.«
O stížnosti k němu podané uvážil nss toto: Nař. rozhodnutí jest založeno na právním názoru, že sporný případ jest posuzovati podle § 1 zák. č. 155/25 a dospívá z tohoto předpokladu k závěru, že není v daném případě rozhodným § 43 živn. řádu, nýbrž že rozhodnými jsou i co do průkazu způsobilosti ustanovení zák. č. 303/20.
Nss však neshledal názor, že by sporný případ bylo subsumovati pod ustanovení § 1 č. 155/25, správným a to z těchto důvodů: Cit. zákon obsahuje v § 1 odst. 1 ustanovení o provozování a výkonu živn. oprávnění, nabytých na území, kde platí živn. řád dříve rakouský, dávaje živnostníkům, kteří provozují živnost na základě oprávnění »155/1925 živn. z., § 1« právo v mezích platných ustanovení vykonávati živn. oprávnění kdekoliv na území Čsl. republiky a živnost kamkoli přenášeti a zřizovati tam závody vedlejší a sklady, byť i pro nastoupení a provozování takové živnosti na tom kterém území platila odchylná právní úprava. Odstavec 2. téhož paragrafu přiznává živnostníkům, kteří provozují samostatně jakoukoli živnnost »155/1925 živn. z., § 1.2« táž práva, pokud nenastává výjimka § 4 zák.; § 1 odst. 3 a § 2 zák. obsahují předpisy ohledně živností zubních techniků a živností stavebních, navazujíce tak na výjimku zmíněnou v odst. 1; § 1 a § 3 zák. stanoví pak, že živnostníci, kteří provozují samostatné svoji živnost na základě živn. oprávnění, nabytého podle předpisů zák. č. 259/24 (živn. zákon pro Slov. a Podk. Rus), mohou vykonávati práva uvedená v § 1, odst. 1 kdekoliv na území Čsl. republiky.
Z této výstavby i ze znění zákona vyplývá však nade vši pochybnost, že na živn. oprávnění, nabytá podle předpisů zák. č. 259/24, vztahuje se jedině předpis speciální; poukazují na to i nadpisy § 1 a § 3, z nichž onen mluví o .ustanoveních všeobecných o provozování a výkonu živn. oprávnění, tento pak o ustanoveních pro živn. oprávnění, nabytá na základě zák. č. 259/24.
Že ustanovení § 1 a 2, pokud jde o živn. oprávnění nabytá na území Slov. a Podk. Rusi, mají na mysli přes to, že § 1 odst. 2 mluví všeobecně o živn. oprávněních nabytých na území, kde platí živn. zákon dříve uherský, jedině živn. oprávnění, nabytá na základě předpisů platných před zákonem č. 259/24, podává se ostatně i z této úvahy: Živn. zákon pro území Slov. a Podk. Rusi č. 259/24 byl vyhlášen ve Sbírce zák. a nař. dne 1. prosince 1924 a nabyl podle § 253 účinnosti (s výjimkou § 159 o přechodných ustanoveních o dosavadních živn. korporacích a spolcích) dnem 1. června 1925. Tímto dnem pozbyl platnosti zák. čl. 17:1884 a všechna nařízení vydaná na jeho základě. Zák. čl. 25:1899 zůstal v platnosti jen, pokud jde o licence už udělené a o licence, jejichž udělení se projednávalo v tento den. Zák. č. 155/25 vyhlášen byl 10. července 1925 a nabyl účinnosti, poněvadž neobsahuje v tom směru zvláštního ustanovení, podle § 4 zák. č. 139/19, 30 dnů po vyhlášení. Platil tedy, když vstoupil zák. č. 155/25 v účinnost, již zákon č. 259/24 v plném rozsahu a byl živn. řád dřívější zrušen. Přes to užívá § 1 odst. 2 dikce: »259/1924 živn. z., § 1.2«. Důvod toho spočívá v tom, že vl. návrh zák. podán byl v době před účinností živn. zák. č. 259/24 a v této době také projednán v senátě Nár. Shrom., jakož i ve výboru posl. sněmovny pro záležitosti průmyslu, obch. a živn. ( č. t. 2087, 2103, 5161/25 sen,. č. t. 5173/25 posl. sněm.). Za toho stavu věci může míti ovšem výraz v § 1 odst. 2 »živn. oprávnění nabytá na území, kde platí živn. zákon dříve uherský« na mysli jen oprávnění nabytá podle předpisů před 1. červnem 1925 platných.
Z dikce nelze nikterak usuzovati, že by se ustanovení tohoto paragrafu nevztahovalo na živnost zubních techniků, poněvadž tento předpis co do subjektů živn. oprávnění nečiní na rozdíl od § 1 odst. 1 vůbec žádné výjimky. Citace § 1 odst. 1 v této souvislosti vyznačuje pouze objektivně, která práva živnostníkům těm příslušejí.
Nevztahuje-li se však, jak bylo dovoženo, § 1 odst. 2 na živn. oprávněně nabytá podle zák. č. 259/24 vůbec, pak nelze ovšem ani ustanovení odst. 3 tohoto paragrafu na taková oprávnění použiti.
Pro názor, že ohledně živn. oprávnění, nabytých podle zák. č. 259/ 24, je obsažena úprava výlučně v § 3 zák. č. 155/25, mluví ostatně také důvodová zpráva k vl. návrhu tohoto zák. (č. t. 2087/25 sen.) k § 3, kde se výslovně podotýká, že předpisy zák. č. 259/24 převážnou většinou se kryjí s předpisy živn. řádu platného na území mimoslovenrkém a že jest nutno, poněvadž zmíněný živn. zákon (č. 259/24) je zákonem územně omezeným, prohlásiti rovnoprávnost živn. oprávnění podle živn. zák. pro území Slov. a Podk. Rusi i podle živn. řádu rakouského, jakož i zprávy výborové (č. t. 2103/25 sen. a č. t. 5173/1925 posl. sněm.), které všeobecně uvádějí, že »§ 3 rozšiřuje práva získaná na podkladě zák. č. 259/24, (živn. zák. pro Slov. a Podk. Rus) na oblast celého státu«.
Poněvadž je však nesporno, že st-li byla udělena koncese zubotechnická županským úřadem v Užhorodě 23. prosince 1925, tedy již za platnosti živn. zák. pro území Slov. a Podk. Rusi č. 259/24, je stížnost podle toho, co bylo uvedeno, v právu, pokud tvrdí, že sporný případ bylo posouditi podle § 3 zák. č. 155/25. Poněvadž však žal. úřad založil své rozhodnutí na nesprávném právním názoru, že případu týká se § 1 tohoto zák., bylo jeho rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7988. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 840-842.