Č. 1396

.
Vyvlastnění: 1. Námitka expropriátova, že se mu vy vlastněním pozemku na stavbu rodinných domků zabírá nejlepší kus půdy a zbývající sousední pozemek se znehodnocuje, nemá opory v zákoně z 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. — 2. Co rozuměti jest »způsobilostí k zastavění« dle § 3 zák. č. 100 z r. 1921? — 3. K námitkám, kterých stížnost sama neuvádí, odkazujíc jen na instanční odvolání, nemůže nejv. spr. soud dle § 18 zák. o ss přihlížeti.
(Nález ze dne 6. června 1922 č. 8106.)
Věc: František a Anna L. ve V. proti zemské správě politické v Praze stran vyvlastnění pozemků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nálezem okresní správy politické v C. B. z — vyvlastněna byla na základě § 5 zák. ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. ve prospěch družstva rodinných, úřednických a dělnických domů v H. severní část ve výměře 4111 m2 z pozemku č. kat. 436 ve V., náležejícího st-lům, dle předloženého situačního plánu na stavbu 6 domků o jednom bytě a dvou domků po dvou bytech za náhradu po 6 K za jeden čtvereční sáh. Nař. rozhodnutím nevyhověla zemská správa politická v Praze odvolání manželů L. proti shora uvedenému vyvlastňovacímu nálezu, odůvodňujíc jej vzhledem k důvodům odvolání takto:
Námitce, že ve V. není bytové nouze, že jmenovitě členové družstva bytu nepotřebují, se podotýká jednak, že v obci dle prohlášení obecního starosty při komisi dne — bytová nouze jest, jednak že v § 1 zák. o stavebním ruchu připouští se vyvlastňování pozemku »po dobu nynější nouze o byty« vůbec a že nežádá zákon, aby žadatel sám bytu neměl.
Druhá námitka, že totiž v obci jsou pozemky jednak neúrodné, jednak půda zabraná a pozemky obecní, které dle zákona před soukromým pozemkem vyvlasněny býti měly, není v tomto případě zákonem odůvodněna, jelikož při komisi z — bylo konstatováno, že v obci půdy zabrané a půdy fondů veřejných není, pokud se týče neúrodné a pozemků obecních se zjistilo, že pro svoji odlehlost od zastavené části obce a pro svoji po- vahu (příkré stráně a vlhké, zaplavení vysazené úžlabí) k zastavení způsobilé nejsou, kdežto zákon předpisuje u všech druhů pozemku zpúsobibst k zastavění. Opak úředního zjištění manželé L. ve svém odvolání nijak neprokázali.
K námitce, že pozemku vyvlastněného majitelé nutně potřebují pro svoji živnost, nelze z toho důvodu přihlížeti, že jim náleží 48 ha půdy a proto vyvlastnění nepatrné poměrně plochy 4111 m2 nepadá na váhu.
Také námitku nízké náhrady nelze uznati za zákonem odůvodněnou, jelikož cenu po 6 K za 1 čtver. sáh odhadli souhlasně dva soudní stavební znalci, znalí místních poměrů a ceny půdy.
Rozhoduje o stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost poukazuje na podrobné důvody odvolání, jež podali st-lé z nálezu okresní správy politické. K námitkám, kterých stížnost sama neuvádí, odkazujíc prostě na obsah instančního prostředku opravného, nemůže nss vůbec přihlížeti, ježto mu brání v tom předpis § 18 zák. o ss stanovící, že jednotlivé stížné body třeba přesně uvésti ve stížnosti samé.
Bylo se tedy omeziti na výtky formulované ve stížnosti, podáni k tomuto soudu.
Stížnost namítá především, že nař. nálezem vyvlastňovacím vykrajuje se ze zceleného majetku st-lům nejlepší kus na jejich úkor a zbývající sousední pozemek se tak znehodnocuje.
Tuto námitku nemohl soud uznati důvodnou. Neboť pouhé znehodnocení plochy, jež vlastníku zbývá po vyvlastnění části pozemku, neuznává zákon jako důvod vyvlastnění vylučující, jak patrno z ustanovení posl. odst. § 3 zák. o stavebním ruchu ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n., dle něhož vyvlastniti nelze pro účely staveb obytných mimo vzrostlé sady jen nemovitosti, o kterých vlastník prokáže, že jich nevyhnutelně potřebuje pro svou vlastní živnost, hospodářství, dům nebo domácnost, nebo že jich použije sám k účelům v § 1 cit. zák. naznačeným. Plyne to ostatně i z ustanovení § 6, odst. 3. cit. zák., dle něhož jest zákonem přihlíženo k znehednocení jen tím způsobem, že při určení náhrady za vyvlastněnou plechu dbáti se musí újmy na hodnotě zbývajícího pozemku, který zůstal nevy vlastněn.
