Č. 1384

.
Úředníci obecní: 1. Obecní úředník, jehož aktivní služební poměr skončil se před 1. září 1919, nemá právního nároku na volbu normy pro posouzení jeho služebního poměru rozhodné dle 2. odst. § 41 zák. z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. a nemůže tedy požadovati, aby jeho penisijní požitky byly upraveny podle tohoto zákona. — 2. Usnesení obecního zastupitelstva, učiněné za nedostatečné presence (§ 41, odst. 1 mor. ob. zříz.), je zmatečné; zmatečnost jeho se nezhojí ani tím, že nebylo bráno v odpor.
(Nález ze dne 29. května 1922 č. 5267.)
Prejudikatura: k 2. srovn. Boh. č. 387 adm.
Věc: Jindřich M. v B. proti moravskému zemskému výboru v Brně o výslužné a drahotní přídavky.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné
Důvody: 1. Ve schůzi, konané dne 30. srpna 1919 obecní zastupitelstvo v Ž. se usneslo, aby městský tajemník Jindřich M. byl od 1. září 1919 dán do výslužby a pense jemu vyměřena na základě 29leté služby u obce 78 proc. posledního jeho základního platu 4000 K částkou 3120 K.
V podaném rekursu st-l namítal:
1. Nastoupil u obce 27. února 1890, slouží tedy 29 let 6 měsíců 4 dny a bylo mu proto dle § 1 pens. normálu pro zaměstnance obce Ž. z 30. června 1909 započísti do pense plných 30 let. 2. Pensijní požitky bylo mu vyměřiti dle předpisu zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., který podle ustanovení svého § 41 se na něho vztahuje.
3. Usnesení z 30. srpna 1919 odporuje pravomocnému usnesení obecního zastupitelstva ze 4. listopadu 1918, jímž normální služební doba snížena ze 40 na 35 let, válečná léta 1914—1918 započtena mu do pense dvojnásob a drahotní přídavek 2400 K vpočten 50 proč. do pensijní základny.
4. I když by se nebral zřetel na námitky ad 2. a 3., bylo mu započísti do pensijní základny a) odměnu 400 K za vybírání nápojové dávky, b) přídavek drahotní 2400 K plným obnosem dle § 16 pens. normálu z 30. června 1919, c) příbytečné, takže by mu při pensijní základně 8160 K náležela plná pense.
Když rozhodnutí zemského výboru, jímž rekurs ten pro nepříslušnost tohoto úřadu odmítnut, zdejším nálezem ze 7. února 1921 č. j. 1428 (Boh. č. 699 adm.) bylo jako nezákonné zrušeno, zemský výbor vykonal šetření ve věci a na podkladě takto zjednaném novým rozhodnutím z 5. listopadu 1921 č. — vyhověl rekursu potud, že přiznal st-li služební dobu 30letou a započetl mu do pensijní základny ve smyslu § 1 cit. pens. normálu kromě služného 4000 K ještě hodnotu naturálního bytu, kterého st-l dle svého udání od r. 1917 používal na místě příbytečného, a to 15 proč. služného, a přiznal mu takto pensi ve výši 80 proč. těchto požitku (4600 K), t. j. částkou 3680 K. Ostatní nároky st-lovy zamítl v podstatě z těchto důvodů:
Zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. na st-le použiti nelze, poněvadž služební poměr jeho byl rozvázán dnem 31. srpna 1919, tedy dříve, než zákon ten nabyl účinnosti.
Jest tedy ve smyslu ustanovení § 31/2 ob. zř. vzíti za základ pensijní normál usnesený obecním zastupitelstvem 30. června 1909, jehož se rekurent sám také dovolává. Dekretem z 1. května 1891 č. — bylo sice st-li přiznáno pensijní oprávnění podle norem státních úředníků. Z toho však nelze ve prospěch st-le ničeho dovozovati, poněvadž k jeho žádosti z 30. března 1902 bylo dekretem ze 4. dubna 1902 na místo pensijního oprávnění dle oněch norem přiznáno mu pensijní oprávnění analogicky dle pensijních předpisů schválených 18. ledna 1901 pro úředníky ž-ské spořitelny, na místo nichž nastoupil pak pensijní normál obce Ž. z 30. června 1909.
