Č. 1250.

Policejní věci trestní: I. K požadavku řádného vylíčení skutkové podstaty trestného činu v trestním nálezu a řádného odůvodnění trestního nálezu. — II. Výtka zaujatosti vyšetřujícího úředníka musí býti v řízení řádně precisována.
(Nález ze dne 23. března 1922 č. 4072.)
Věc: Jaroslav R. K. v Ch. proti zemské správě politické v Praze stran trestního nálezu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zemské správy politické v Praze byl potvrzen nález první stolice, jímž byl st-1 odsouzen k pokutě 200 K po případě do vězení na dobu 14 dnů pro přestupek zlehčení na cti dle § 1339 o. z. o., jehož se dopustil tím, že zaslal Otakaru F., hlavnímu služnému v H., uzavřený dopis obsahu na cti zlehčujícího, poněvadž skutková povaha uvedeného přestupku jest zjištěna.
Stížnost vznáší proti nař. rozhodnutí především námitku vadného řízení, jež shledává v tom, že nař. rozhodnutí není řádně odůvodněno, stejně jako mu ani v řízení před první stolicí nebylo sděleno, proč byl vyšetřován, kterým dopisem a vůči komu se urážky jemu za vinu kladené dopustil, ani v trestním nálezu jemu doručeném nebyla vylíčena a řádně uvedena skutková podstata trestního činu jemu za vinu kladeného. Námitkou touto tvrdí st-1 v podstatě, že mu vytýkaným opomenutím bylo stíženo nebo dokonce znemožněno hájiti se proti obvinění na něj vznesenému.
Nss neshledal námitku tu důvodnou. Ze spisů vysvítá nade vší pochybnost, že st-1 byl si již v prvé stolici úplně vědom, proč bylo trestní řízení proti němu zavedeno, a zejména, o který a na koho řízený dopis šlo. Důkazem toho jest obsah trestního rejstříku, jenž v rubrice 5. vykazuje protokolární výpověď st-lem samým podepsanou tohoto obsahu: »Na otázku, zda dopis psal, prohlásil obviněný, že na otázky neodpovídá; o důvodu, proč tak činí, presentoval dnešního dne písemné podání, které vyjadřuje jeho stanovisko«. V této výpovědi st-lem podepsané a tudíž za správné uznané vyplývá jasně, že jemu dopis, o který jde, při ústním jednání byl sdělen, — přiložen byl v originále návrhu na zavedení trestního řízení — a že mu tedy bylo známo, o který dopis jde a komu byl napsán. Z dalšího obsahu výpovědi oné jest však též zřejmo, že mu při té příležitosti bylo sděleno, v čem spatřuje žalobce a s ním i úřad skutkovou podstatu přestupku § 1339 o. z. o. Prohlásil totiž st-1, »na otázku, zda svého činu lituje«, »že poukazuje na první bod své výpovědi«. Byl-li st-1 na vytčené otázky nějak v pochybnostech, oč jde, nebránilo mu nic, aby se při ústním jednání, nejpozději však při prohlášení trestního nálezu dožadoval úplné informace a — kdyby jeho žádosti nebylo vyhověno, aby žádal, by okolnost tato byla v protokolu zjištěna. V trestním rejstříku však návrhu tohoto obsahu není, není ho zejména tam, kde st-1 vlastním podpisem potvrdil, že trestní nález byl mu ústně prohlášen. St-1 spokojil se s tím, že žádal o výtah z rejstříku, a v rekursu podaném proti trestnímu nálezu rovněž nevytýkal, že by mu při ústním jednání úplná informace byla bývala odepřena. Dospěl tudíž nss k úsudku, že st-li již při ústním jednání konaném dne — bylo do podrobna známo, oč jde.
Co pak se týče vytýkané neúplnosti výtahu z trestního nálezu první stolice, jenž mu byl dle přání doručen, tu třeba poukázati k předpisům nařízení min. vnitra ze dne 5. března 1858 č. 34 ř. z., jež upravuje řízení v policejních věcech trestních. Podle § 1 nař. jest řízení toto ústní a zapisují se jen podstatné body jednání do předepsaného rejstříku, zejména též toliko podstatné momenty a výpovědi obviněného (§ 4, odst. 2) a svědků (§ 4, odst. 3) a v příslušnou rubriku 8. nemá se zapsati formální nález, nýbrž toliko trest, jenž byl vysloven a předpis, jenž byl přestoupen, byl-li pak obviněný žaloby sproštěn — toliko poznámka »sproštěn«. Dle § 8 pak doručiti jest zúčastněným, tudíž i obviněnému, žádá-li o to — jak v daném případě se stalo —, výtah z rubrik 2., 4., 6., 7, 8. a 9., obsahující vyznačení přestupku, z něhož jest obviněný nařknut, výpovědi svědků a znalců, vyznačení toho, co a čím se za prokázáno má, obsah a datum nálezu s vyznačením předpisu přestoupeného a potvrzení úřední, konečně případná náhrada, jakáž se nálezem přisuzuje.
