Č. 1153.

Horní právo: V ochranném území nelze nabýti práv kutacích, a to ani podmínečně pro případ, že ochranné území bude zrušeno nebo omezeno.
(Nález ze dne 31. ledna 1922 č. 1265.)
Věc: Dr. Klement M.-W., majitel panství v K. (adv. Dr. Václav Šolc z Prahy) proti báňskému hejtmanství v Praze (min. r. Jar. Máslo) stran zamítnutí ohlášení kuteb.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem revírního báňského úřadu v Karlových Varech z — bylo vysloveno, že se nepotvrzují výhradné kutby ohlášené st-lem v r. 1918 podmínečně v obvodě ochranného území kynžvartských léčivých pramenů, poněvadž ohlášeni takové jest v odporu s povinností uloženou výhradnému kutéři podle § 174 ob. zák. horn.. Rekurs podaný do tohoto výměru báňské hejtmanství v Praze nař. rozhodnutím zamítlo v podstatě z důvodu, že nehledí-li se ani k nedostatku legitimace st-lovy k návrhu na zrušení neb omezení ochranného území stanoveného z veřejných zřetelů, není podmínečná přihláška výhradých kuteb v ochranném území podle ob. zák. horního vůbec přípustná.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Zástupce stížnosti přednesl při veřejném ústním líčení námitky formálního rázu, jež nejsou obsaženy v písemné stížnosti. Poněvadž nelze stižné body, jež dlužno ve smyslu § 18 zák. o ss. uvésti v písemné stížnosti, při veřejném ústním líčení rozšiřovati, nemohl nss k námitkám předneseným teprve při veřejném ústním líčení hleděti, a to tím méně, ježto formální nedostatky, k nimž zástupce stížnosti poukazoval, nenáležejí k oněm podstatným vadám řízení, k nimž soud jest povinen hleděti podle § 6 zák. o ss. z povinnosti úřední. Neboť procesní postup, který zástupce stížnosti označuje za vadný, záleží pouze v tom, že výmaz záznamu výhradných kutišť st-lem podmínečně ohlášených se stal ex offo bez podnětu strany, a dále, že žal. úřad potvrdil rozhodnutí první stolice ze zcela jiných důvodů, než o které je opřela první stolice.
V meritu přiklonil se nss ke stanovisku hájenému žal. úřadem.
Spor soustřeďuje se v otázce, poskytuje-li obecný zákon horní právní nárok na záznam výhradných kuteb s prioritou od záznamu i pro území, jež jest kryto ochranným pásem. Aby bylo lze odpověděti na tuto otázku, jest nutno si uvědomiti, jaká jest právní podstata výhradné kutby. Právo výhradné kutby jest podle ob. zákona horního determinováno ve dvojím směru: především svým předmětem, kterýmž může býti jen kutné pole podle §§ 22 a 23 aspoň současně povolené. Dále jest právo výhradné kutby určeno, co do svého obsahu v ten způsob, že jest podle § 174 nerozlučně spjato s kutací povinností.
Posuzuje-li se spor s těchto hledisek, nutno; uznati, že chybí v daném případě již způsobilý předmět práva výhradné kutby, neboť jest nesporno, že kutiska st-lem ohlášená spadají jak kutným svým dílem, tak kutným znamením do území, jež jest pokryto ochranným pásem pramenů mariansko-lázeňských. Za kutiska nelze však považovati místa, jež jsou podle §§ 17 a 18 ob. zák. horn. vůbec z kutání vyňata (»Ausgenommene Plätze«). Pak není tu ovšem také ani virtuelní možnosti vyhověti povinnostem pojmově spojeným s právem výhradného kutiska. Právo, které stížnost snaží se sestrojiti, není tedy dle svého obsahu právem výhradné kutby dle § 22 ob. zák. horn., nýbrž jakýmsi právem čekatelským na kutiště, které snad teprve v budoucnosti vznikne. Takovéto právo čekatelské však zákonu hornímu vůbec není známo.
Otázkou legitimace st-lovy k návrhu na zrušení neb omezení ochranného území netřeba se vůbec zabývati, neboť otázka ta není na sporu, když stížnost ani netvrdí, že by st-l návrh takový byl učinil, a také žal. úřad zabýval se otázkou touto jen potud, že hledal v popření legitimace st-lovy k návrhu na obmezení ochranného pásma oporu pro svůj právní názor, že nabytí výhradných kutišť v území chráněném ochranným pásem jest nepřípustno.
Poněvadž tedy stížnost není odůvodněna, slušelo ji zamítnouti.

Citace:

Č. 1153. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 258-259.