Z usnesení obecního zastupitelstva ze 4. listopadu 1918 nemůže st-l vyvozovati žádných nároků, poněvadž je zjištěno, že usnesení stalo se za přítomnosti toliko 19 členů obecního zastupitelstva, tedy — ježto obecní zastupitelstvo čítalo 30 členů — za presence dle § 41/1 ob. zř. nedostatečné, a je tedy neplatno, neplatnost ta nebyla sanována ani tím, že nikdo se z něho neodvolal, ani tím, jestliže snad — jak st-l tvrdí — vládní komisař jmenovaný 4. listopadu 1918 Národním výborem pro obec Ž., Dr. D., při přejímání obecní správy dne 5. listopadu 1918 vzal je na vědomí.
Nárok na započtení drahotního přídavku v pensijním normálu z roku 1909 nemá podkladu, rovněž není odůvodněno vpočítání odměny za vybírání nápojové dávky, poněvadž ji st-l v r. 1919 nebral, a ohledně požadovaného vpočtení příbytečného je rozhodno, že st-l od r. 1917 místo něho požíval naturálního bytu. Stížnost béře rozhodnutí v odpor pro nezákonnost a vadné řízení, uplatňujíc v celku námitky vznesené již v rekursu, spokojujíc se však s pensí ve výši 80 proc. pensijní základny.
2. Usnesením obecního zastupitelstva z 22. srpna 1921 zamítnuta byla žádost Jindřicha M. za poskytnutí drahotních přídavků ve smyslu zákona z 15. dubna 1920 č. 312 sb. z. a n. K podanému rekursu zemský výbor rozhodnutím z 5. listopadu 1921 č. — st-li přídavky ty přiznal. Stížnost vytýká toliko, že drahotní přídavky zemským výborem přiznané vypočteny byly podle výslužného, jak stanoveno rozhodnutím zemského výboru z 5. listopadu 1921 č. —, uvedeným sub 1, a žádá, aby pro případ, že vyhověno bude stížnosti ad 1, zrušeno bylo též rozhodnutí naříkané touto stížností ad 2.
Nss rozhoduje o stížnostech veden byl těmito úvahami:
A d I. Stížnost uplatňuje především, že jako právního podkladu pro vyměření pensijních požitků st-lových mělo býti použito zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. Názor tento není však správný.
Zákon z 23. července 1919 podle čl. III. nabyl účinnosti dnem 1. září 1919. Pokud jde o obecní úředníky, kteří byli ustanoveni před tímto dnem, stanoví v § 41, že zůstávají i na dále ve svém dosavadním úředním postavení, že jim však přísluší právo volby, má-li pro budoucnost jejich služební poměr býti posuzován nadále podle ustanovení tohoto zákona či ne. Jak z této dikce patrno, předpokládá zákon, že úředníci dříve ustanovení, kterým poskytuje právo optovati pro nový zákon, zůstávají i po účinnosti zákona ve svém dosavadním úředním postavení, jinými slovy chce tedy ono právo volby dáti jenom těm dříve ustanoveným úředníkům, jichž aktivní služební poměr ve chvíli, kdy zákon nabyl účinnosti, ještě trval, kteří tedy počátkem dne 1. září 1919 byli ještě v činné službě. Tento výklad není v rozporu s tím, co nss vyslovil ve svém cit. nálezu ze 7. února 1921 č. j. 1428; neboť tam jednalo se o aplikaci kompetenční normy § 40 cit. zák., v kteréžto příčině rozhodna je doba, kdy spor k rozhodnutí na úřad byl vznesen, kdežto v dnešním případě jde o použitelnost materielních předpisů zákona onoho, v tom směru pak již citovaný nález podotkl, že směrodatny jsou ony normy, jimž aktivní služební poměr podléhal za svého trvání.
