Č. 7773.

Zaměstnanci veřejní: Jak jest provésti převod do platů zák. č. 103/26 u úředníka skupiny C), jmenovaného do 7. hodn. třídy, který z titulu slovenské výhody požíval osobního přídavku na výší požitků podle 6. hodn. tř.?
(Nález ze dne 25. února 1929 č. 24 622/27.)
Věc: Rudolf H. v P. proti ministerstvu pošt a telegrafů o převod do nových platů dle zák. č. 103/1926.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: st-l byl jmenován vrch. účet. radou ve skupině C § 52 sl. pragm. s účinností od 14. dubna 1921. K 1. lednu 1921 byla mu propočítána podle zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20 celková služ. doba ve výměře 29 roků, 3 měsíců, 10 dní a byl důsledkem toho zařaděn k 1. lednu 1921 do požitků dle 2./7. s přeslužbou 1 roků, 3 měsíců, 10 dní. K 1. října 1921 byl trvale ustanoven službou na Slov. a byla mu ke dni tomu přiznána jako slov. výhoda doba 18 roků pro zrychlený postup do vyšších požitků, pokud se týče pro výměru osobního přídavku. Obdržel tudíž ke dni 1. října 1921 slov. výhodu ve formě vyrovnávacího přídavku rovnajícího se rozdílu mezi služ. požitky dle 4. stupně 7. tř. hodn. a služ. požitky dle 1. stupně 5. tř. hodn. — Při přeložení st-le z obvodu ředitelství pošt v Košicích do obvodu ředitelství pošt v Brně byla mu výnosem z 25. července 1925 ze slov. výhody ponechána doba 10 roků pro zrychlený postup do vyšších požitků služ., pokud se týče pro výměru osobního přídavku. Obdržel proto ke dni svého nástupu služby v Brně, t. j. ke dni 1. září 1925, služ. požitky 4. stupně 7. tř. hodn. a vyrovnávající přídavek, rovnající se rozdílu mezi služ. požitky 4. stupně 7. hodn. tř. a služ. požitky dle 3. stupně 6. tř. hodn.
Za tohoto stavu věci byl proveden převod st-lův do nových platů podle zák. č. 103/26 takto: Zprvu byla zjištěna podle § 170 odst. 2 a 3 plat. zák. doba 9 roků, to jest postupová lhůta z požitků 1./7. do požitků 4./7., pak doba 3 měsíců, 10 dnů, to jest doba ztrávená v požitcích 4./7. od 21. září 1925 do 31. prosince 1925, dále doba 10 roků, to jest zbytek ponechané slov. výhody, konečně byla připočtena doba 3 roků ve smyslu § 170 odst. 3 plat. zák. Doba takto zjištěná činí tudíž 22 roků, 3 měsíců, 10 dnů, a doba zaokrouhlená a rozhodná 22 roků, 6 měsíců. Důsledkem toho byl st-l zařaděn podle § 170 odst. 1, 2, 3, 4 plat. zák. do páté platové stupnice a uvnitř téže do služného stupně e). Při tom byla z rozhodné doby 22 roků, 6 měsíců spotřebována lhůta 12 roků, takže doba zbývající činí ještě 10 roků, 6 měsíců, která může však přijití v úvahu ve smyslu § 17 odst. 5 plat. zák. pouze při případném povýšení do vyšší platové stupnice. Po odečtení pens. příspěvku od souhrnu požitků starých a po odečtení pens. příspěvku od souhrnu platů nových jest souhrn platů nových větší než souhrn požitků starých, včetně započítaného osobního přídavku ze slov. výhody.
Námtkám st-le, podaným proti tomuto převodu, nebylo vyhověno,
a další odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti nss uvážil:
St-l namítá, že požitků 7. tř. hodn., na základě nichž byl podle § 170 odst. 1—4 plat. zák. převeden ke dni 1. ledna 1926, neměl, nýbrž že měl požitky 4./7. a vyrovnávací přídavek rovnající se rozdílu mezi požitky 3./6. a 4./7. h. tř., a dedukuje z toho, že měl býti převeden podle požitků 3./6. h. tř. Námitka tato jest bezdůvodná.
Paragraf 170 plat. zák. praví v odst. 2.: »pro stanovení výše služného se zjistí u úředníků s požitky 7. hodn. třídy doba, kterou by museli ztráviti s požitky této hodn. třídy —« a v odst. 5: »úředníci ..., kteří mají požitky 6. nebo vyšší hodn. třídy.« Termín »požitky 7., 6. hodn. třídy« je termimus technicus, užívaný všeobecně v normách upravujících požitkové poměry státních úředníků, jenž vyznačuje požitky stanovené pro tu kterou hodn. třídu, resp. plat. stupeň podle zákonného platového systému. Úředník nabývá požitků určité hodn. třídy, když mu bylo přiznáno služné v některém plat. stupni této hodn. třídy podle plat. schématu systemisované. V tomto smyslu užívá onoho termínu také plat. zákon, na př. v § 168. Je tedy na snadě bráti termín »požitky 7., resp. 6. hodn. třídy« v témže smyslu také v § 170 plat. zák. a rozuměti jím tedy i zde jenom požitky, které pro dotyčnou hodn. třídu byly stanoveny podle zákonného schématu platného v době, kdy plat. zákon nabyl účinnosti. V § 170 nelze nalézti žádné opory pro názor, že by byl zákonodárce chtěl zde od terminologie všeobecně obvyklé se odchýliti a termínu onoho použiti ve smyslu jiném. K požitkům v tomto smyslu nelze však počítati osobní přídavky úředníku individuelním aktem přiznané, a to tím méně, když plat. zákon sám v § 196 odst. 1 takovéto osobní přídavky zřejmě od požitků zákonně systemisovaných odlišuje.
