Č. 1182.

Obecní úředníci: Stanovisko nejv. správ. soudu k hodnocení průkazní síly řádně schváleného protokolu o usnesení obecního zastupitelstva úřady správními a k jejich výkladu úředního titulu »obecní tajemník« — K podmínkám věnování obecního úředníka podle zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. v obcích nemajících 5000 obyvatel.
(Nález ze dne 21. února 1922 č. 962.)
Věc: Obec K. (adv. Dr. A. Pijáček z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za stranu zúčastněnou Adolfa K. adv. Dr. K. Paštika z Prahy) stran služebního poměru Adolfa K.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Adolf K. byl po provedeném veřejném konkursu na základě usnesení obecního zastupitelstva z 11. dubna 1907 ustanoven obectajemníkem obce K.
Později vzešel mezi ním a obcí spor o to, je-li obecním úředníkem či pouze výpomocnou silou. Když mu byla usnesením obecního zastupitelstva ze 7. března 1912 přiznána povaha pouhé síly výpomocné, a on proti tomu podaným rekursem domáhal se uznání povahy definitivního obecního úředníka ve smyslu zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z. pro Čechy, došlo působením okresního výboru k vyjednávání mezi oběma stranami, jež zakončeno bylo usnesením z 8. listopadu 1913, jímž obecní zastupitelstvo vyslovilo, »že považuje Adolfa K. za svého definitivně ustanoveného obecního tajemníka, z kteréžto definitivy však nevyplývá žádný nárok na pensi, což Ad. K. uznává a prohlašuje, že se vzdává dobrovolně veškerých nároků na pensi, což také notářským spisem se dokumentuje.«
Okresní výbor pak ve schůzi z 29. listopadu 1913 vzal toto smírné vyřízení sporu na vědomí a vyrozuměl o tom také K.
Výměrem ze 6. května 1920 byl Ad. K. vyrozuměn, že obecní zastupitelstvo ve své schůzi téhož dne se usneslo, že místo obecního tajemníka jest místo výpomocné kancelářské síly s titulem tajemníka, na které se zákon z 29. května 1908 č. 35 z. z. a zákon z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. nevztahuje. Ježto se K. pokládá za konceptní kancelářskou definitivní sílu a vzhledem ke způsobu jeho vystupování proti obecní radě a zastupitelstvu dává se mu jednoroční výpověď. K odvolání K., v němž výpověď tu napadal jako nepřípustnou, a domáhal se jako definitivně ustanovený obecní úředník úpravy svých služebních požitků podle zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., okresní správní komise rozhodnutím ze dne 15. července 1920 usnesení obecního zastupitelstva ze 6. května 1920 zrušila a uznala, že jmenovanému jako definitivně ustanovenému obecnímu tajemníku přísluší zákonný nárok na úpravu služného dle zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. a požitky drahotní dle zákona z 15. dubna 1920 č. 312. Rozhodnutí odůvodněno tím, že dle opisu protokolu okresní správní komisi předloženého byl K. usnesením obecního zastupitelstva z 8. listopadu 1913 ustanoven definitivním obecním tajemníkem, tedy úředníkem obecním, na nějž se vztahují ustanovení zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z., jakož i zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. Dle zákona z r. 1908 může býti definitivní úředník ze služeb obce propuštěn jen na základě provedeného disciplinárního řízení, toto provedeno však nebylo, a nemůže tedy K-ovi býti dána výpověď.
Z rozhodnutí toho odvolala se obec K. namítajíc, že obec, mající nyní 1141 obyvatelů, nemůže snésti nákladu spojeného s místem úřednickým, že K. nemá potřebné kvalifikace, že služba obecní není mu výhradným zaměstnáním, a tedy ani obec ani K. pod zákon z r. 1919 nespadají, a odvolávajíc se ostatně na vývody své průvodní zprávy, kterou předložila okresní správní komisi odvolání K-ovo z usnesení dne 6. května 1920. V této zprávě z 20. května 1920 uvádí, že při ustanovení K. v r. 1907 nebylo zamýšleno ustanoviti ho úředníkem, že mu v r. 1908 žádané udělení definitivy bylo odepřeno, a později opětně dáno. na vědomí, že není definitivním úředníkem, nýbrž jen výpomocnou silou.