St-l byl usnesením obecního zastupitelstva z 30. srpna 1919 dán do výslužby od 1. září 1919. Tím bylo tedy vysloveno, že aktivní služební poměr jeho k obci dnem 31. srpna 1919 se rozvazuje, a počátkem 1. dne měsíce září 1919 že st-l je již ve výslužbě. Zákon z 23. července 1919, který počátkem 1. dne měsíce září 1919 nabyl účinnosti, nezastihl tedy st-le již v aktivním služebním poměr k obci, a účinnost zákona tudíž st-le se již nedotkla.
Závěr ten nelze vyvrátiti námitkou, že usnesení z 30. srpna 1919 dne 1. září 1919 nebylo ještě v právní moci. Běžící rekursní lhůta nestaví účinnost správního aktu, nýbrž nanejvýše jen jeho vykonatelnost. A účinnosti může zbaven býti jen tím, když strana opravným prostředkem s úspěchem jej napadne. St-l však usnesení obecního zastupitelstva z 30. srpna 1919, pokud jím vysloveno pensionování jeho, vůbec ve svém rekursu v odpor nevzal, nýbrž stěžoval si jen co do výměry pensijních požitků. Pouhá výhrada pak, kterou prý — bera pensionování na vědomí — učinil prohlásiv starostovi obce, že jen tehdy nebude proti pensionování ničeho namítati, zůstanou-li mu všechna jeho práva zachována a dostane-li se mu všech požitků, na něž má nárok, nemohla ovšem míti účinek, jaký zákon spojuje toliko s úspěšným provedením opravného prostředku, a nemohla tedy vůbec výrok o pensionování zbaviti účinnosti.
Nejsou tedy námitky stížnosti s to, aby zvrátily závěr žal. úřadu, že st-l ve chvíli, kdy zákon z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. nabyl účinnosti, v aktivním služebním poměru k obci již nebyl, a že tedy zákon ten na úpravu jeho pensijních požitků se nevztahuje.
Žal. úřad následkem tohoto závěru vzal pro úpravu pensijních poměrů st-le za základ ustanovení § 31/2 ob. zř., resp. pensijní normál pro obecní úředníky města Ž., na němž se obecní zastupitelstvo usneslo dne 30. června 1909.
Namítá-li st-l nyní, že ve smyslu dekretu z 1. května 1891 měly mu pensijní požitky upraveny býti podle norem platných pro státní úředníky, nelze ani tuto námitku uznati důvodnou. St-l v řízení správním dovolával se — nehledě k zákonu z 23. července 1919 č. 443 — toliko onoho pensijního nároku, a své nároky uplatňované v rekursu na zemský výbor o normy pensijní platné pro úředníky státní vůbec neopíral.
I ve stížnosti uznává, že — nehledě opět k zákonu z 23. července 1919 č. 443 — jest pensijní nároky jeho posuzovati dle onoho pensijního normálu, a nepopírá skutkový předpoklad žal. úřadu, že obecní zastupitelstvo s jeho souhlasem normál ten v jeho celku a bez výhrady stanovilo za normu rozhodnou pro posuzování jeho pensijních nároků; vykládá si jej však toliko jako pouhý doplněk předpisů pensijních pro státní úředníky, které prý jinak platí pro st-le i na dále. Tohoto názoru nelze však sdíleti, uváží-li se, že pensijní normál z 30. června 1909 upravuje svou materii způsobem vyčerpávajícím, a — kde sám nemá přímého ustanovení, — odvoláním na zákon o pensijním pojištění ze 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. ex 1907 recipuje normy tohoto zákona, neponechávaje pro použití pensijních předpisů platných pro úředníky státní žádného místa.
