Č. 1476

.
Župní přirážky (Slovensko): Nárok na individuelní osvobození od župních přirážek nelze uplatniti v řízení o povšechném ustanovení přirážek (a contr. řízení repartičního).
(Nález ze dne 6. září 1922 č. 12091.)
Věc: Město Březno (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o župní přirážku na rok 1921.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Župní správní komise župy Zvolenské usnesla se dne 17. června 1921 pod č. — na tom, aby se v roce 1921 k úhradě župních potřeb a pensí župních pensistů vybírala 10% župní přirážka k státním přímým daním.
Odvolání st-lčino žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl a schválil usnesení župní správní komise s jeho zákonným odůvodněním.
Stížnost do tohoto rozhodnutí neshledal nss důvodnou. Nař. rozhodnutí obsahuje v podstatě dva výroky: jednak výrok o tom, že žal. úřad schválil usnesení župní správní komise župy Zvolenské učiněné, jak ze spisů správních patrno, při projednávání župního rozpočtu, aby v této župě byla na rok 1921 k úhradě župních potřeb a pensí župních zaměstnanců vybírána 10% župní přirážka k státním přímým daním, jednak výrok, že žal. úřad zamítl odvolání st-lčino, jímž se st-lka domáhala toho, aby byla osvobozena od placení oné částky 10% župní přirážky, která má býti vybírána ve prospěch župního pensijního fondu.
Proti prvému výroku žal. úřadu st-lka vůbec nebrojí; stížnost její směřuje toliko proti výroku druhému.
Vzhledem k ustanovení §§ 2, 5 a 18 zák. může býti tedy předmětem kognice tohoto soudu nař. rozhodnutí pouze potud, pokud jím žal. úřad zamítl odvolání st-lčino.
St-lka — město s regulovaným magistrátem — spatřuje nezákonnost nař. rozhodnutí toliko v tom, že žal. úřad nepřiznal jí osvobození od placení oné částky 10% župní přirážky, která má býti v župě Zvolenské vybírána na r. 1921 ve prospěch župního pensijního fondu; v tomto směru dovozuje st-lka, že podle § 20 zák. čl. LVIII: 1912 jsou města s regulovaným magistrátem, která pro své zaměstnance zřídila pensijní ústav, osvobozena od placení župní přirážky vybírané ve prospěch župních pensijních ústavů, a uvádí, že pro své (městské) zaměstnance zřídila pensijní ústav již v roce 1914.
Uplatňuje tedy st-lka — stejně jako činila již v řízení správním — toliko právní nárok na to, aby jí bylo na základě cit. zákonného ustanovení přiznáno individuelní osvobození od placení určité kvóty župní přirážky.
Jak plyne z ustanovení §§ 9, 10, 12, 13 a 14 zák. čl. XV: 1883, který obsahuje všeobecné předpisy o právu komitátů (župy) ukládati župní přirážky k státním daním, rozeznává zákon při ukládání župních přirážek za projednávání župního rozpočtu zcela přesně dvě stadia: první z nich (srov. §§ 9, 10 a 13 cit. zák.) zahrnuje usnesení municipálního výboru o tom, že a v jakém procentu ze státních daní se mají k úhradě potřeb župního hospodářství vybírati v župě přirážky, jakož i schvalování tohoto usnesení příslušnými orgány — pokud tohoto schválení jest vůbec zapotřebí (srov. §§ 9, 13 zák. čl. XV: 1883, § 1 zák. čl. LIX: 1912 a pokud jde o župní přirážky na rok 1920 a 1921 zákon ze dne 1. července 1921 č. 247 sb. z. a n.); druhé stadium týká se pak individuelní repartice župních přirážek pravoplatně usnesených, pokud se týče schválených na jednotlivé poplatníky (srov. § 12 zák. čl. XV: 1883).
V každém z obou stadií přiznává zákon poplatníku zvláštní opravné prostředky, jak plyne ze srovnání §§ 5 a 7 zák. čl. XV: 1883 se strany jedné a § 12 téhož zákona se strany druhé.
Z toho, že zákon rozlišuje tato dvě stadia při ukládání župních přirážek, jakož i z té okolnosti, že § 12 cit. zákona poskytuje jednotlivým poplatníkům možnost brániti se způsobem v paragrafu tom blíže označeným proti individuelní repartici župních přirážek, jde zcela nepochybně na jevo, že o individuelním osvobození jednotlivých poplatníků od placení určité kvoty župních přirážek může býti jednáno teprve v onom druhém z uvedených stadií, totiž při individuelní repartici župní přirážky.
V daném případě se však, jak vychází ze spisů správních, v řízení správním, které bylo ukončeno vydáním nař. rozhodnutí, vůbec ještě nejednalo o individuelní repartici župní přirážky na jednotlivé poplatníky. V řízení tom šlo pouze o zásadní usnesení o tom, že a v jakém procentu ze státních daní mají se v župě Zvolenské na rok 1921 vybírati župní přirážky a o schválení tohoto usnesení žalovaným úřadem.V tomto řízení nemohl se ovšem žal. úřad vůbec zabývati otázkou, přísluší-li st-lce nárok na osvobození od placení určité kvóty župních přirážek čili nic.
Jestliže tedy žal. úřad v tomto řízení zamítl odvolání st-lky, která v němí uplatňovala toliko nárok na osvobození od placení určité kvóty župních přirážek, nevsáhl tím nikterak v její subjektivní právo (§ 2 zák. o ss), neboť st-lce nebyla zamítnutím jejího odvolání nikterak odňata možnost, aby svůj nárok na řečené osvobození uplatňovala ve smyslu § 12 zák. čl. XV: 1883 v řízení týkajícím se individuelní repartice župní přirážky na jednotlivé poplatníky.
Nemůže tudíž st-lka důvodně tvrditi, že by nař. rozhodnutím byla poškozena ve svých subjektivních právech.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1476. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 960-962.