Že by však st-lé vyvlastněné plochy nevyhnutelně potřebovali pro své vlastní účely hospodářské, stížnost k nss podaná ani sama netvrdí.
Stížnost brojí dále proti správnosti předpokladu, z něhož žal. úřad při svém rozhodnutí vycházel, totiž že obecní pozemky, ohledně nichž konáno bylo komisionelní šetření, pro svoji odlehlost od zastavené části obce a pro svoji polohu — příkré stráně a vlhké úžlabí, jež jest vydáno zaplavení — k zastavění způsobilé nejsou. Rozhodnutí 1. stolice o vlastnosti vyšetřovaných obecních pozemků ničeho neuvádí. Teprve nař. rozhodnutí opřelo vyslovené vyvlastnění soukromé půdy o řečené nedostatky pozemků obecních. Nejsou tedy st-lé již z této příčiny s touto svou námitkou prekludováni.
Z ustanovení zákona o stavebním ruchu, zejména z § 3 plyne, že nelze vyvlastniti soukromé pozemky, je-li v obci půda neúrodná, půda zabraná, půda fondů veřejných nebe půda obecní, předpokládajíc ovšem, že půda tato jest k zastavění způsobilá, a to nejen v tom smyslu, že řád stavební zastavění nebrání (objektivní způsobilost), nýbrž i v tom smyslu, že se hodí k provedení konkrétní stavby, pro kterou se vyvlastnění žádá (rela- tivní způsobilost — arg. slova »případné« v § 3, odst. 2 zák. — srov. též nález tohoto soudu ze dne 5. dubna 1922 č. 4664, Boh. č. 1281 adm.).
Není o tom sporu, že v obci jest půda obecní. Strany se rozcházejí jen v ocenění její způsobilosti k zastavění. Žal. úřad opřel svůj závěr, že způsobilé nejsou, pouze o okolnost, že tyto pozemky obecní jsou jednak vlhké a leží na příkré stráni, jednak že jsou 400 m vzdáleny od zastavěné části obce. Avšak ani vlhkost ani poloha na příkré stráni nemusí pozemek činiti absolutně nezpůsobilým k zastavění a rovněž odlehlost Činila by pozemek naprosto nezpůsobilým k zastavění jen tehdy, když zastavění stojí v cestě podstatné obavy z důvodů veřejných (§ 47 stav. ř. z r. 1889 pro Čechy).
Že by však obecní pozemky, o které jde, byly podle stavebního řádu naprosto nezpůsobilé k zastavění, není výsledky komisionelního šetření dostatečně opřeno a zjištěné momenty nestačí za podklad závěru o naprosté nezpůsobilosti řečených obecních pozemků k zastavění. Nebylo však ani zjištěno, že obecní pozemky, předpokládajíc jejich objektivní způsobilost, nejsou příhodné pro konkrétní stavbu, o kterou jde.
Nezpůsobilost v tomto smyslu nebyla by tu ovšem již tehdy, kdyby pozemek ať svojí polohou ať svým tvarem pro konkrétní již hotový projekt se nehodil, nebo kdyby snad stejné výhody při provedení stavby stavebníkovi neskytal, zejména kdyby vyžadoval větších nákladů stavby, než pozemek, o nějž se stavebník uchází. O relativní nezpůsobilosti určitého pozemku k zastavění s ohledem na konkrétní stavební projekt mohlo by se mluviti tehdy, kdyby zmíněné zvýšení nákladů stavebních bylo tak veliké, že by — nejsouc v žádném poměru k zamýšlené stavbě — činilo ji nemožnou.
Dají-li se však u pozemků, dle pořadí § 3 cit. zákona v úvahu přicházejících, bez takového nepoměrného nákladu odstraniti ony vady, jež jsou provedení stavebního projektu na újmu jen co do nákladů — a v tomto směru poukazuje stížnost k tomu, že dotyčný pozemek obecní dá se pro stavbu upraviti nejprimitivnějším zařízením odvodňovacím — pak nelze důvodně prohlásiti pozemek ten ani za relativně nezpůsobilý k zastavění.
Momenty zjištěné v řízení správním nestačí ovšem za podklad závěru o nezpůsobilosti řečených obecních pozemků ani ve směru relativní nezpůsobilosti jejich.
Provedené správní řízení trpí proto nedostatkem a podstatnou vadou, jež znemožňuje nss-u přezkoumání zákonitosti nař. rozhodnutí, pročež je bylo zrušiti dle § 6, odst. 2 zák. o ss, následkem čehož není příčiny zabývati se s ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 1396. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 780-782.