Druhá stěžejní námitka stížnosti vytýká, že žal. úřad nebral zřetele na pensijní nároky, které byly st-li zajištěny usnesením obecního zastupitelstva ze 4. listopadu 1918. Ale neprávem. § 41, odst. 1 ob. zř. mor. stanoví: m. ob. zř., § 41.1 Není-li této presence, nemůže tedy obecní výbor (zastupitelstvo) činiti usnesení, a není proto možno usnesení učiněná za presence nedostatečné vůbec pokládati za usnesení obecního zastupitelstva, za projevy vůle obce. Usnesení takové jest naprosto zmatečné, a zmatečnost jeho nesanuje se ani tím, že v zákonné odvolací lhůtě nebylo naříkáno.
St-l arciť vytýká také, že v administrativním řízení popřel správnost předpokladu, že ve schůzi obecního zastupitelstva ze 4. listopadu 1918 nebyla dostatečná presence dle § 41/1 ob. zř., že však důkazy jím nabídnuté nebyly provedeny, a řízení je proto vadným. Nss nemohl však ani tuto vadu shledati. Je nesporno, že obecní zastupitelstvo v Ž. čítalo tehdy 30 členů, aby schůze byla schopna se usnášeti, bylo tedy dle § 41/1 ob. zř. potřebí přítomnosti 20 členů zastupitelstva. V záhlaví protokolu o oné schůzi obecního zastupitelstva uvedeno sice 20 členů jako přítomných, protokol podepsán je však toliko 19 členy a rovněž doložka na žádosti st-lově z 20. října 1918, že ve schůzi 4. listopadu 1918 žádosti bylo vyhověno, je podepsána toliko 18 členy. Jeden z tehdejších členů zastupitelstva obecního, Vilém J., při protokolárním výslechu 18. srpna 1921 deponoval, že při schůzi zahájené o 4. hodině bylo ze 30 členů zastupitelstva přítomno pouze 18. Za schůze přibyl 19. člen; o 6. hodině byla schůze na hodinu přerušena, po opětném zahájení nebylo již žádného hlasování, předčítal se pouze protokol a k podpisu protokolu dostavil se ještě jeden člen, dříve nepřítomný (který to byl, neví), a ten protokol spolupodepsal. A jiný člen, Karel S., který v záhlaví protokolu o schůzi ze 4. listopadu 1918 veden jako přítomný, dne — protokolárně udal, že při projednávání a usnášení o žádosti st-lově přítomen nebyl, že se dostavil až později, a tak že se vysvětluje jeho podpis na protokole. St-l se naproti těmto jemu předloženým vypověděni omezil při svém protokolárním výslechu na prohlášení, že při schůzi sám přítomen nebyl, že však má za to, že by o sporné otázce presence na oné schůzi měli býti slyšeni ještě jiní z tehdejších členů zastupitelstva, které současně jmenoval. Nepopřel tedy správnost oněch výpovědí, neuvedl také žádných protidůkazů, prohlásil, že sám nebyv přítomen nemůže z vlastní vědomosti ničeho říci, a podotkl jenom, že by po jeho názoru mělo důkazní řízení býti doplněno výslechem některých dalších členů tehdejšího obecního zastupitelstva. Neshledal-li žal. úřad vzhledem k tomuto prohlášení st-lovu potřebí prováděti další důkazy a, spokojiv se s výpověďmi V. J. a K. S., zbudoval na nich svůj předpoklad, že na schůzi nebylo dostatečné presence, nelze v tom spatřovati ani zkrácení procesních práv st-lových, ani neúplného zjištění skutkové podstaty, poněvadž jde o pouhé hodnocení provedených důkazů, které je věcí úřadu a ani nss-em věcně přezkoumáváno býti ne- může (§ 6/1 zák. o ss.).
Dlužno-li pak uznati, že usnesení ze 4. listopadu 1918 bylo zmatečno, a že tedy žal. úřad již z tohoto důvodu právem uznal, že nemohla z něho pro stranu vzniknouti nějaká práva, pak netřeba se již zabývati otázkou, jaký význam mělo sistování tohoto usnesení vládním komisařem města Ž. Drem D.
Z předchozích vývodů plyne, že si žal. úřad počínal správně, když st-li stanovil pensijní požitky výhradně na základe pensijního normálu obce Ž. z 30. června 1909 a bez ohledu na to, co usneseno na schůzi obecního zastupitelstva ze 4. listopadu 1918.
