Č. 1244.

Školství: I. Úřady zřízené pro dozor ke školám nemají povinnost, aby svá rozhodnutí opatřovaly poučením o prostředcích opravných. — II. Stížnosti proti rozhodnutím předsedy zemské školní rady vyneseným dle § 7 zák. o školách z 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n., resp. z 9. dubna 1920 č. 295 sb. z. a n. sluší podati do 14 dnů přímo u zemské školní rady.
(Nález ze dne 22. března 1922 č. 3953.) Prejudiktatura: nál. č. 702.
Věc: Spolek D. S. ve V. (adv. Dr. K. Prager z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze stran nuceného nájmu místností v St. pro účely školské.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím místopředsedy zemské školní rady v Praze ze dne — zřízena byla v obci S. ve smyslu § 1 zák. ze dne 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n. pro obec S. a V. veřejná obecná škola s českým jazykem vyučovacím. Aby se zabezpečilo vhodné a platným předpisům odpovídající umístění této školy a bydlení jejího správce a učitelů, vyslovil pak týž funkcionář rozhodnutím ze dne 2. listopadu 1920 č. — podle práva, které mu dává § 7 uved. zák., změněného a doplněného zákonem ze dne 9. dubna 1920 č. 295 sb. z. a n.; zabrání nuceným nájmem určitých místností v budově německé školy v S. — — — —
Rozhodnutí toto bylo sděleno — — — — spolku D. S. jako vlastníku budovy do rukou advokáta Dra L. K. v P. výměrem předsedy okr. škol. výboru ze dne 10. února 1921 č. —, který dle tvrzení stížnosti došel zástupce st-le dne 14. února 1921; proti tomu podal spolek D. S. odvolání k ministerstvu školství a národní osvěty de data 25. února 1921, které bylo dle podacího záznamu na spise podáno dne 28. února 1921 u okresní školní rady v N. P. a od ní předloženo dále zprávou ze dne 5. března 1921 č. — svědčící zemské školní radě. Podle záznamu podacího došlo pak toto odvolání k ministerstvu dne 11. března 1921.
Naříkaným rozhodnutím bylo — — — odvolání to zamítnuto jako vadně podané, poněvadž k zemské školní radě, kamž mělo býti podle § 44 zák. ze dne 24. června 1890 č. 46 z. z. podáno, ve lhůtě odvolací vůbec nedošlo.
Stížnost vytýká, že rozhodnutí místopředsedy zemské školní rady z 2. listopadu 1920, pokud se týče intimát okresního výboru školního z 10. února 1921, nebylo opatřeno poučením o opravných prostředcích, že však přesto odvolání podáno bylo dne 26. února 1921, tedy v čas.
Nss neuznal stížnost důvodnou z těchto úvah:
Jak jest uznáno stálou judikaturou tohoto soudu a mimochodem řečeno i bývalého rakouského správního dvoru soudního, není právního předpisu, který by ukládal úřadům zřízeným pro dozor ke školám povinnost opatřovati svoje rozhodnutí poučením o opravných prostředcích; příslušné předpisy zákona ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z. platí toliko pro řízení při uplatňování opravných prostředků proti rozhodnutím nebo opatřením úřadů politických, okresních a zemských správ politických, jichž organisace spočívá na zákoně ze dne 19. května 1868 č. 44 ř. z., nikoliv však též pro opravné řízení proti rozhodnutím úřadů zřízených na základě zvláštních zákonů (zákon z 25. května 1868 č. 48 ř. z. § 10 a zákon z 24. února 1873 č. 17 z. z.) pro dozor ke školám.
Není proto ani nezákonností ani vadou řízení, nebylo-li rozhodnutí zemské školní rady z 2. listopadu 1920 resp. intimát okresního výboru školního takovým poučením opatřen. Na tom nemění ničeho okolnost, na kterou zástupce stížnosti při veřejném ústním líčení poukázal, kterým úřadem ono rozhodnutí bylo intimováno, zda okresní politickou správou neb okresní radou školní; neboť z rozhodnutí i jeho imtimace je patrno, ze nejde o rozhodnutí úřadu politického a předpisy zákona z r. 1896, jak již uvedeno, platí toliko pro řízení při uplatňování opravných prostředků proti rozhodnutím politických úřadů.
Podle § 44 zák. ze dne 24. února 1873 č. 17 z. z. ve znění zákona ze dne 24. června 1890 č. 46 z. z. jdou stížnosti proti rozhodnutím zemské školní rady k ministerstvu školství a národní osvěty, a jest stížnosti týkající se národního školství podávati u okresního úřadu školního, ostatní stížnosti u zemské školní rady — do 14 dnů.
Jak vysloveno a odůvodněno bylo již v nálezu tohoto soudu ze dne 9. února 1921 č. 1282 (Boh. 702 adm.), nespadají školy podle zákona z 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n. zřízené v obor národního školství, jaké má na mysli uvedený § 44, a mělo proto odvolání z rozhodnutí zemské školní rady ze dne 2. listopadu 1920 býti podáno do 14 dnů po doručení u zemské školní rady.
Stížnost tvrdí, že intimát onoho rozhodnutí zemské školní rady byl st-li doručen dne 14. února 1921; musilo tudíž odvolání, mělo-li býti považováno za podané v čas a na pravém místě, nejpozději dne 28. února 1921 dojíti k zemské školní radě; z presentata okresního školního výboru jest však zjevná, že odvolání došlo dne 28. února 1921 k tomuto okresnímu školnímu výboru a že tímto úřadem teprve dne 5. března 1921 bylo předloženo zemské školní radě, takže jest jasno, že odvolání ve shora udané lhůtě k zemské školní radě dojíti nemohlo a jest pak již lhostejno, kdy odvolání k zemské školní radě došlo, po případě, zda k ní vůbec došlo.
Žal. úřad jako úřad odvolací měl jen tehdy povinnost zaměstnávati se meritorně odvoláním, kdyby bylo došlo v ustanovené lhůtě k předepsanému úřadu. Jak vylíčeno, tato podmínka splněna není a není tudíž nezákonné, když žal. úřad rozhodl, jak shora uvedeno. — — — —

Citace:

č. 1244. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 453-455.