St-li nebyly přiznány systemisované požitky stanovené pro 6. hodn. třídu; byl zařaděn do požitků 7. hodn. třídy 4. platového stupně a byl mu k těmto požitkům řádným poskytniut toliko osobní přídavek. Tento přídavek byl arciť vyměřen ve výši diference mezi požitky 7. hodn. třídy 4. stupně plat. a 6. hodn. třídy 3. plat. stupně, tím však byla určena toliko jeho míra, nebyla však změněna jeho podstata jako pouhého individuelně stanoveného přídavku osobního, a st-l nebyl povolením jeho zařaděn do požitků 7. hodn. třídy ve smyslu zák. platového schématu tehdy platného. Třebas tedy přídavkem tím dosáhl fakticky úhrnných příjmů, které se svou celkovou výší rovnaly svstemisovaným požitkům 6. hodn. třídy 3. plat. stupně, nebyly mu tyto požitky přiznány jako požitky systemisované, a nestal se tím tedy úředníkem s požitky 6. hodn. třídy ve smyslu § 170 odst. 5 plat. zák. Právem tedy provedl úřad převod st-le podle ustanovení odst. 1—4 § 170 a nikoli dle předpisu odst. 5 tohoto paragrafu.
Dále vytýká st-l, že mu při převodu nebyla ponechána slov. výhoda, svého času mu přiznaná, ani ve formě zvláštního vyrovnávacího přídavku, ani ve formě připočítání 10 let pro zvýšení služného, a shledává v tom porušení svého práva, přiznáním slov. výhody nabytého, které podle výslovného ustanovení »Zásad« stanovených usnesením vlády z 27. července 1920 má zůstati nedotčeno.
Ani tuto námitku neuznal nss důvodnou. Otázku zachovatelnosti t. zv. slov. výhody při převodů do platů zák. č. 103/1926 sluší posuzovati výlučně podle předpisů tohoto zákona, jimiž dřívější předpisy o tom vydané, pokud s normami plat. zákona jsou v rozporu, byly derogovány. Slov. výhoda poskytnutá st-li při trvalém ustanovení jeho na Slov. byla znovu upravena při přeložení jeho do obvodu pošt. ředitelství brněnského v r. 1925 tím způsobem, že mu ke dni 1. září 1925 přiznány požitky 7. hodn. tř. 4. stupně plat. a k tomu osobní (vyrovnávací) přídavek ve výši diference mezi požitky 7. h. tř. 4. stupně a 6. hodn. tř. 3. stupně platového. Tato pravoplatná úprava je tedy základem pro posouzení převodu st-lova do nových platů, a je tudíž jen otázkou, zda st-li při převodu do platů podle zák. č. 103/26 vedle platů, které proň resultovaly podle ustanovení odst. 1.—4. § 170 z dosavadních jeho požitků 7. h. tř. 4. plat. st., měl býti poskytnut, resp. ponechán ještě dosavadní jeho vyrovnávací přídavek resultující ze slov. výhody.
Na tuto otázku dlužno odpověděti záporně. Podle § 196/1 plat. zák. nastupují služ. příjmy tímto zákonem stanovené na místo všech dosavadních stálých služ. požitků a jiných na základě zákona, vl. nař. neb usnesení vlády povolených jakož i všech individuelně zaměstnanci udělených osobních přídavků. Vyjmuty jsou toliko přídavky, které se poskytují za výkony mimo okruh vlastní pravidelné služby a zvláštní drah. přídavky povolené vládou zaměstnancům na Slov. a Podk. Rusi, které podle ustanovení odst. 2 § 196 nepokládají se za požitky po rozumí odstavce prvého.
Přídavek, jehož zachování se st-l domáhá, nesporně nespadá pod přídavky uvedené v odst. 2 § 196, a nemůže tedy st-l z tohoto titulu žádati jeho ponechání. Poněvadž pak také souhrn nových příjmů st-li při převodu přiznaných není menší nežli souhrn požitků starých, čítajíc v ně sporný jeho přídavek resultující ze slov. výhody, nemůže právem dožadovati se ani ponechání jeho ve formě vyrovnávacího přídavku podle ustanovení 3. odst. § 196.
Pokud st-l uplatňuje ještě, že při převodu jeho měl býti brán zřetel na slov. výhodu svého času mu přiznanou ve formě připočtu 10 let, budiž k tomu podotknuto, že — nehledě k tomu, že mu tato slov. výhoda při úpravě v r. 1925 byla zhodnocena přiznáním osobního přídavku, 2i
o němž stala se zmínka již shora, a tím vyčerpána, — platový zákon pro zápočet oné služby neposkytuje žádného podkladu, leč ve způsobu uvedeném v § 170 odst. 5, resp. v § 17 odst. 5, to jest při případném budoucím povýšení zaměstnance, a v tomto způsobu byla také při převodu st-lově respektována.

Citace:

č. 7773. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 378-381.