Č. 1093.

Obecní přirážky: 1. Berní moc obce v příčině obecních přirážek vyčerpává se stanovením procentní sazby přirážek. Cifra přirážek obecních podle tohoto procenta vypočtená jest úplně závislá na cifře daně státní a sdílí všecky změny, jimž je podrobena cifra státní daně. — 2. Lhůta § 99, odst. 3 ob. zříz. neplatí pro žádost povinníka o změnu cifry obecní přirážky následkem změny cifry daně státní.
(Nález ze dne 3. ledna 1922 č. 949.)
Věc: Okresní hospodářská záložna v N. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran předpisu obecních a školních přirážek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Obecní úřad v N. předepsal v roce 1915, 1916 a 1917 okresní hospodářské záložně v N. obecní a školní přirážku a to částkami: za rok 1915 323 K 59 h, za rok 1916 346 K 16 h a za rok 1917 345 K 19 h. Záložna proti platebním rozkazům za roky 1915, 1916 a 1917 odvolání nepodala a předepsané přirážky za rok 1915 a 1916 zaplatila. Teprve podáním z 21. ledna 1918 sdělila záložna obecnímu úřadu, že při revisi účtů zjištěny byly přeplatky na obecních a školních přirážkách vzniklé tím, že obecní a školní přirážky za rok 1915, 1916 a 1917 vyměřeny byly z nesprávného základu daňového; neboť podle repartice berního úřadu v N. bylo záložně předepsáno na státních daních v roce 1915 501 K 88 h, v roce 1916 393 K 40 h. Proto měly býti předepsány přirážky za rok 1915 čáskou 215 K 81 h, za rok 1916 180 K 96 h, takže záložna přeplatila v roce 1915 a 1916 107 K 78 h a 165 K 20 h, úhrnem 272 K 98 h. Konečně na rek 1917 bylo předepsáno daní 318 K 37 h, z čehož mělo býti předepsáno přirážek obecních a školních celkem 146 K 46 h a nikoliv, jak se stalo, 345 K 19 h.
Obecní zastupitelstvo v N. usnesením z — zamítlo žádost, aby částky 272 K 99 h na obecních a školních přirážkách v létech 1915 a 1916 omylem zaplacené bylo použito částkou 146 K 45 h k zaplacení přirážek na rok 1917 a aby zbytek per 126 K 54 h byl vrácen, a to proto, že předpis přirážek obecních a školních pro roky 1915, 1916 a 1917 byl záložně řádně doručen, a záložna, cítila-li se předpisem tím stížená, měla se podle § 99 ob. zř. z repartice té ve 14 denní lhůtě odvolati; jelikož však lhůta ta minula, není obec povinna přirážky vrátiti.
Odvolání záložny vyhověl okresní výbor potud, že obec N. je povin ta opraviti obecní a školské přirážky předepsané záložně v roce 1915, 1916 a 1917 a přeplacené částky vrátiti nebo vyúčtovati k dobru stěžovatelky, a to tak, že za základ vyměření přirážek jest vzíti pro rok 1915 daň 501 K 88 h, pro rek 1916 daň 505 K 79 h a pro rok 1917 též daň 505 K 79 h: při tom vycházel úřad z názoru, že přirážky byly předepsány větší proti skutečnému předpisu daní a to jednak proto, že vzata za základ nesprávná vyšší číslice daní, jednak, že předpis přirážek za rok 1916 a 1917 byl částečně (při dani výdělkové) založen na daňovém předpisu z roku 1915 a nikoliv 1916 a 1917. Pokud jde o přirážky přeplacené z příčiny prvé, zakládají se na berním základě nesprávném a neplatném a nemůže se tudíž předpis ten uplynutím lhůty § 99 ob. zř. státi platným. Pokud však jde o přeplacení z příčiny druhé, jest obec oprávněna — nemajíc nový předpis daňový — vyměřiti přirážky podle předpisu z roku předešlého, tu pak jest rozhodným § 99 ob. zř. a jelikož stěžovatelka se neodvolala, nelze uznati jejího nároku na vrácení přeplatku.
