Č. 1444

.
Živnosti koncesované: Odůvodnění místní potřeby při posouzení otázky, má-li se uděliti nová koncese kominická.
(Nález ze dne 26. června 1922 č. 1611.) Věc: Frant. F. v B. H. proti zemské správě politické v Brně stran koncese kominické.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem městské rady v Jihlavě ze dne — byla Františku F. odepřena koncese k provozování živnosti kominické se sídlem v Jihlavě, poněvadž místní potřeba udělení této koncese nevyžaduje.
Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno z důvodu 1. stolice.
Nss neshledal stížnost důvodnou z následujících úvah:
Po stránce formální vytýká st-l, že ani 1. ani 2. stolice podrobněji neodůvodnila svůj úsudek, že místní potřeba v jihlavském obvodě udělení nové koncese nevyžaduje, čímž mu byla obrana stížená a soudu jest znemožněno přezkoumati, odpovídají-li rozhodnutí zákonným předpisům.
Tato výtka není důvodná. Poukaz rozhodujícího úřadu na nedostatek místní potřeby stačí, aby se strana mohla brániti proti rozhodnutí, kterým jí byla koncese odepřena a není třeba, aby v rozhodnutí byly udány jednotlivé skutkové momenty, které byly úřadu základem pro úsudek o místní potřebě. Opomenul-li žal. úřad oznámiti straně tyto momenty, neporušil ani nějakou všeobecnou zásadu ovládající řízení správní, ani nějaký zákonitý předpis, neboť živn. řád v 5. odst. § 23 stanoví zcela všeobecně, že při propůjčení živností tam vyjmenovaných jest přihlížeti k místním poměrům a nevytknul v této příčině uřadu směrnice, a to ani po stránce věcné ani po stránce formální, vyjma předpis 5. odst. § 23 a) živn. ř. o slyšení obce stanoviště.
Živnostenský úřad muže se při posuzování těchto poměrů opříti taká o svou úřední znalost místních poměrů.
Výtku, že st-l byl ve svém právu obrany zkrácen, nelze uznati důvodnou zvláště proto, že st-l ve svém odvolání k 2. stolici uvedl okolnosti, které pokládá se svého stanoviska za závažné pro posouzení otázky místní potřeby živnosti kominické v Jihlavě.
Posouzení otázky, je-li tu potřeba žádané koncese, není otázkou právní, nýbrž pouhou otázkou skutkovou. Tím jest vymezena kompetence nss-u při posuzování správnosti stanoviska, jež úřad v ohledu místní potřeby žádané koncese zaujal.
Nss nemůže otázkou tu přezkoumávati po stránce věcné, nýbrž může tak učiniti pouze s hlediska 2. odst. § 6 o ss, totiž není-li tu rozpor se spisy, není-li šetření provedeno neúplně neb zda nebyly porušeny podstatné formy řízení.
Stížnost v tomto směru neuvádí jiného, než že úřad nepřihlížel k tomu, že již před 20 léty byly v Jihlavě provozovány 4 koncese kominické a že též nyní zůstal počet koncesí týž, ačkoli počet domů vzrostl nejméně dvojnásob a dospívá k závěru, že nelze hájiti názor, že by potřeba obyvatelstva, pokud jde o živnosti kominické, byla zůstala táž.
Okolnost, že jsou v Jihlavě 4 koncese kominické, byla úřadu známa a úřad na ní založil svůj úsudek. Počet koncesí kominických před 20 léty jest pro posouzení místní potřeby beze všeho významu, neboť úřad právem přihlížeti mohl jen k nynějším místním poměrům.
Je-li však dle toho skutkové zjištění prosto podstatných vad v 2. odst. § 6 zák. o ss udaných, na něž by bylo zření vzíti, pak nezbylo než zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1444. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 890-891.