Č. 1283.

Obecní statek: * Předpisy § 9 zák. ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. vztahují se jen na kmenové jmění obecní, které až do účinnosti zákona bylo obecním statkem.
(Nález ze dne 6. dubna 1922 č. 1008.)
Věc: Obec Vosek proti zemskému správnímu výboru v Praze stran pronájmu obecních pozemků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní výbor ve Voseku usnesl se dne 10. srpna 1919 propachtovati veřejnou dražbou pole a luka obecního majetku na šesti- letí počínající dnem 1. září 1919 s podmínkou, aby nebyl připuštěn k dražbě ten, kdo obhospodařuje již 20 měr polí; dne 24. srpna 1919 byla tato dražba provedena tím způsobem, že obecní starosta ji řídící vyloučil z dražení dva vosecké občany, kteří hlásili se jakožto reflektanti, a to Josefa Ž. ml., jenž společně se svou manželkou jest vlastníkem pozemků ve výměře přes 20 měr, a též nemajetného výměnkáře Josefa Ž. st.
Ke stížnosti obou takto vyloučených okresní výbor v Milevsku zrušil jak usnesení obecního výboru, tak provedené podle něho dražební řízení a nařídil provedení nové dražby s připuštěním obou st-lů, a to z toho důvodu, že jest považovati je za nemajetné a že Josef Ž. ml. určitých obecních pozemků z hospodářských důvodů potřebuje, čímž tedy ohledně obou st-lů splněny jsou podmínky předpisu § 9 zák. ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n.
Další rekurs obce Voseka byl nař. tuto nálezem zemského správního výboru v Praze zamítnut jednak z důvodů rozhodnutí druhé stolice, jednak pak i z toho důvodu, že norma svrchu cit. § 9, podle níž obecní pole a luka jest především dáti do pachtu lidem nemajetným a těm, kteří toho z hospodářských důvodů potřebují, vztahuje se jen na takové obecní jmění, které před působností zákona ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. bylo obecním statkem, o kterýžto druh obecního jmění v daném případě nejde.
Nss rozhoduje o stížnosti vycházel z těchto úvah:
Nař. rozhodnutí bere za zjištěno, že pozemky, o jichž propachtování běží, byly obecním jměním kmenovým (§ 69 č. zříz. ob.) již před působností zákona ze dne 17. července 1919.č. 421 sb. z. a n. a že se jím tudíž nestaly z obecního statku (§ 70 č. zříz. ob.) teprv účinkem předpisů § 1 cit. zákona ze dne 17. července 1919. Ježto stížnost k nss podaná tomu neodporuje, jest zmíněnou skutečnost považovati za nespornou.
Obecní zastupitelstvo ve Voseku způsob zužitkování těchto pozemků, na němž se usneslo, opřelo o předpis § 9 cit. zákona, kdežto žal. zemský správní výbor buduje na právním názoru použití tohoto předpisu vylučujícím, maje za to, že se předpis vztahuje jen na onen majetek obce, jenž byl do působnosti zákona obecním statkem. A právě tento právní názor potírá stížnost jakožto nezákonný, tvrdíc sama použitelnost předpisu § 9 na zužitkování i takového pozemku obecního, kterýž měl povahu obecního jmění kmenového již před působností zákona.
V tomto rozporu právních názorů jest tudíž shledávati těžisko sporu vzneseného na nss. Je-li totiž správným názor žal. úřadu, pak pro zužitkování oněch pozemků platí dosud předpisy § 69 č. zříz. ob., že zásadně sluší spravovati to obecní jmění tak, aby se z něho nabylo trvale co možná největšího důchodu. Je-li správným názor stěžující si obce, pak bylo na místě naložiti s pozemky podle zásad cit. § 9, t. j. ona pole a luka pronajmouti především s patřičným zřetelem k uchazečům nemajetným a těm, kteří toho z důvodů hospodářských potřebují.
Nss přes to, že všeobecné znění předpisu § 9 normujícího prostě pronajímání »rolí a luk obecních« mohlo by zdánlivě nasvědčovati názoru, že míněny jsou pozemky obecního majetku jakéhokoli, dospěl k názoru, že předpis sluší vztahovati jen na pozemky, které byly do působnosti zákona obecním statkem a teprv z předpisu jeho § 1 staly se obecním jměním kmenovým.
Po té stránce bylo především přihlédnouti k nadpisu zákona, jenž tvoří podstatnou část zákona a zní »Zákon ze dne ..., kterým se mění obecní statek v kmenové obecní jmění«. I když se přihlíží s jedné strany k tomu, že předpis § 9 nevyskytující se ve vládním návrhu, pojat byl do zákona teprv po návrhu ústavního výboru (srovnej tisky č. 959 a č. 1317), takže by mohlo býti na snadě, že byl vklíněn do zákona tento předpis vybočující svým obsahem jaksi z přesného rámce zákona uvedeným nadpisem charakterisovaného, jest naopak zase míti na zřeteli, že právě i tento nadpis zákona byl v tomto znění zformulován také teprv k návrhu ústavního výboru. Naznačuje-li takto již nadpis zákona, že se jeho předpisy týkají jen onoho obecního majetku, kterýž se z obecního statku právě řečeným zákonem mění v kmenové obecní jmění, že se tudíž netýkají onoho obecního majetku, jenž před působností zákona měl povahu nikoli obecního statku, nýbrž již kmenového jmění obecního, pak neméně zřetelně vysvítá to i ze samotného obsahu zákona, jehož rozsah jest určován v podstatné míře účelem