Č. 1117.

Obecní dávky (Přerov): Podkladem obecní dávky činžovní, vybírané v Přerově podle vyhlášky z 2. září 1918 č. 125 z. z. mor., jest ta suma činže, která byla stanovena příslušnými finančními orgány státními.
(Nález ze dne 14. ledna 1922 č. 420.)
Věc: Ředitelství československých státních drah v Olomouci (vrch. r. fin. prokur. Dr. A. Kraus) proti moravskému zemskému výboru v Brně (přís. Dr. J. Budínský— za stranu zúčastněnou obec Přerov Dr. L. Prchal) stran obecní činžovní dávky z bytů železničních zřízenců.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím byla pořadem instancí zamítnuta stížnost ředitelství státních drah v Olomouci proti usnesení městského zastupitelstva v Přerově z —, jímž byl potvrzen výměr městské rady v Přerově z —, kterým byla vyměřena obecní dávka činžovní z bytů železničních zřízenců v Přerově. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že řečené městské obci bylo povoleno vybírati 10 proč. obecní dávku činžovní a ona jest tudíž oprávněna požadovati tuto dávku z bytů v činžovních domech čsl. státních drah, z nichž ředitelství drah vybírá nájemné, resp. pokud jde o zaměstnance drah, sráží jim určitou kvótu z jejich platu jako nájemné. Současně bylo vysloveno, že placení činžovní daně z příslušného objektu není podmínkou pro vybírání obecní dávky činžovní, a to již z toho důvodu, že tuto dávku neplatí dráha jako majitelka objektu, nýbrž uživatel bytu, kdežto majitel objektu jest pouhým výběrčím této dávky.
O stížnosti proti tomu podané uvážil nss toto:
Právní základ pro, vyměření obecní dávky z nájemného v městské obci Přerově jest hledati v usnesení zemského výboru moravského ze dne 23. května 1917, schváleném rozhodnutím panovníka ze dne 25. prosince 1917, jak jest vyhlášeno pod č. 8 v mor. z. z. z r. 1918, pak v řádu o vyměřování a vybírání této dávky, uveřejněném vyhláškou místodržitele na Moravě ze dne 2. září 1918 č. 125 z. z.
Dle § 1 tohoto řádu jest městská obec Přerov oprávněna vybírati činžovní dávku 10 h z každé koruny činže (nájemní hodnoty) k vyměření činžovní daně domovní přiznané, pokud se týče úředně opravené na dobu od 1. ledna 1916 do 31. prosince 1918.
Jak jest rozuměti výrazu »dávk.
ř., § 5«, vysvětluje blíže § 5, jenž praví, že podkladem dávky z nájemného, kterou majitel domu (stálý poživatel) má odváděti, jest přiznané, pokud se týče berním úřadem pro vyměření domovní daně činžovní za dotyčný rok upravené nájemné (hodnota nájemní) z místností užívaných osobami dávkou povinnými.
Z tohoto ustanovení a rovněž z následujících ustanovení, obsažených v odst. 2 a 3 tohoto § plyne, že podklad pro dávku z nájemného tvoří ten peníz činže, který byl stanoven příslušnými finančními orgány státními. Z toho plyne, že obecní dávka z nájemného může býti vyměřena, má-li podklad, o kterém mluví § 5.
Dávkový řád, resp. usnesení zemského výboru panovníkem schválené nedává městské obci Přerovu právo, aby na místě podkladu stanoveného finančními orgány položilo podklad jiný.
Pokud se zástupce zúčastněné městské obce Přerova dovolával při ústním líčení řádu o vyměřování a vybírání obecní dávky z nájemného v městské obci Kyjově (vyhl. místodrž. z 11. dubna 1918 č. 75 z. z. mor.) a řádu platného pro městskou obec Uherský Brod (vyhl. místodrž. z 2. září 1916 č. 124 z. z. mor.), dle nichž podklad pro vyměření dávky stanoví alternativně buď kompetentní finanční orgány neb zvláštní obecní komise, a z toho dovozoval, že ustanovení těchto řádů o stanovení podkladu pro tuto dávku dlužno v městě Přerově analogicky užíti, jest dovolání těchto řádů z téhož roku a v témže zákoníku uveřejněných bez významu, neboř z citovaných řádů vyplývá jen důsledek, že přípustnost zmíněné alternativy spočívá na výslovném ustanovení konkrétního řádu, avšak dávkový řád pro město Přerov platný takového alternativního zjištění podkladu pro vyměření obecní dávky z nájemného nezná. Následkem toho nedá se nař. rozhodnutí srovnati s předpisy dávk. řádu platného pro městskou obec Přerov. Poněvadž tedy nař. rozhodnutí již proto nemá zákonného podkladu, bylo je zrušiti dle § 7 zák. o ss jako nezákonné a není třeba zabývati se otázkou, jde-li o nájemní či o naturální byty.

Citace:

Č. 1117. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 177-179.