V daném případě bylo předpisům těmto úplně vyhověno; st-li bylo sděleno dle cit. §§ 4 a 8, kterým přestupkem byl uznán vinným a v čem spatřoval úřad trestní podstatu jeho; třeba po této stránce zejména poukázati k rubrice 6. trestního rejstříku, v níž doslova uvedena jsou ona místa dotyčného dopisu, jež podle názoru úřadu jsou obsahu na cti zlehčujícího. Jestliže tudíž za tohoto stavu věci st-li sdělen byl písemně trestní nález ve formě výtahu z trestního rejstříku, nelze se zřetelem k ustanovením cit. nař. z 5. března 1858 shledati vady v tom, že st-li nebyla ve výtahu tom vylíčena skutková podstata trestního činu podrobně.
Mohla-li však po tom, co doposud řečeno, ve st-li zůstati ještě nějaká pochybnost o tom, co se mu kladlo za vinu, pak pochybnost tato byla vyvrácena, jak stížnost ostatně sama přiznává, obsahem nař. rozhodnuti, jež výslovně praví, že »sledán byl st-1 vinným přestupku zlehčení na cti dle § 1339 o. z. o., jehož se dopustil tím, že zaslal Otakaru F., hlavnímu služnému v H., uzavřený dopis obsahu na cti zlehčujícího«. Z nař. rozhodnutí doplňujícího výtah z trestního rejstříku zvěděl tedy st-1 na jisto, o jaký a komu adresovaný dopis jde a proč trestní nález byl proti němu vynesen, a měl tudíž dostatečný podklad, aby se proti nař. rozhodnutí bránil. Ve stížnosti však proti němu ve věci samé vůbec nic nenamítá a zejména netvrdí, že hlavnímu služnému Otakaru F. dopisu nenapsal anebo že dopis ten nemá obsah, jenž by jej na cti zlehčoval. Nemůže tudíž právem tvrditi, že by mu jednání úřadu bylo znemožnilo řádnou obranu. Nestalo se tak ani proto, že žal. úřad zamítavé rozhodnutí své odůvodnil toliko poznámkou, že skutková povaha uvedeného přestupku jest zjištěna. V daném případě žal. úřad neměl příčiny, aby důvody svého výroku blíže rozváděl, protože dopis, jenž vyvolal trestní řízení, byl ve spisech, st-1 pak ani při jednání před instancí prvou ani v odvolání na žal. úřad skutkovou podstatu trestního činu jemu za vinu kladeného nepopřel.
St-1 konečně vytýká, že nebyl vzat zřetel k jeho námitce, že úředník okresní správy politické jest proti němu zaujat, jakož ani k vyplývajícímu z této námitky návrhu na odročení řízení a ustanovení jiného úředníka k vyřízení věci.
Námitka tato jest v rozporu se spisy. Výpověď st-le v trestním rejstříku jím podepsaná námitky tvrzeného obsahu nevykazuje; dle výpovědi té st-1 na dotaz, proč na otázky neodpovídá, poukázal na obsah písemného podání, jež toho dne presentoval; dle tohoto podání však — které se nalézá ve spisech — st-1 odmítnul jednati s okresní politickou správou až do té doby, kdy jednání její bude nadřízeným úřadem vyšetřeno a označené jím nedostatky odčiněny. Je tudíž — praví se tam dále — naprosto marno nás předvolávati, neb nastoupenou cestu pasivního chování dodržíme... Proto dostavíme se a omezíme se toliko na předložení tohoto nového ohrazení proti způsobu jednání okresní správy politické s poplatnictvem.
Z tohoto podání a st-lova prohlášení, jak je učinil a podepsal při jednání dne —, je patrno, že st-1 proti onomu úředníku, jenž řízení prováděl, konkrétních námitek pro zaujatost nevznesl ani z této příčiny návrhu na odročení líčení a ustanovení úředníka jiného neučinil. Jest tudíž tvrzení stížnosti, že k námitce té a k návrhu onomu zřetel brán nebyl, bez jakékoliv podstaty.
Možnému jinak výkladu, že st-1 odpíraje jednati s okresní správou politickou vůbec odepřel jednati i s dotčeným úředníkem, brání stížnost sama, když tvrdí, že stížnost namítá, že dotčený úředník jest proti st-li zaujat a že žádal proto za odročení řízení a ustanovení jiného úředníka k vyřízení věci.
Bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 1250. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 467-469.