Také ve schůzi 8. listopadu 1913 bylo opětně zdůrazněno, že K. je pouze výpomocnou silou s titulem tajemníka, nikoli úředníkem, a že jej obec sice nadále považuje za tajemníka, že však notářským spisem, který bude sestaven, potvrdí, že žádných zákonných nárcků proti obci nečiní, což R. slíbil potvrditi. Tím věc pokládána za vyřízenou, K. ponechán ve své funkci, avšak notářský spis o tomto ujednání po dnes obci předložen nebyl.
Protokol o schůzi obecního zastupitelstva z 8. listopadu 1913 byl prý K-em jako zapisovatelem nesprávně sepsán. Členové obecního zastupitelstva ohradili se prý proti znění protokolu, jak jej K. sepsal, bylo jim však tehdy odpověděno, že je to pouze forma, a že bude notářsky po tvrzeno, že žádných nároků vůči obci nemá a si nečiní.
Zemský správní výbor dal vyslechnouti členy někdejšího obecního zastupitelstva K., kteří se zúčastnili schůzí obecního zastupitelstva, na jichž usnesení K. budoval své nároky, aby vyšetřil správnost tvrzení obce, že K. změnil protokoly o usneseních oněch ve svůj prospěch a na skutkovém podkladě takto doplněném rozhodnutím z 12. února 1921 č. — odvolání obce zamítl ze správných důvodů naříkaného rozhodnutí, poznamenav k tomu dále, že námitka obce o nesprávnosti protokolu z 8. listopadu 1913 je bezpředmětná, ježto nebylo se žádné strany použito řádných opravných prostředků a onen zápis ve svém znění stvrzený podpisy členů obecního výboru nabyl formální pravoplatnosti. Rovněž nemá prý váhy poukaz Josefa N. na intenci, kterou býv. obecní výbor měl v rozhodném okamžiku, kdyžtě znění písemného zápisu, jímž zachycena byla vůle projevená, je silnějším průvodním prostředkem toho, co se skutečně stalo. Ostatně prý svědecké výpovědi i údaje obce obsahují vnitřní odpor vylývající z toho, že kumulují neslučitelné pojmy v jeden celek, t. j. pojem síly výpomocné a trvale ustanoveného funkcionáře s titulem obecního tajemníka.
O stížnosti obce, která rozhodnutí to napadá jako nezákonné a vadné, nss uvážil:
Nař. rozhodnutím žal. úřad 1. vyslovil, že Adolf K. je definitivním úředníkem obecním, jemuž
2. přísluší zákonný nárok na úpravu služného ve smyslu zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. a na požitky dle zákona z 15. dubna 1920 č. 312 sb. z. a n. a proto
3. potvrdil zrušení usnesení obecního zastupitelstva K. z —, kterým jmenovanému dána jednoroční výpověď.
Výrok svůj opřel o usnesení obecního zastupitelstva z 8. listopadu 1913, jímž vysloveno, že obecní zastupitelstvo »považuje Adolfa K. za svého definitivně ustanoveného obecního tajemníka«, a dovodil z toho — přejímaje odůvodnění okresní správní komise — že K. byl tímto usnesením ustanoven definitivním obecním tajemníkem, tedy úředníkem obecním ve smyslu tehdy platného zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z. pro Čechy.
Ježto žalovaný úřad vychází z toho, že byl K. teprve usnesením z 8. listopadu 1913 ustanoven obecním úředníkem, a výrok svůj neopírá o skutečnosti, které toto usnesení předcházely, mohl soud pominouti všechny ony námitky stížnosti, které se snaží dovoditi, že podle těchto dřívějších skutečností K. obecním úředníkem nebyl, a mohl se omeziti pouze na zkoumání významu a účinku usnesení z 8. listopadu 1913.
St-lka souhlasně s vývody svého rekursu brojí ve stížnosti proti skutkovému podkladu naříkaného rozhodnutí popírajíc pravost a správnost protokolu sepsaného o usnesení z 8. listopadu 1913 a tvrdíc, že K. byl tehdy uznán jen za výpomocnou kancelářskou sílu s titulem tajemníka a nikoli za úředníka obce, vytýká pak žal. úřadu, že se neobíral náležitě otázkou podvržení onoho protokolu a neprávem přiznal mu formální pravoplatnost. Námitku tu nss neshledal důvodnou. Především dlužno vytknouti, že se obec v řízení správním omezila prostě na tvrzení, že K. jako zapisovatel protokol nesprávně sepsal, a že se členové obecního zastupitelstva proti znění protokolu ohradili, byť i marně, nenabídla však žádných důkazů pro toto svoje tvrzení ani důkazů o tom, jak tedy vlastně usnesení z 8. listopadu 1913 znělo. Skutečnosti, které v tom směru uvádí teprve ve stížnosti na nss, jsou nepřípustná nova (§ 6 zák. o ss), k nimž proto nelze přihlížeti. Nemůže tedy stížnost jako vadu řízení důvodně vytýkati, že zemský správní výbor neprovedl všech těch průvodů, které teprve nyní ve stížnosti nabízí.
