Č. 1460

.
Obecní hospodářství (Morava): Podléhá smlouva obce s elektrárnou, že jí obec propůjčí na 15 let zdarma pozemek potřebný k stavbě transformačních kiosků a dá povolení k stavbě sloupů na obecním majetku, schválení zem. výboru podle § 97 č. 1 mor. ob. zříz., ev. podle jakých zásad?
(Nález ze dne 1. července 1922 č. 8538.)
Věc: Městská obec T. proti moravskému zemskému výboru v Brně (přísedící Dr. J. Budínský) stran neschválení smluv o dodávání elektrického proudu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžující si město provozovalo podnik dodávání elektrického proudu; proud na základě smlouvy dne 28. prosince 1906 na dobu 30 let uzavřené dodával majitel mlýna v T. a město jej městskou rozváděči sítí dodávalo za úplatu obyvatelům města k osvětlení a pohonu strojů. Poněvadž dodávka proudu z mlýna nevyhovovala smlouvě, uzavřena nová smlouva s rolnickým mlýnem a elektrárnou ve V. o dodávce elektrického proudu po celý rok, vyjma dobu žní, zejména mlácení, po kterou dobu proud bude dodáván jen k večernímu osvětlování; dle jiné smlouvy má proud k pohonu strojů po tuto dobu za dne dodávati majitel mlýna v T. Obě smlouvy ze 16. dubna 1921 předložila obec zemskému výboru moravskému ke schválení — tento však schválení odepřel, maje za to, že smlouvy pro obec jsou hospodářsky škodlivé. Stížnost obce naříká toto rozhodnutí jakoi nezákonné a pro vadnost a neúplnst řízení, dokládajíc, že nejde tu ani o nějaký nový podnik ve smyslu § 76 ob. zříz. mor., nýbrž jen o úpravu a zdokonalení podniku již stávajícího, ani o záležitost ve smyslu § 97 ob. zříz., ani o rozhodnutí v cestě instanční k odvolání interesentů dle § 98 ob. zříz.
Nss opřel rozhodnutí o této stížnosti o následující úvahy:
Již z nař. usnesení, zejména však z odvodního spisu a z přednesu zástupce žal. úřadu při veřejném ústním líčení jde, že žal. úřad má za to, že jest podle § 97 ob. zříz. mor. povolán ke schválení těchto smluv.
Zemský výbor nerozhodoval tedy jako instance odvolací, nýbrž mocí práva schvalovacího a mohl z předpisů § 97 mor. ob. zříz. na tento případ upotřebiti toliko předpisu č. 1, pokud podrobuje schválení zemského výboru záležitost, když se má věc nějaká náležející ke kmenovému jmění nebo statku obce stálým břemenem stížiti, neboť ani ostatní ustanovení odst. č. 1, ani ustanovení odst. č. 2 na stav, jak jej smlouva s v-skou elektrárnou upravuje, se nehodí.
Podle tohoto přepisu dlužno za takové břemeno pokládati pouze zatížení věcným právem jiným, než právem zástavním, tedy služebností nebo reálním břemenem.
Podle smlouvy s v-skou elektrárnou poskytne město elektrárně k stavbě transformačních kiosků v městě na vhodném místě pozemek k nepřetržitému užívání zdarma po plných 15 roků, dá povolení k stavbě sloupů na majetku obecním a zavazuje se vůbec v každém ohledu a v každém směru elektrárnu podporovati.
Jak zástupce žal. úřadu při líčení provedl, jest toto ustanovení, poskytující elektrárně používání veřejného statku, značným zatížením obce.
Obsah ustanovení čl. 4. smlouvy nelze jinak vymeziti, než že se elektrárně propůjčuje právo, aby na veřejných místech, na obecním majetku nemovitém, po případě na obecním statku zřídila pro účely elektrárenské (účely osvětlení a převodu elektrické energie) zařízení, jaká jinak pouze vlastník pozemku učiniti jest oprávněn. Uvoluje se tedy obec, že ve prospěch elektrárny bude něco trpěti nebo se vzdá něčeho, co by jinak sama činiti byla oprávněna.
Tento právní stav jeví veškeré známky služebnosti na statku obce. Na věci ničeho nemění, že právo elektrárny a závazek obce není jako služebnost označen a že není a snad vůbec právně nemůže býti na nemovitosti obce do knih pozemkových vložen, neboť právní poměr svým obsahem služebnosti se rovnající může býti založen také bez zápisu do knih pozemkových a jeví se i bez tohoto zápisu břemenem věcným (srovn. §§ 480, 481, 298 a j. o. z. o.).
Jde tu tedy o zatížení nemovitého statku a zbývá ještě zkoumati, zda zatížení to ve smyslu zákona dlužno pokládati za trvalé. Zákon pojem »trvalého zatížení« blíže nevyložil, podle obyčejného významu slova jest »trvalými« při srovnávání s »přechodným« stavem — stav, který trvá delší dobu beze změny.
Dospěl-li ve sporném případě žal. úřad, uvažuje veškeré okolnosti, k závěru, že propůjčení této služebnosti na dobu 15 roků jest trvalým zatížením, nemohl nss seznati, že závěr ten jest založen na skutkovém zjištění spisům odporujícím nebo na nesprávném výkladu zákona. Pokud stížnost dokazuje, že smlouvy pro obec jsou prospěšné a že výhodnějšího opatření proudu nebylo lze docíliti, že tudíž odepření schválení smluv těch není odůvodněno,, nemohl se nss výtkou touto zabývati, neboť není právního pravidla stanovícího, kdy smlouva taková má býti schválena a kdy schválení musí býti odepřeno — úřad dle § 97 mor. ob. zříz. povolaný není obmezen na zkoumání správnosti smlouvy, nýbrž může zkoumati i hospodářské účinky její nejen o sobě, nýbrž i v poměru k celému hospodářství obecnímu dle volného uvážení, nejsa jinak omezen, než že nesmí vybočiti z mezí, které vytkly celková intence zákona a podstata věci, a nesmí se říditi ohledy jinými, než které má zákonný předpis na zřeteli. V tomto směru stížnost nař. rozhodnutí výtek nečiní.
Dle úvah těchto jeví se stížnost neodůvodněnou, pročež byla zamítnuta.

Citace:

č. 1460. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 925-927.