normace, jak vychází i z textu zákona i z motivů jak vlády, tak výboru. Zákon totiž, jak v řečeném směru jest zřejmo, intenduje v zájmu odstranění sociální nerovnosti zrušení práv t. zv. podílníků (starousedlíků) na účastenství při užívání majetku obce. Že při tom zákon výslovně ještě prohlašuje dosavadní obecní statek za kmenové jmění obecní (§ 1), jest arciť přirozeno, neboť normovanými primérně zánikem podílnických práv užívacích ztratil dosud jimi zatížený obecní majetek sám sebou povahu obecního statku, jež mu byla vlastní jen z důvodu § 70 č. zříz. ob., a vstoupil tak do kategorie normálního kmenového jmění obecního (§ 69 č. zříz. ob.). Tím ovšem dán byl podnět pro zákonodárce, aby nadále upravil poměry užívání onoho bývalého obecního statku, aniž tím však nastal důvod, pouštěti se do úpravy obdobných poměrů co do kmenového jmění obecního již existujícího. Rozsah normace § 9 zřejmě jest takto určen právě jen oborem majetku obce uvolněného od posavadních užívacích práv podílníků a sluší předpisy § 9 vztahovati jen na obecní majetek tohoto rázu. Nemohloť existovati nějaké veřejnoprávní účastenství podílníků na užívání kmenového jmění obce, kteréž by jinak bylo musilo nabýti povahy obecního statku, a proto také zánik účastenství podílníků zůstal naprosto beze vlivu na obecní jmění, jež by se pro přidělování užitků v prvé řadě nemajetným mohlo uvolniti jedině zánikem možných na něm soukromých práv užívacích, jichž se však zákon ani v nejmenším nedotkl.
Za vytčeného stavu věcí by předpis § 9 mohl býti rozšiřován i na kmenové jmění, existující již před působností zákona, dojista jen tehdy, kdyby zákonodárce takový svůj úmysl dal na jevo úplně zřejmě, jak to na př. učinil zákon stejného data č. 422 sb. z. a n., jímž se zakazuje káceti dříví v obecních lesích a jenž v § 1 předpisuje, že se zakazuje káceti v lesích, jež v den, kdy zákon nabude účinnosti, »jsou kmenovým jměním obcí neb osad, jakož i v lesích, jež se podle zákona ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. stávají kmenovým obecním jměním aneb osadním jměním«. Zákon, o nějž tu jde, ovšem takto zřejmým způsobem nedisponoval. Daný tuto výklad rozsahu normace § 9 nejen se v ničem nepříčí obsahu motivů vlády a výboru, ba naopak je zněním motivů ve dvojím směru podstatně podporován. Jednak totiž důvodová zpráva vlády v odst. č. VI. vyslovuje názor, že jest v zájmu řádného hospodaření v obecních lesích, aby byl vydán zákaz káceti v nich dříví, leč z důvodů systematiky zákonů nepovažuje za účelno, aby tento zákaz byl pojat do zákona, jímž mají býti nově upraveny poměry obecního statku, neboť zmíněný zákaz se má vztahovati nejen na lesy, jež jsou obecním statkem, nýbrž i na lesy, které jsou obecním jměním, vládní návrh zákona na úpravu poměrů obecního statku (pozdější zákon ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n.) týká se však toliko oněch nemovitostí, jež jsou obecním statkem; z těchto důvodů rozhodla se vláda vypracovati návrh zvláštního zákona vydaného pak dne 17. července 1919 pod č. 422 sb. z. a n., jímž by pro rok 1919 zakázáno bylo kácení dříví v obecních lesích vůbec.
Nelze popírati, že běží tu o výklad normy (§ 9), která není obsažena v návrhu vládním a pro jejíž obsah tudíž nemohou býti přímo směrodatnými motivy vlády. Avšak i po zařadění § 9 do osnovy zákona ústavním výborem nebylo ničeho měněno na legislativním postupu, že zákaz kácení obecních lesů byl vydán zákonem zvláštním, z čehož jest nesporně odvozovati, že citovaný pasus důvodové zprávy vládní zůstal směrodatným i pro výbor resp. sbor zákonodárný sám. Zákonodárce tudíž i sám vztahoval zákon ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. na úpravu poměrů jen posavadního statku obecního.
Kromě toho přímo i důvodová zpráva výboru, vztahující se arciť i na předpis § 9, zřejmě naznačuje, že se zákon týká jen poměru posavadního obecního statku, opírajíc normu 2. odst. § 10 osnovy, že se zákon nevztahuje na Slovensko, o důvod, že »Slovensko bylo vyňato z platnosti zákona, ježto se tam obecní statek nevyskytuje«, čímž zřejmě naznačuje, že se zákon týká jen posavadního obecního statku, neboť jen za tohoto předpokladu jest tu důvod k tak naprostému vyloučení Slovenska z dosahu zákona.
Jest tedy názor žal. úřadu, z něhož, jak svrchu vytčeno, při svém rozhodování vycházel, v úplném souhlasu se zákonem, a ježto nepřípustnost, aby se použilo v daném případě předpisu § 9, pokud jde o způsob zužitkování polí a luk obecního jmění, jest zřejmě sama o sobě postačitelným důvodem, že slušelo se postaviti proti usnesení obecního zastupitelstva, opřenému právě o předpis § 9, bylo stížnost zamítnouti jakožto bezdůvodnou, aniž bylo potřebí obírati se jejími dalšími námitkami, jež by slušelo vzíti na přetřes teprv pro případ, že pacht měl býti zadán podle § 9.

Citace:

Č. 1283. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 535-538.