Pro zjištění obsahu usnesení obecního zastupitelstva je především směrodatným protokol, který jest o nich sepsati dle § 50 ob. zř. a který tvoří jako veřejná listina tak dlouho důkaz o tom, co se jím jako obsah usnesení dosvědčuje, dokud není dokázána nesprávnost dosvědčeného děje nebo nesprávné dotvrzení. Podle protokolu sepsaného o schůzi z 8. listopadu 1913 usneslo se obecní zastupitelstvo, »že považuje pana Adolfa K. za svého definitivně ustanoveného obecního tajemníka«. Tento protokol je podepsán všemi přítomnými členy obecního zastupitelstva, m. j. také L. P-em, Ant. J-em, Jos. N-ou a Frant. Ž-ým. Podle zápisu o schůzi nejblíže příští ze 16. prosince 1913 byl onen protokol v této schůzi přečten a schválen; že by proti správnosti jeho byly bývaly činěny nějaké námitky, zapsáno není. A také tento protokol je podepsán přítomnými členy obecního zastupitelstva, m. j. Janem V-em, Frant. Ž-ým a Ant. J-em. A posléze uvedený protokol o schůzi ze 16. prosince 1913 byl podle zápisu o příští schůzi z 23. března 1914 zase přečten a schválen, aniž se činí zmínka, že byly nějaké námitky proti jeho správnosti; správnost ta pak opět potvrzena přítomnými členy zastupitelstva, m. j. Ant. J-em a Lud. P-em.
Členové tehdejšího obecního zastupitelstva, slyšení z příkazu žal. úřadu o obsahu sporného usnesení dne 29. prosince 1920, t. j. Jan V., Ant. J., Frant. Ž. a Ludv. P., vypovídali nyní ovšem souhlasně, že usnesení z 8. listopadu 1913 znělo v ten smysl, že se Adolf K. ponechává v dosavadní službě jako výpomocná síla kancelářská s titulem tajemníka, a tvrdili také, že proti správnosti znění protokolu byly vzneseny námitky. Jestliže přes to žal. úřad na základě protokolů o schůzích obecního zastupitelstva sepsaných a podepsaných přítomnými členy zastupitelstva, a to i těmi, kteří nyní vypovídali odchylně, vzal za prokázáno, že usnesení znělo tak, jak je reprodukuje protokol, a že proti znění protokolu nebylo námitek, jde pouze o hodnocení provedeného důkazu na podkladě srovnalém se spisy, které přísluší výhradně správnímu úřadu a vzhledem k ustanovení § 6, odst. 1 zák. o ss nssoudem přezkoumáváno býti nemůže.
Bylo tedy žal. úřadem bezvadně zjištěno, že se obecní zastupitelstvo dne 8. listopadu 1913 usneslo, že Adolfa K. »považuje za svého definitivně ustanoveného obecního tajemníka«, a jde nyní toliko o to, zda úřad usnesení to správně interpretoval. Při tom nemůže ovšem padati na váhu, jaký smysl jednotliví členové zastupitelstva usnesení tomu přikládali, nýbrž jedině, jaký smysl vyplývá ze znění usnesení podle všeobecných pravidel interpretačních. Uváží-li se, že slovy »obecní tajemník« vyznačuje se všeobecně zaměstnanec, který obstarává úřednické práce obecního úřadu, zejména práce konceptní, přihlédne-li se dále k tomu, že usnesení mluví výslovně o definitivním ustanovení, kterýžto výraz — zejména, když ho bylo použito za působností zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z. (§ 8) — ukazuje docela zřetelně na veřejnoprávní poměr služební ve smyslu cit zákona, a uváží-li se posléze, že usnesením z 8. listopadu 1913 měl býti smírným způsobem zakončen spor mezi obcí a Adolfem K., jenž se domáhal uznání za definitivního obecního úředníka ve smyslu cit. zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z., a přistoupil nyní na narovnání, jímž se vzdával nároku na pensijní zaopatření, nelze shledati, že by úsudek žal. úřadu, že totiž usnesením oním K. byl ustanoven definitivním obecním úředníkem, byl nesprávný.
