Č. 1358.

Policejní řízení trestní: Řízení v trestních věcech přikázaných úřadům politickým (min. nař. z 5. března 1858 č. 34 ř. z.) spočívá na zásadě ústnosti a bezprostřednosti. Je nezákonné, byl-li nález stran přestupku zákona o sčítání lidu vydán jen písemně na základě písemného podání obviněného a písemného vyjádření sčítacího komisaře a revisora.
(Nález ze dne 12. května 1922 č. 6380.)
Věc: Štěpán H. v S. (adv. Dr. V. Polák z Litomyšle) proti zemské správě politické v Praze (min. rada R. Šiška) stran přestupku zákona o sčítání lidu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nálezem okresní správy politické v Litomyšli z — byl st-l uznán vinným přestupkem § 4 zákona z 8. dubna 1920 č. 256 sb. z. a n. a § 12. vlád. nař. z 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n. a odsouzen k pokutě 500 K a vedle toho do vězení dvou dnů s odůvodněním, že se dne 16. února 1921 při sčítání lidu protizákonně vmísil do výkonu funkce sčítacího revisora, čímž byla správnost sčítání lidu ohrožena. Nař. rozhodnutím bylo odvolání st-lovo zamítnuto, ježto skutková podstata uvedeného přestupku jest zjištěna. V nař. rozhodnutí opakuje se tvrzení první stolice, že se st-l vmísil do úředního jednání sčítacího revisora, že ho v jeho funkci obtěžoval a hleděl ho zlomyslnými a nepravdivými výčitkami od správného vykonání sčítací funkce odvrátiti, čímž prý se pokusil úplnost a správnost sčítání lidu porušiti.
O stížnosti vytýkající rozhodnutí nezákonnost a vadnost řízení nss uvážil toto:
Řízení v trestních záležitostech přikázaných politickým úřadům, upravené min. nařízením ze dne 5. března 1858 č. 34 ř. z., spočívá na zásadě ústnosti a bezprostřednosti, neboť § 1 výslovně ustanovuje, že řízení má býti konáno ústně a že podstatné body jednání mají býti zapsány do trestního rejstříku, který má býti veden dle předepsaného formuláře.
Z dalších ustanovení, zejména §§ 3 a 4, jde na jevo, že má býti před úřadem jednáno, že obviněný, svědci i znalci mají před úřadem vypovídati, že výsledky tohoto ústního jednání mají stručně zapsány býti do rejstříku, který zastupuje protokol o jednání a jen při složitých případech má výminečně veden býti protokol, ale rovněž o jednání, dle § 6 cit. nař. má býti řízení provedeno, pokud možno, při jediném jednání a po skončení jeho má býti nález prohlášen obviněnému.
Předpisy tyto byly v daném případě správními úřady porušeny, ježto ústní jednání konáno nebylo a nález žal. úřadem potvrzený byl první stolicí vydán jenom písemně na základě písemného podání obviněného a písemného vyjádření sčítacího komisaře a revisora.
Ostatní vady řízení souvisí s porušením ústnosti, ježto obviněný nebyl slyšen před úřadem a pouze vyzván, aby se ospravedlnil, aniž mu byl dostatečně uznačen předmět obvinění, nýbrž pouze sděleno, že se dle sdělení sčítacího revisora protizákonně vmísil do výkonu jeho úředního rozkazu, nebyl vzat zřetel k návrhu obviněného na slyšení svědků, ani mu nebyly sděleny k nahlédnutí zprávy sčítacího komisaře a revisora a tím mu byla odňata možnost účinné obhajoby proti obvinění a proti výpovědím svědků.
Mimo to postrádá nař. rozhodnutí dostatečného odůvodnění, nejsou v něm uvedeny skutkové okolnosti, které mají v sobě obsahovati skutkovou podstatu přestupku § 4 zákona o sčítání lidu ze dne 8. dubna 1920 č. 592 sb. z. a n.
Bylo proto nař. rozhodnutí již pro tyto vady řízení dle § 6, odst. 2. zák. o ss zrušiti, takže nebylo nss-u možno zabývati se otázkou, zdali jde po rozumu § 4 cit. zák. o trestní čin přikázaný úřadům správním aneb zdali čin ten spadá pod trestní zákon (§ 314 zák. trest.), v kterémž případě by příslušnost správních úřadů byla vyloučena.

Citace:

Č. 1358. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 707-708.