Č. 1271.

Zabírání budov: Kompetence k zabírání budov v zák. z 11. června 1919 č. 332 sb. z. a n. stanovená nemůže býti příslušným úřadem přenesena na jiný orgán.
(Nález ze dne 30. března 1922 č. 4319.)
Prejudikatura: srovn. nál. č. 1199 adm.
Věc: Rudolf P. v J. proti ministru čsl. republiky s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě (zast. Dr. Fr. Tomanem) stran zabrání budovy.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Přípisem z — vyzval županský úřad župy Tekovské ve Zl. Moravcích hlavno-služnovský úřad ve Sv. Kříži, aby dům Jana B. č. p. — v J., bude-li privátní osobě prodán a vystěhuje-li se majitel z něho, zabral ve smyslu zákona ze dne 11. června 1919 č. 332 sb. z. ve jménu županově k veřejným účelům a sice k umístění notářského úřadu a k ubytování notáře. Když se majitel domu vystěhoval a dům prodal st-li, zabral hlavní služnovský úřad jménem županského úřadu, odvolávaje se na zmocnění jemu dané, tento dům rozhodnutím ze dne — na základě § 1 cit. zák. pro jmenovaný účel, dodav, že stížnost do rozhodnutí tohoto lze podati do 8 dnů k ministerstvu veřejných prací. Nař. rozhodnutím zamítlo min. s plnou mocí pro správu Slovenska (vládní referát veřejných prací) stížnost Rudolfa P. z důvodů meritorních.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané musil nss především z povinnosti úřední zkoumati, byl-li hlavnoslužnovský úřad k vydání zabíracího nálezu příslušný.
V tomto směru stanovil zákon ze dne 11. června 1919 č. 332 sb. z. v § 1, že budovy neb jejich části může pro účely veřejné zabrati zemská správa politická a v § 3 stanovil, že o zabrání rozhodne tentýž úřad. Zákon ze dne 19. března 1920 č. 180 sb. z. stanovil v § 1, že k provádění řízení a k rozhodování ve věcech zabírání budov neb jejich částí podle prvuvedeného zákona příslušný jsou na Slovensku a v Podkarpatské Rusi županské úřady. Rovněž zákon ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z., jenž nastoupil na místo obou těchto zákonů dnem 6. září 1921 a jenž v § 13 ustanovil, že zabrání podle zákonů těch vyslovená dlužno, pokud nebylo leště s konečnou platností rozhodnuto, posuzovati dle tohoto nového zákona, určil ve svém § 1 výslovně jako zabírací úřad politický úřad 2. stolice, na Slovensku pak a v Podkarpatské Rusi župní úřad.
V daném případu rozhodl v 1. instanci hlavnoslužnovský úřad, odvolávaje se na zmocnění udělené jemu županským úřadem. Leč zmocněním tím nemohl se hlavnoslužnovský úřad státi příslušným k vydání zabíracího rozhodnutí. Žádný z právě uvedených zákonů nemá ustanovení, dle něhož by županský úřad mohl rozhodování přenésti na nějaký jiný orgán a není ani všeobecného předpisu, který by přenesení takové dovoloval, takže pro daný případ platí neporušitelná a absolutní zásada o nezcizitelnosti kompetence, kteráž právní zásada tak ovládá veškeré řízení administrativní, že ani se svolením stran nemůže určitá právní záležitost býti příslušnému úřadu odňata a na úřad jiný přenesena.
Rozhodnutí 1. instance bylo tedy vydáno úřadem nepříslušným i mělo býti žalovaným úřadem jako zmatečné zrušeno. Poněvadž však žal. úřad toto rozhodnutí potvrdil, slušelo nař. rozhodnutí jako zákonu odporující podle § 7 zák. o ss zrušiti, aniž bylo možno zabývati se námitkami ve stížnosti uplatňovanými.

Citace:

č. 1271. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 514-515.