Proti rozhodnutí tomu, pokud zamítlo odvolání záložny z příčiny druhé v něm uvedené, podala záložna odvolání k zemskému správnímu výboru, který naříkaným výnosem rozhodnutí v odpor vzaté zrušil a potvrdil usnesení obecního zastupitelstva z těchto důvodů: »Nutno uznati, že se stížnost okresní hospodářské záložny oprávněně domáhá vrácení přeplacených přirážek obecních za léta 1915, 1916 a 1917, neboť předepsání jich bylo nezákonné. Tato materiální nezákonnost předpisu může však býti stranou, které přirážky byly předepsány, uplatněna jedině cestou uvedenou v § 99 ob. zř. t. j. v čas podaným rekursem. Jinak vejde předpis v moc práva a tím povinnost strany je zjištěna způsobem nenaříkatelným. Ze spisů jde na jevo, že stěžovatelka předpis přirážek ve lhůtě 14 denní nenaříkala, nýbrž přirážky zaplatila a teprve potom se vrácení přirážek domáhala. Poněvadž však předpis přirážek nepodáním odporu vešel v moc práva, ztratila stěžovatelka nárok na vrácení přirážky jí domněle indebite zaplacené.«
O stížnosti uvážil nss takto:
Ze shora uvedeného plyne, že okresní výbor vyhověl odvolání stěžovatelky, pokud jde o výši státních daní tvořících základ pro vyměření přirážek obecních neboli o ciferní určení tohoto základu, že však zamítl odvolání pokud směřovalo proti tomu, že za základ vyměření obecních přirážek byla vzata státní daň z let předcházejících.
Stěžovatelka odvolala se k zemskému správnímu výboru výslovně jenom proti této druhé části rozhodnutí okresního výboru, nikoli však také proti výroku okresního výboru co do cifry onoho, základu vyměřovacího; žalovaný úřad měl tudíž meze svého rozhodování dány tímto obsahem odvolání a mohl se k odvolání st-lky zaměstnávati toliko naříkanou částí rozhodnutí okresního výboru. Žal. úřad však zrušil rozhodnutí to celé, zrušil tedy onu část rozhodnutí okresního výboru, proti které odvolání nesměřovalo, z moci úřední; k tomu však nedostává se mu zákonného podkladu a bylo proto nař. rozhodnutí v tomto směru zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Nař. rozhodnutí jest však v odporu se zákonem i pokud v mezích rekursu k žal. úřadu podaného ruší rozhodnutí okresního výboru ve směru druhém.
§ 79 ob. zř. stanoví, že na zapravení výloh k potřebám obecním, na něž příjmy podle § 74 ob. zř. nestačí, může výbor obecní rozvrhnouti »jisté příspěvky« na obec. Takovýmito »příspěvky« jsou pak mezi jinými též přirážky k přímým daním státním. Dále stanoví § 80 ob. zř., že přirážky k daním přímým mají se rozděliti na všechny daně toho způsobu v obci předepsané.
Z toho plyne, že právo obce vybírati obecní přirážky od poplatníka jest naprosto podmíněno předpisem daně státní, dále že berní moc obce vyčerpává se stanovením procentní sazby přirážek, a že cifra podle stanoveného procenta vypočtená jest naprosto závislá na číslici předepsané daně státní. Z toho však jde, že přirážka obecní nutně sdílí všecky změny, kterým jest podroben její nezbytný základ, totiž daň státní.
V souhlasu s tím stanoví pak § 99 ob. zř., že odvolání proti přirážkám obecním je možné jenom, jsou-li přirážky vyšší, nežli přirážky zákonem vyměřené anebo byly-li přirážky nesprávně rozděleny, § 99 ob. zř. připouští tedy odvolání proti úkonům, které dle shora řečeného plynou z berní moci obce; a jenom o takovémto odvolání ve vlastním smyslu platí nepřestupná lhůta stanovená v 3. odst. § 99 ob. zř.
Takovým odvoláním ve smyslu § 99 ob. zř. však není žádost strany, aby změněna byla cifra vyměřené přirážky obecní následkem toho, že změněna byla cifra jejího základu, totiž daně státní, pokud se týče následkem toho, že cifra státní daně vzatá za základ vyměření obecní přirážky teprve později byla zjištěna. Pro takovou žádost tedy také neplatí lhůta § 99 a možno žádost takovou podati, kdykoliv změna daňového základu nastane.
Žal. úřad maje za to, že se lhůtní předpis § 99 ob. zř. vztahuje i na takové případy, vycházel z mylného názoru právního a bylo proto naříkané rozhodnutí i v tomto směru zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 1093. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 123-125.