St-l namítá však, že i s tohoto stanoviska je rozhodnutí nezákonné, poněvadž do pensijní základny nebyla mu započítána ani odměna za vybírání nápojové dávky 400 K ročně, kterou prý mu obec nikdy neodňala, ani drahotní přídavek 2400 Kč, který je započítatelný dle cit. pensijního normálu a dovolaného v něm § 3 zák. o pensijním pojištění, příbytečné pak, resp. hodnota nátur, bytu že měla mu býti započítána dle § 19 IV. zákona z 23. července 1919 dvaceti proč. celkových jeho požitků na hotovosti, t. j. částkou 1360 K. Ani tyto námitky nejsou však důvodny.
Podle § 1 cit. pensijního normálu tvoří pensijní základnu poslední roční požitky zapcčítatelné dle § 3 zák. o pensijním pojištění ze 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. ex 1907. Podle ustanovení tohoto § 3, odst. 2 započítávají se do služného také příbytečné, aktivní a funkční přídavky, jakož i naturální požitky všeho druhu, při čemž naturální byt dle odst. 3 započítati jest — pokud není prokázána jiná hodnota — 15 proc. platů na hotovosti. Odměny jest dle odst. 5 včítati jenom tehdy, činí-li podle zkušenosti aspoň třetinu pevných platů, nebo jsou-li zajištěny určitým minimálním obnosem, a to v posledním případě touto zajištěnou částkou.
Pokud se týče odměny za vybírání nápojové dávky, netvrdí st-l ani, že mu bylo zajištěno započtení její do pense, ani že mu byla garantována pro všechny případy, i kdyby nápojové dávky nevybíral, určitým minimálním obnosem; ze spisů je patrno, že to byla odměna poskytnutá jenom za vybírání nápojové dávky, která s tímto vybíráním sama sebou pominula, a s touto povahou její souhlasí, že st-l v r. 1919, kdy už dávky nevybíral, jsa na dovolené, jí také nepobíral, a ani nepožadoval. Právem tedy žal. úřad uznal, že nemá nároku na započítání její do pensijní základny.
Přídavek 2400 K st-l označuje jako přídavek drahotní, tedy přídavek poskytnutý mu vzhledem k drahotním poměrům, a nehledíc k nároku odvozovanému z usnesení obecního zastupitelstva ze dne 4. listopadu 1918, jenž vyřízen již shora, rovněž netvrdí, že by mu jeho započtení do pense bylo bývalo zajištěno. Nelze tedy přídavek ten pokládati za přídavek aktivitní nebo funkční ve smyslu § 3 zák. o pensijním pojištění. Započtení drahotních přídavků do pensijní základny z § 3 t. zák., který se o nich vůbec nezmiňuje, dovozovati však nelze. Na znění tohoto § 3, jak bylo upraveno zákonem z 5. února 1920 č. 89 sb. z. a n., nemůže se strana právem odvolávati, poněvadž k výkladu pensijního normálu z r. 1909, který cituje výslovně jen zákon ze 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. ex 1907, nelze tohoto pozdějšího zákona použíti.
Pokud se posléze týče hodnocení naturálního bytu, bylo již shora dovoděno, že nelze pro zjištění pensijních nároků st-lových použíti vůbec — a tedy ani v tomto bodě — zákona z 23. července 1919 č. 443. nýbrž jenom pensijního normálu z r. 1909. Tento odvolává se ohledně čítání pensijní základny na § 3 zák. o pensijním pojištění, a podle tohoto předpisu, jak shora citován, čítá se hodnota naturálního bytu — není-li prokázána hodnota jiná, což strana ani netvrdí, 15 proč. platu v hotovosti. Není tedy ani nárok za započtení hodnoty naturálního bytu st-lova 20 proč. hotových platů odůvodněn.
Ad 2. Ježto výměra výslužného st-lova, jak stanovena rozhodnutím zemského výboru ad 1., shledána správnou, bylo i tuto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1384. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 750-755.