Č. 7800.

Zaměstnanci státní (Slovensko): Má bývalý obvodní notář, který byl po převratu jmenován kancelářským úředníkem politické správy na Slov. a v této vlastnosti později pensionován, vedle pense státní nárok na pensi notářskou?
(Nález ze dne 9. března 1929 č. 1628/28.)
Věc: Juraj S. v Bratislavě proti župnímu úřadu v Bratislavě o pensijní požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l vstoupil 22. června 1891 do notářské služby jako notářský praktikant, byl později notářským písařem, pak místonotářem a obecním notářem. Výnosem min. vnitra z 31. července 1919 jmenován byl státním úředníkem 9. hodn tř. ve stavu kanc. úředníků polit. správy na Slov.
Nálezem disc. komise I. stolice při min. pro Slov. z 24. prosince 1924 byl odsouzen k disc. trestu trvalého přeložení do výslužby se zmenšeným výslužným o 25%. — Když nález tento vešel v moc práva, byl st-l rozhodnutím min. pro Slov. z 24. ledna 1925 dle § 135 služ. pragm. přeložen na trvalý odpočinek s odbytným o 25% sníženým, při čemž v počet byla vzata toliko délka státní služby od 15. prosince 1919 do 17. května 1921 jako služby pro výměru výslužného započítatelné. Naproti tomu služba, kterou st-l konal přede vstupem do státní služby čsl. jako obecní notář, nebyla pro výměru odpočivných požitků v dosavadním služ. poměru započítána. Stížnost do rozhodnutí tohoto podaná byla nál. Boh. A. 5573/26 jako bezdůvodná zamítnuta.
Podáním z 30. dubna 1926 domáhal se st-l toho, aby mu poskytnuta byla pense notářská, když mu notářská služba dlo státní služby započtena nebyla. Nař. rozhodnutím nebylo žádosti této vyhověno s odůvodněním, že st-l byl výnosem min. vnitra z 31. července 1919 jmenován státním úředníkem 9. hodn. tř. v systemisovaném stavu kanc. úředníků polit. správy na Slov. a složiv jako takový dne 17. února 1920 předepsaný úřední slib, nastoupil službu u župního úřadu v Bratislavě, čímž dobrovolně se vzdal svého služ. místa jako obv. notář v L., přestal býti obv. notářem a současně členem notářského pens. ústavu. Byla proto st-lova žádost zamítnuta podle § 20 župního statutu č. 30/3, podle něhož může nárok na pensi uplatňovati jen člen pens. fondu.
O stížnosti uvažoval nss takto:
St-l namítá, že až do převratu působil jako obv. notář v L., že hned po převratě ustanovil jej župan co vládní komisař okr. tajemníkem a přidělil jej po převzetí župní správy v Bratislavě k župnímu úřadu, kde působil jako župní zaměstnanec a jako takový obdržel jmentovací dekret min. vnitra z 31. července 1919. Z toho dovozuje st-l, že přidělení jeho z moci úřední jest opatřením, které zakládá nárok na zaopatřovací požitky podle bodu 2 b) § 20 notářského pens. statutu č. 30/2. Nss neshledal námitku tu důvodnou, ježto žal. úřad neodepřel st-li nárok na notářskou pensi z toho důvodu, že byl přidělen k župnímu úřadu v Bratislavě jako župní zaměstnanec, nýbrž proto, že st-l se stal na základě dekretu min. vnitra z 31. července 1919 úředníkem státním. Míjí se tedy námitka tato cíle. Stran toho nemůže se st-l dovolávati notář. pens. statutu č. 30/2, ježo statut tento byl statutem č. 30/3 výslovně zrušen.
Dle § 30 lit. a) žup. pens. statutu č. 30/3 zaniká nárok na pensi nebo odbytné, když se člen pens. ústavu svého úřadu vzdá. Žal. úřad vychází ze skutkového předpokladu, že st-l se notářského úřadu vzdal a sice tím, že byv jmenován státním úředníkem nastoupil službu státní. Naproti tomu namítá st-l, že přijetím jmenování se svého notář, místa v L., resp. členství v pens. ústavu notářském nevzdal, ježto 1. jmenování státním úředníkem se stalo v předpokladě, že st-l nabytých již nároků pozbýti nemůže, poněvadž jmenovací dekret prý obsahuje závazný slib, že o započtení let pro výměru odpočivných požitků bude zvláště rozhodnuto, 2. započtení služ. doby v konkursech bylo veřejně přislíbeno a st-l tedy nebyl povinen, učiniti nějaké zvláštní opatření ve příčině zachováni svých nároků vůči notář. pens. fondu, 3. »činná služba zrušením nového služobného pomeru notárskej službě v domnení kontinuity následujůceho bola následkom nálezu disc. komisie zakončená, z čoho plynie, že práve nepriznáním kontinuity ve službe čo do pensie štátnej obnovil sa nárok st-lův na zaopatrenie dľa služby notárskej.«
Námitky tyto nejsou důvodné.
St-l nemůže se především opírati o doložku jmenovacího dekretu, jímž mu výnos min. vintra z 31. července 1919 byl intimován, neboť bylo-li v dekretu tomto vysloveno, že o započítání let pro vyměření pens. požitků bude zvláště rozhodnuto, nebylo tím ještě řečeno, že se st-lova nabytá snad práva proti župnímu pens. notářskému fondu zachovávají a nebyla tím st-li dána ani záruka, že mu notářská služba bude do státní služby započtena (srov. nál. Boh. A. 5573/26.) Ostatně by min. vnitra ani nebyl býval příslušným, aby st-li nějaký nárok proti notář. pens. fondu zabezpečoval, ježto o otázce, zda a jaké penis, nároky má obecní, resp. obvodní notář proti notář. pens. fondu, příslušelo rozhodovati municipálnímu výboru, resp. později župnímu úřadu, nikoli však min. vnitra. (Srov. Boh. A. 1624/22, 2165/23 a j.). Pokud pak jde o námitku ad 2. a 3., jest směrodatným jedině cit. předpis § 30 lit. a) žup. not. pens. statutu č. 30/3 a nezáleží na tom, zda v konkursech bylo započtení předchozí služby přislíbeno i pro nový služ. poměr. Otázka pak, jaká služ. doba byla st-li započtena pro výměru odpočivných požitků ve službě státní, nemá vlivu na zodpovědění otázky, zda a jaké nároky příslušejí mu proti žup. notář. pens. fondu, ježto nároky posléze zmíněné sluší posuzovati podle žup. pens. statutu, a tento pro hodnocení okolností v námitce sub 3. uváděných nemá žádného podkladu.

Citace:

č. 7800. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 427-429.