Č. 1214.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Morava):
I. Podle § 13 vlád. nař. ze dne 23. září 1920 č. 545 sb. z. a n. není nabyvatel nemovitosti stranou v řízení o vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti, a to ani tehdy, převzal-li placení dávky na sebe. Není proto také legitimován stěžovati si k nejvyššímu správnímu soudu. Důsledky toho v poměru mezi zcizitelem a nabyvatelem nemovitosti. II. V případě převzetí dávky kupitelem dlužno nejprve na základě nabývací a zcizovací hodnoty vypočísti peníz, který následkem převzetí musí býti k zcizovací ceně připočítán a teprv na základě zcizovací ceny takto zvýšené vypočísti dávku z přírůstku hodnoty.
(Nález ze dne 13. března 1922 č. 1339.)
Prejudikatura: Boh. č. 1210 adm.
Věc: Anna Z. ve S. a spol. proti moravskému zemskému vyboru v Brně o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trhovou smlouvou danou dne 4. října 1920 prodaly Milada K., Terezie T. a nezl. Františka N. Anně Z. dům č. p. — ve S. se stavební parcelou za trhovou cenu 73 400 Kč. V odst. 4. stanoveno, že kupitelka kupuje celý dům, že smlouva jest pro ni vůči zletilým prodavatelkám závaznou jen s podmínkou, že bude schválena soudem opatrovnickým ohledně nezl. spoluprodavatelky a stane se tak závaznou ohledně všech prodavatelek. To se také stalo dne 17. ledna 1921. Kupitelka se zavázala, že zaplatí zemskou a obecní dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí dle zákona ze dne 26. prosince 1914 č. 18 z. z. z r. 1915.
Z převodu toho byla cestou instanční konečně vyměřena a prodávajícím předepsána dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí v ten způsob, že ku zcizovací hodnotě připočtěna dávka z přírůstku hodnoty dle zákona z r. 1914 č. 18 z. z. z r. 1915 a z celé hodnoty zcizovací takto získané vypočtena dávka z přírůstku hodnoty dle nařízení z 23. září 1920 č. 545 sb. z. a n. Dávku prvou zaplatila kupující, rozdíl mezi oběma dávkami předepsán k placení prodávajícím.
Stížnost do tohoto výpočtu kupitelkou i prodavatelkami podaná uplatňuje jako body stižní: 1. že vypočtení dávky z přírůstku hodnoty, kterou je k ceně zcizovací připočísti, odporuje zákonu, poněvadž dle § 5 zák. ze dne 26. prosince 1914 jest připočísti dávku tu jen v té výši, ve které by ji byl měl nésti zcizitel; 2. že neprávem použito bylo při vyměřování dávky prodavatelkám Terezii T. a Miladě K. vlád. nař. ze dne 23. září 1920 č. 545 sb. z. a n. místo zákona ze dne 26. prosince 1914 č. 18 z. z. z r. 1915.
Nss založil rozhodnutí své na této úvaze:
Z obsahu smlouvy trhové v čl. 4. zřejmo, že převod nemovitosti celé byl závislým na splnění odkládací podmínky, že smlouva ohledně nezletilé spolumajitelky bude schválena soudem opatrovnickým, že tudíž — jak také ještě výslovně uvedeno — smlouva teprve tímto schválením ohledně všech prodavatelek se stala závaznou. Poněvadž schválení se stalo 17. ledna 1921, nastal smluvený převod domu teprve tímto dnem, sluší jej proto — pokud jde o dávku z přírůstku nemovitostí — posuzovati dle vlád. nař. z 23. září 1920 č. 545 sb. z. a n., které nabylo účinnosti dnem 5. října 1920 (srov. § 1, odst. 4. větu 2 t. nař.).
Námitka stížnosti shora pod č. 2 uvedená jest proto neodůvodněná.
Pokud jde o námitku prvou, jde ze smlouvy, že právní poměr mezi zcizovatelkami a kupující jest čistě soukromoprávní, že tedy — jak také z § 13 vlád. nař. ze dne 23. září 1920 č. 545 vychází — stěžovatelka Anna Z. v řízení vyměřovacím není stranou, že dávka může býti předepsána pouze zcizovatelkám a jejich věcí jest, aby domáhaly se správného vyměření dávky. Z toho jde, že kupující i když placení dávky převzala, vyměřením dávky ve svých právech nemůže býti zkrácena, neboť má proti zcizitelům co do výše dávky, kterou platiti se zavázala, všechny námitky nesprávného vyměření, pokud je zcizitelky zavinily tím, že neuplatnily všechny právní nároky. Nabývatelka není proto oprávněna k stížnosti na nss a bylo stížnost její odmítnouti.
Co se týče stížnosti zcizovatelek do základu pro vyměření dávky, dlužno ukázati k tomu, že ve smyslu § 5, odst. 2 cit. nař. jest zcizovací cena jiná, když se kupec zaváže dávku z přírůstku hodnoty zaplatiti, a jiná, když závazek ten na sebe nevezme a zcizitel dávku sám musí platiti.
V tomto případě vyměří se dávka z přírůstku hodnoty z rozdílu mezi zcizovací hodnotou a hodnotou nabývací. Když se však kupec zavázal dávku zaplatiti — zvýší se zcizovací cena o dávku, kterou by zcizitel bez tohoto převzetí měl zaplatiti, následkem toho zvýší se o stejnou část také přírůstek hodnoty a dlužno dávku vyměřiti z částky takto zvýšené a předepsati ji ziciziteli — věcí jeho jest, aby nárok ina zaplacení v mezích závazku o převzetí placení dávky smlouvou stanoveného vůči kupci provedl.
Poněvadž však nař. rozhodnutí v souhlasu s platebním rozkazem vychází z právního názoru, že při zjištění zcizovací ceny dlužno připočítati ke kupní ceně dávku týmž penízem, jakým ze zvýšené zcizovací ceny připadá, tento názor však — jak shora uvedeno — odporuje zákonu, muselo naříkané rozhodnutí býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 1214. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 383-385.