Obec namítá ovšem pro případ, že by svrchu uvedená námitka její nebyla uznána, dále, že by ustanovení Adolfa K. nebylo lze považovati za platné, poněvadž mu nebyl vydán žádný dekret. Tento nedostatek nebyl však st-lkou v administrativním řízení uplatňován; nemohl proto nss vzhledem k ustanovení § 6, odst. 1 zák. o ss k němu přihlížeti a nemusel se proto zabývati ani blíže otázkou, má-li usnesení z 8. listopadu 1913 skutečně povahu konstitutivního aktu jmenovacího a nikoli spíše snad ráz aktu pouze deklaratorního. Okolnost, že Adolf K. nemá kvalifikaci předepsanou pro konceptního nebo manipulačního úředníka obecního, platnosti ustanovení jeho obecním úředníkem na závadu není. Pro posouzení této náležitosti je rozhodným zákon platný v době jeho ustanovení, t. j. zákon z 29. května 1908. Tento zákon však sám nepředpisuje pro obecní úředníky v obcích nemajících 5000 obyvatel žádné kvalifikace, nýbrž v § 42 ponechává obecnímu zastupitelstvu, aby kvalifikaci tu určilo.
Rovněž lhostejným pak zůstává, že obecní zastupitelstvo ve smyslu tohoto § 42 neusneslo se předem o tom, má-li býti zřízeno místo úřednické a jaké, a nevydalo předpisů o ustanovení, kvalifikaci a služném úředníka. Systemisování místa úřednického, které je ovšem nezbytným předpokladem toho, aby osoba na ně dosazená mohla býti pokládána za úředníka nemusí se státi vždy aktem samostatným, nýbrž — jak bylo již opětně nss-em vysloveno (srv. na př. nález z 11. října 1921 č. 12556, Boh. č. 971) — může se státi implicite i tím, že se určitá osoba jmenuje výslovně úředníkem, jako se stalo právě usnesením z 8. listopadu 1913, čímž se zároveň systemisuje místo osobě té ustanovením propůjčené. Vydání předpisů o ustanovení, kvalifikaci a služném úředníkům je pak toliko právem obce, o němž zákon v § 42 zmiňuje se jen proto, aby zdůraznil, že pro obce nemající 5000 obyvatel nechce — jako to činí pro obce větší — pravidla ta stanoviti sám, nýbrž ponechává určení obsahu jich volnému rozhodnutí obce samé; není však předchozím vydáním takových pravidel podmíněna platnost jmenovacích aktů, jež obec bez takového všeobecného podkladu byla provedla.
Proti výroku, jímž se K-ovi přiznává nárok na služné dle zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., obec namítá, že obec K., majíc toliko 1141 obyvatel, pod zákon ten vůbec nespadá. Než neprávem; § 42 cit. zák. mluví výslovně o obcích nemajících 3000 obyvatel, aniž určuje nějaký minimální počet obyvatel jako hranici pro svou platnost, a stanoví, že — pokud nejsou v § 42 stanoveny výslovně výjimky stran systemisace míst, způsobu ustanovení, kvalifikace a základního služného, — platí i pro úředníky v obcích majících méně než 3000 obyvatel všechna ustanovení tohoto zákona. Druhý odstavec § 42 praví pak, že pro úředníky, ustanovené v takových obcích dříve, než tento zákon nabyl platnosti, platí obdobně to, co stanoveno jest § 41 tohoto zákona. Přísluší tedy ve smyslu § 41, odst. 2 i těm, kdož byli v takové malé obci před platností zákona z 23. července 1919 ustanoveni za úředníky, právo na to, aby dle jejich volby služební poměr jejich byl nadále posuzován podle ustanovení tohoto zákona. — —
Okolnost pak, že obec, jak stížnost namítá, nemůže snésti nákladu spojeného s úpravou služného požitků K-ových ve smyslu rozhodnutí, není ovšem s to, aby způsobila nezákonnost výroku stížností napadeného.
Dlužno-li však Ad. K-a považovati za definitivně ustanoveného obecního úředníka ve smyslu zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z. resp. zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., je také odůvodněn výrok, že nemá proti němu místa výpověď, ježto zákony ty rozvázání služebního poměru definitivního úředníka výpovědí vůbec neznají.
O tom, v jakém rozsahu Adolf K. má nárok na služební požitky podle zákona z 23. července 1919, a zejména o tom, přísluší-li mu také nárok na výslužné, nss nemohl ovšem judikovati, poněvadž tyto otázky naříkaným rozhodnutím nebyly řešeny.

Citace:

č. 1182. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 321-325.