Čís. 1317.

Pojišťování zřízenců: * Zaměstnanec tovární, který je pověřen vedením skladu, koná kupecké služby ve smyslu zák. ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. a podléhá proto povinnosti pensijního pojištění dle zákona ze dne 5. února 1920 č. 89 sb. z. a n.
(Nález ze dne 24. dubna 1922 č. 15031/21.)
Věc: Firma N. L. a synové v N. L. proti ministerstvu sociální péče v Praze stran pensijního pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím min. sociální péče byl Gustav L., zaměstnaný u st-lky, uznán za povinna pensijním pojištěním, jelikož ho nelze považovati za dělníka nebo učně, nýbrž za zřízence skladního, jenž dle § 1, odst. 2 lit. b) zák. ze dne 5. února 1920 č. 89 sb. z. a n. podléhá pensijnímu pojištění.
O stížnosti firmy uvážil nss toto:
§ 1, odst. 2 lit. b) zák. ze dne 5. února 1920 č. 89 sb. z. a n., o nějž se opírá naříkaný výrok žal. úřadu, prohlašuje zejména za povinny pojištěním pensijním zaměstnance v kancelářích, písárnách, obchodech, skladech, dopravních a jiných podnicích, ať výdělečných ať nevýdělečných, kteří vykonávají kupecké nebo jiné vyšší služby ve smyslu zákona ze dne 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. o obchodních pomocnících.
V daném případě jest mimo spor, že Gustav L. v době, o niž jde, byl zaměstnán ve skladě továrního podniku stěžující si formy. Zákonnost nař. rozhodnutí závisí tudíž na zodpovědění otázky, zda jako zaměstnanec skladní vykonával kupecké nebo jiné vyšší služby ve smyslu cit. zákona o obchodních pomocnících čili nic.
Po této stránce třeba poukázati k tomu, že stěžující si firma podle spisů provozujíc tovární podnik výrobní jest kupcem ve smyslu obchodního zákoníka a že sklad, v němž zaměstnán jest Gustav L. jako zvláštní oddělení celkového podniku tvoří integrující část závodu kupeckého. Ze skutkové podstaty, jak je vylíčena souhlasně výpovědí stěžující si firmy a Gustava L., vysvítá, že činnost Gustava L. záleží v podstatě v tom, že udržuje sklad v pořádku, že přejímá zboží dodané z oddělení výrobních, roztřiďuje a ukládá je podle určitých kategorií a vede seznam zboží ve skladě uloženého tím způsobem, že — jak stížnost sama praví — zboží do skladu dodané zapisuje do seznamu dle počtu kusů a podle značek, jimiž jednotlivé kusy zboží jsou opatřeny.
Nelze zajisté činnost tuto označiti za vyšší službu nekupeckou po rozumu cit. zákona o obchodních pomocnících, nelze však o ní dle daných poměrů konkrétního případu říci, že by měla ráz prací podřízených ve smyslu § 1, odst. 2 cit. zák. Nesporná skutečnost, že Gustav L. sám udržuje sklad hotového zboží v pořádku a vede o něm přesné zápisy, jež skýtají přehled o tom, kolik zboží dle jednotlivých druhů jest ve skladě uloženo, sama o sobě řadí činnost Gustava L. do celkového organismu obchodního podniku stěžující si firmy jako integrující, pro obchodní činnost závodu nezbytnou součást, již z tohoto důvodu sluší označiti jako činnost kupeckou. S hlediska významu této činnosti Gustava L. v rámci celkové organisace obchodního podniku stěžující si firmy jest pro otázku kvalifikace její bez podstatného významu, zda Gustav L. má k disposici nějaké podřízené síly a zda k nim dozírá čili nic — on sám to netvrdil a žal. úřad na této okolnosti výrok svůj nezaložil, — ani podle jakých značek zboží do skladu docházející třídí a ukládá, zda toliko podle počtu kusů a značek na dodaném zboží již vyznačených či jinak, ani konečně jak vede seznam skladu.
Vyslovil-li tudíž žal. úřad vycházeje ze skutkové podstaty dostatečně zjištěné, že Gustava L. třeba považovati za zřízence skladního, jenž dle § 1, odst. 2 bod b) zák. ze dne 5. února 1920 č. 89 sb. z. a n. podléhá pensijnímu pojištění, nemohl nss v tomto výroku spatřovati nezákonnost ani neshledal, že by výrok ten se zakládal na skutkovém základě nedostatečně zjištěném.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 1317. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 610-611.