Č. 1163.

Školství: Opatřením min. zemědělství, jímž byl učitel na střední hospodářské škole uznán za povinna nahraditi státu škodu vzešlou opomenutím náležité péče při uschování školských předmětů značné ceny, nelze vzhledem k ustanovením § 97, odst. 2 zák. ze dne 28. července 1917 č. 319 ř. z. (služ. pragm. učitelů) a § 3 lit. a) zák. o ss naříkati stížností u nss.
(Nález ze dne 10. února 1922 č. 1998.)
Věc: Ing. Ladislav Š. v K. (adv. Dr. Jos. Josífko z Prahy) proti ministerstvu zemědělství v Praze (min. r. Dr. A. Kopečný — za stranu zúčastněnou gener. fin. řed. v Bratislavě vrch. r. fin. prokur. Dr. A. Kraus) o náhradu škody za zmizelou platinu.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Vrchní disciplinární komise zřízená u min. zemědělství uznala nálezem z — právem, že se st-l dopustil porušení povinností uložených mu v § 22 zák. ze dne 28. července 1917 č. 319 ř. z. o služebním poměru učitelstva státních a nižších učilišť tím, že opomenul šetřiti náležité opatrnosti při výkonu péče o státní majetek jemu svěřený, ježto při požáru, který vypukl ve státní střední hospodářské škole v Košicích dne 2. října 1920, nechal příruční pokladnu při odchodu k ohni otevřenu a tím umožnil uloupení školní platiny ve váze 364 g, státního majetku to značné ceny. Zároveň podotkla vrchní disciplinární komise, že st-l za majetek ten ručil jako profesor pověřený správou státní střední hospodářské školy a sice sám, ježto onu platinu z hlavní pokladny přenesl do pokladny vedlejší, od níž měl pouze sám klíče.
Dále uznala vrchní disciplinární komise, že se st-l dopustil porušení svých služebních povinností ještě ve dvojím směru jiném, a usnesla se, aby disciplinární řízení proti němu sice zavedeno nebylo, aby mu však ve smyslu § 122, odst. 2 zák. ze dne 28. července 1917 č. 319 ř. z. byl uložen pořádkový trest »výtky« uvedený v § 98 sub 2 cit. zák., a aby bylo uvažováno o tom, zda má býti na st-li vymáhána náhrada škody způsobené státu.
Na to min. zemědělství výnosem ze dne — uznalo, že stěžovatel zavinil ztrátu školní platiny tím, že při požáru dne 2. října 1920 nechal příruční pokladnu otevřenu, a že nedopatření to nutno mu přičísti tím spíše k vině, poněvadž měl školní platinu jakožto předmět značné ceny uložiti v hlavní pokladně pod spoluuzávěr. Tím zanedbal prý st-l povinnou péči, již jako profesor pověřený správou státní střední hospodářské školy měl míti o, platinu, jež byla majetkem státním, a způsobil tak státu škodu na majetku, kterou po rozumu § 97 zák. ze dne 28. července 1917 č. 319 ř. z. uznává se za povinna nahraditi. Co do výše této náhrady připomenuto, že bude st-li sdělena, jakmile bude skončeno příslušné jednání a šetření o ceně platiny, jakou měla dne 2. října 1920. Zároveň vyslovilo ministerstvo, že za účelem náhrady škody zabavují se st-li služební jeho požitky administrativním řízením od 1. března 1921 do výše jedné třetiny s vyloučením drahotních a nákupních přídavků ve smyslu zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 314 sb. z. a n., a že příslušné částky; z jeho služebních příjmů budou mu od 1. března 1921 strhovány na účet náhrady škody.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost podaná nss, o níž tento soud uvážil:
Výnos min. naříkán jest jednak pro výrok o zásadní povinnosti st-le k náhradě škody způsobené státu odcizením platiny, jednak pro opatření, kterým jedna třetina služebních požitků st-lových se zabavuje a srážeti bude na účet náhrady této škody.
Pokud prvého výroku se týče, odvozuje žal. úřad nárok státu na náhradu ze služebního poměru st-lova k státu a opírá svoji kompetenci k výroku o povinnosti st-le k náhradě této škody o § 97 služ. pragm.
