Č. 1192.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): Pouhé potvrzení poštovního úřadu o dni doručení platebního rozkazu o dávce straně nestačí, aby bylo podkladem pro posouzení včasnosti podané stížnosti. Stvrzenku strany lze tu nahraditi jen jinakým doznáním strany.
(Nález ze dne 27. února 1922 č. 586.)
Věc: Karel a Helena K. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody:
Podle § 20 dávk. ř. pro Čechy z 29. prosince 1915 č. 83 sb. z. a n. jest přípustná stížnost do platebního rozkazu ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení. V příčině způsobu doručení toho odkazuje § 19 dávk. řádu k §§ 267 a 268 zák. o přímých daních osobních ze dne 25. října 1896 č. 220 ř. z., změněného zákonem z 23. ledna 1914 č. 13 ř. z. Podle ustanovení těch musí se státi doručení do vlastních rukou adresátových nebo zmocněnci jeho na stvrzenku. Nastávají tedy účinky s doručením spojené, zejména též počátek lhůty rekursní teprve, když stvrzenkou strany jest prokázáno, kdy jí byl platební rozkaz doručen. Toto stvrzení srany jest potud jediným důkazem o dni, kdy doručení se stalo, že může býti nahrazeno jedině doznáním strany v jiné formě učiněným.
Vycházeje v právního názoru, že stačí jakýkoliv průkaz o stavším se doručení, spokojil se žal. úřad při posouzení otázky, byly-li platební rozkazy doručeny a je-li podle toho dodržena rekursní lhůta, potvrzením poštovního úřadu, že doručení se stalo již 17. dubna 1921 a nedal si ani předložiti stvrzenky stranami podepsané ani se o dni stavšího se doručení platebních rozkazů neubezpečil výslechem stran. Jsou tedy naříkaná rozhodnutí pro nesprávný právní názor žal. úřadu v odporu se zákonem, pročež je slušelo zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 1192. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 341-341.