Č. 1256.

Pozemková reforma: Za jedinou osobu ve smyslu § 2 zák. zábor. nelze pokládati společnost s ruč. obmezeným a její společníky, kteří jsou na ní zúčastněni svými kmenovými vklady.
(Nález ze dne 27. března 1922 č. 3317.)
Věc: Firma F. L., společnost s r. o. v M. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran záboru nemovitostí.
Výrok: Naříkané opatření, pokud se týče nemovitostí zapsaných v knih. vložce č. — obce B., v knih. vložce č. — obce N. V. a v knih. vložkách č. — — — — — obce M., zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: K návrhu stpú v Praze ze dne 16. června 1921 čj. — nařídil okresní soud v Mor. Třebové usnesením z —, aby v poz. knize kat. obce — — — vl. č. — — — bylo poznamenáno, že nemovitosti tam zazsané zabrány jsou státem podle zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n.
Proti tomuto opatření stpú, pokud se týče nemovitostí, zapsaných ve vložkách poz. knihy pro kat. obce B., N. V. a M., podala firma F. L., společnost s r. o. v M. stížnost k nss, v níž se navrhuje zrušení nař. opatření z toho důvodu, že nemovitosti ty jsou vlastnicky připsány stěžující si firmě, jejíž nemovitý majetek nedosahuje výměry předpokládané v § 2 zák. zábor., a tudíž dle zákona záboru nepodléhají. Podrobiti je záboru jediné proto, že společníkem firmy je také F. L., jehož soukromý nemovitý majetek ovšem záboru podléhá, příčí prý se zákonu. Stpú nevyšetřoval, jsou-li nemovitosti patřící st-lce záboru dle zákona podrobeny a nevyrozuměl st-lku o tom, že její nemovitý majetek je zabrán — proto jde i o vadné řízení.
Nss uznal stížnost za důvodnou. Neboť podle § 2 zák. zábor. jest velkým majetkem pozemkovým, podrobeným záboru, rozuměti jen soubory nemovitostí, jestliže výměra náležející v území čsl. republiky vlastnicky jediné osobě nebo týmž spoluvlastníkům je větší než 150 ha půdy zemědělské nebo 250 ha půdy vůbec, při čemž jen nerozvedení manželé se považují za osobu jedinou. Z toho je zřejmo, že dvě nebo více nemovitostí zapsaných v různých vložkách knihovních nebo deskových lze považovati za soubor podrobený záboru, třebas některé z nich nebo všechny samy o sobě neměly výměru dle § 2 zák. zábor. potřebnou, pokud aspoň všecky dohromady výměru tu mají, jenom tehdy, když jednotlivé nemovitosti patří téže osobě fysické nebo právnické nebo týmž osobám fysickým (právnickým). Ze jedinou osobu pokládají se ovšem také nerozvedení manželé (§ 2, odst. 2 cit. zák.). Nelze však po rozumu tohoto předpisu zákonného za jedinou osobu považovati společnost s ručením obmezeným, která je dle § 61 zákona ze dne 6. března 1906 č. 58 ř. z. samostatnou osobou právnickou, se strany jedné, a její společníky, kteří jsou na ní zúčastněni svými kmenovými vklady, se strany druhé. Není-li pak tu dle toho identity vlastníků, musí každý objekt posuzován býti co do přípustnosti záboru sám pro sebe a nelze je sčítati. Kdyby tedy bylo správným výše uvedené tvrzení st-lčino, že ona je pouze vlastnicí nemovitostí zapsaných ve vl. č. — — obce B., N. V. a M., že tyto nemovitosti nemají výměru předpokládanou v § 2 zák. zábor., kdežto vlastníkem ostatních nemovitostí uvedených v cit. usnesení okresního soudu v Mor. Třebové z 24. června 1921 že je společník její F. L., s jehož nemovitostmi — jak naznačeno — její nemovitý majetek po rozumu § 2 zák. zábor. sčítati nelze, pak by ovšem bylo zabrání nemovitostí, jichž se stížnost týče, nepřípustné.
Ze spisu správních není zřejmo, zda žal. úřad konal nějaké šetření o vlastnických poměrech k nemovitostem, o něž tu jde, dříve než požádal okresní soud v Mor. Třebové za výkon poznámky záboru jejich, v kladném případě pak jaký výsledek mělo šetření to a z jakých předpokladů skutkových tedy žal. úřad, čině opatření zmíněné, vycházel.
Pro tuto podstatnou vadu nemůže nss posouditi spolehlivě zákonitost nař. opatření a bylo tudíž nutno opatření to, pokud se týče nemovitostí zapsaných ve vl. č. — — — obce B., N. V. a M., zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 1256. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 481-482.