Dle 5. oddílu služ. pragm. učitelské ze dne 28. července 1917 č. 319 ř. z. jsou učitelé státní zodpovědní nadřízeným úřadům ze řádného plnění služebních povinností, ustanovením § 97 zachováno v platnosti právo představených vytýkati učitelům nepřístojnosti při výkonu učitelského úřadu a v služebním styku a oprávnění nadřízených úřadů uložiti učitelům dle platných předpisů náhradu škody jednáním jejich vzešlé. Toto ustanovení zařazeno sice do oddílu nadepsaného »služební (disciplinární) zodpovědnost«, jest však ustanovením zcela samostatným, které ovšem předpokládá aspoň nějaké opomenutí učitelské osoby, nikoli však odsouzeni k nějakému trestu, což vychází jednak ze znění tohoto ustanovení, jednak z toho, že o trestech pořádkových a disciplinárních jest řeč teprve v dalších oddílech, a to opět bez souvislosti s případnou náhradou škody. Není tudíž odůvodněna námitka, že nárok státu na náhradu škody nelze uplatniti, když proti dotčené osobě nebylo provedeno disciplinární řízení. Platné předpisy, kterých se § 97 učit. pragm. dovolává, jsou dvorní dekret ze 16. srpna 1841 sb. z. s. č. 555 a dekret dvorní kanceláře z 1. prosince 1834 sb. z. s. č. 2775, které podstatně stanoví, že pohledávky státu proti státním úředníkům, odvozené jedině ze služebního, poměru, mají býti vyřízeny cestou správní a že takové pohledávky mají býti dobyty bez soudní pomoci správním úřadem srážkami z platu a odpočivného onoho úředníka.
Z těchto ustanovení jde, že min. zemědělství, jemuž dle zák. z 9. dubna 1920 č. 281 sb. z. a n. přísluší nejvyšší správa veškerého zemědělského školství, bylo povoláno na st-li cestou administrativní žádati náhradu škody.
Vzhledem k námitce nepříslušnosti nss při veřejném ústním líčení učiněné, jakož i z moci úřadu dlužno zkoumat, zdali nss jest příslušným k přezkoumání tohoto nálezu administrativního.
Ve směru tom stanoví druhý odst. § 97 služ. pragm., že učitel, který byl odsouzen na základě služebního poměru administrativním nálezem k náhradě škody, má právo do 30 dnů po dni, kdy nález administrativní nabyl moci práva, nárok ten potírati před soudem věcně příslušným žalobou určovací dle čl. 38. úv. zák. k civ. ř. s. a že nález pozbude účinnosti potud, pokud žalobě bude vyhověno.
Z toho jde, že pro, naříkání administrativního nálezu na náhradu škody stanoven jest pořad řádných soudů, čímž dle § 3 lit. a) zák. o ss vyloučena jest příslušnost nss.
Nemůže se proto tento soud dále zabývati věcí, zejména zjištěním skutkové podstaty a zavinění st-lova.
St-l potírá ještě nař. opatření, pokud stanoví srážky se služebních platů, namítaje, že jest předčasné, že nehledí k tomu, že st-l byl suspendován a že se mu sráží mnohem více, než dle zákona jest dovoleno, poněvadž mu za duben 1921 bylo vyplaceno pouze 914 Kč.
Z tohoto znění stížnosti, ku kterému ani při ústním líčení ničeho nebylo přičiněno, nelze seznati, kterým postupem úřadu pokládá se st-l za stížená, zejména proč zmíněné opatření považuje za předčasné a v jakém směru a do jaké míry má za to, že úřad nevzal zřetele k suspensi jeho, na jaký plat st-l v době vydání nař. rozhodnutí činil si nárok a v čem nař. rozhodnutí nároku tomu se příčí.
Námitka tato není tedy ve smyslu § 18 zák. o ss dostatečně provedena., pročež se nemohl nss věcným řešením jejím zabývati.
Vzhledem k tomu slušelo stížnost odmítnouti jako nepřípustnou a sice, pokud jde o výrok o povinnosti k náhradě škody, pro nepříslušnost nss, pokud pak jde o vymáhání této náhrady na st-li, pro nedostatek řádného provedení vznesených námitek.

Citace:

Č. 1163. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 280-282.