Č. 1109.

Cesty (Slovensko): O právu vyvážeti lesní výrobky přes cizí pozemek dle zák. čl. 31: 1879.
(Nález ze dne 11. ledna 1922 č. 113.)
Věc: Jana A. v H. proti správnímu výboru župy hontianské stran zřízení cesty pro dovoz dříví z lesa.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad o žádosti firmy Š. a N. v N., že vzhledem k výsledkům místního ohledání, jímž bylo zjištěno, že asi 800 m dříví firmou koupených nemůže býti jinak z lesa vyvezeno a že by zřízení nové cesty přes les vzhledem ke strmosti svahu a malému množství dřeva vyžadovalo nákladu k hodnotě dřeva nepřiměřeného, zavazuje st-lku jako majitelku pozemku, aby firmě dovolila převoz dřeva přes svůj majetek, a to na dvou místech, totiž tak, že by 1. jedna cesta počínala na levém břehu mlýnského potoku nad pastvinou, případně loukou na severní straně právě při mlýně a vedle napříč přes onu louku či pastvinu na lesní cestu v dolině, v nejkratším směru; 2. druhá cesta počínajíc od mlýnského potoka na jižním konci pastviny vedla by nejkratším směrem k N-ské cestě. Šířka cest nesmí přesahovati 6 m. Cesty vyznačí se prostřednictvím služnovského úřadu na místě samém a jejich kraje se při tom přiměřeně zajistí. Vývoz dřeva k mlýnskému potoku má se díti s největší pozorností a se zřetelem k tomu, aby běh vody v potoce se nezastavil. Samovolné zastavení vody nebo rušení břehů potoka je přísně zakázáno. Vývoz dřeva má se skončiti nejpozději do 31. prosince 1921. Kdyby skončen byl dříve, má to firma do 8 dnů oznámiti správnímu výboru a je povinna do 15 dnů od skončení vývozu uvésti užitou plochu do předešlého stavu. Za všechny škody nebo ztráty následkem vývodu vzešlé nebo zaměstnanci, dělníky a povozníky způsobené, odpovídá firma, která má zaplatiti před početím vývozu ke krytí škody, útrat a výdajů na úpravu cesty do předešlého stavu 1000 K jako jistotu u správního výboru. Pro stanovení odškodného je směrodatno ustanovení § 180 zák. čl. 31. : 1879.
Stížnost do rozhodnutí toho podanou shledal nss bezdůvodnou, neboť podle § 178 zák. čl. 31 : 1879 musí každý majitel pozemku dovoliti, aby se cizí lesní výrobky dopravovaly přes jeho pozemky, jakémukoli účelu sloužící nebo po jeho soukromých cestách, jestliže je jinak nelze vyvézti z lesa buď vůbec nebo jen s nepoměrně velkým nákladem, a to pod podmínkou, že osoba výrobky ty z lesa vyvážející složí u lesněpolicejního úřadu 1. instance přiměřenou jistotu za případné škody nebo za náklad spojený s upravením použité soukromé cesty v původní stav. Podle § 179 rozhoduje o nutnosti, směru, trvání, způsobu a úpravě provozu s poškozením pokud možno malým, jakož i o výši jistoty správní výbor, vyslechnuv strany a prozkoumav dané okolnosti. Výše odškodného stanoví se pak dle 2. odst. § 180 cestou správní nebo pořadem řádného soudu.
Žal. úřad zjistil v daném případě místním ohledáním, že jsou tu podmínky pro takové opatření za účelem provozu lesních výrobků, totiž dříví, a uložil st-lce jako majitelce pozemku povinnost snášeti provoz ten za podmínek v nař. rozhodnutí blíže uvedených.
St-lka brojí proti tomuto postupu žal. úřadu pouze ve dvou směrech, a to jednak, že se použitím části jejího pozemku k transportu dříví zmenší hospodářský výnos jejího majetku tak, že její výživa bude ohrožena, jednak pak bére v pochybnost účelnost opatření toho, poněvadž prý poloha půdy nedovoluje transport způsobem od úřadu stanoveným a že by tím byl i mlýnský potok v celé své délce poškozen.
K první námitce nelze však přihlížeti vzhledem ke kategorickému znění cit. § 178, jenž výjimky takové nezná a k možné majetkové újmě majitele pozemku v § 180 již zření měl, přiznav mu nárok na náhradu za újmu, jež by majiteli opatřením tím mohla vzejíti. Je tedy věcí st-lky, aby tento svůj nárok uplatnila způsobem v zákoně vytčeným, aniž by však z titulu nároku toho mohla brojiti proti opatření podle § 178 povolenému.
Avšak ani druhá námitka nemohla přivoditi výsledek sporu pro st-lku příznivý, neboť pokud bére v pochybnost účelnost onoho úředního aktu, nenáleží nss-u, jehož úkolem podle § 7 zák. o ss je zkoumati pouze zákonitost úředního výroku, zabývati se také otázkou účelnosti aktu toho; pokud by pak z námitky té bylo lze souditi, že st-lka popírá tím správnost výroku žal. úřadu, že právě cesty přes st-lčin pozemek, a to způsobem úřadem naznačeným jest nutně třeba k dosažení cíle, o nějž jde, šlo by o otázku skutkového zjištění správním úřadem, na něž však nss po rozumu odst. 1 § 6 je vázán, pokud by zde nebylo formálních vad v odst. 2. cit. § uvedených. V tomto směru však st-lka vadnosti nevytýká, omezujíc se pouze na popření vnitřní správnosti zjištění toho, a nss vadnosti takové, pokud by k ní i bez námitky strany přihlížeti měl, neshledal.
Vycházeje však z téhož skutkového zjištění, nss neshledal nezákonitosti v tom, použil-li žal. úřad svrchu uvedeného předpisu § 178 zák. či. 31 : 1879, jehož skutkové předpoklady zjištěním tím jsou dány, a nemohl tedy leč zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 1109. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 159-161.