Č. 1207.

Živnostenské právo: Provozování živnosti na základě práva vdoského nestává se neoprávněným tím, že vdova opomenula o tom učiniti oznámení podle § 56, odst. 4 živn. ř. Opomenutí tohoto oznámení nemůže tedy býti trestáno podle § 132 lit. a) živn. ř., nýbrž toliko podle § 131 živn. ř.
(Nález ze dne 9. března 1922 č. 3144.)
Věc: Anna F. v S. proti zemské správě politické v Brně o trestní nález.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad trestní nález okresní správy politické v Brně ze dne —, jímž byla st-lka trestána pro neoprávněné provozování živnosti hostinské dle § 132 lit. a) pokutou 500 K, po případě vězením 50 dnů. Žal. úřad odůvodnil rozhodnutí své takto:
Majitelem koncese hostinské byl až do své smrti jedině August F., po jeho smrti koncese zanikla a měla vdova jeho Anna F. právo ve smyslu § 56 živn. ř. ohlásiti další provozování živnosti hostinské úřadu živnostenskému. Poněvadž toho neučinila, dopustila se přestupku živnostenského řádu neoprávněným provozováním živnosti hostinské.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí založeno jest — jak z odůvodnění jeho jest patrno — na právním názoru, že nároku na další provozování živnosti koncesované dle § 56 živn. ř. na podkladě koncesní listiny vydané na jméno zemřelého manžela nabývá vdova teprve, když to živnostenskému úřadu oznámila. Názor tento jest mylný. § 132 lit. a) živn. ř. stihá trestem zvláště stanoveným osoby, které provozují živnost a nevyhověly předpisům upravujícím nastoupení živností, zejména tedy opomenuly »ohlásiti« živnost, jak předpisuje § 11, odst. 2 a § 14, odst. 1, anebo — jde-li o živnost koncesovanou — nevyčkavše udělení koncese prohřešily se proti předpisu § 22.
Ani o prvý, ani o druhý případ zde nejde. Jde o provozování koncesované živnosti na podkladě vdovského práva po rozumu § 56, odst. 4 živn. řádu, jenž propůjčuje vdově právo po smrti manželově koncesovanou živnost provozovati dále na základě koncesní listiny znějící na jméno zemřelého manžela. Vdova nabývá tohoto práva — jak vysvítá jasně z příslušného ustanovení § 59 živn. ř. ze dne 20. prosince 1859 č. 227 ř. z. — ex lege a není po zákonu zapotřebí, aby se ho zvláště domáhala. Toto zásadní pojetí vdovského práva, vylývající jasně z cit. § 59 živn. ř. z r. 1859, nebylo v podstatě nijak změněno novelou z 5. února 1907 č. 26 ř. z., jež v § 56, odst. 4 uložila vdově povinnost »oznámiti« živnostenskému úřadu, že práva toho používá. Povinnost tato uložena vdově stejně jako v odst. 6 správci konkursní neb pozůstalostní podstaty dle důvodové zprávy k cit. novele toliko z důvodů policejních a evidenčních.
Z toho vyplývá, že provozuje-li vdova koncesovanou živnost svého manžela po jeho smrti dále neučinivši zadost zmíněné povinnosti, již zákon jí ukládá, neprovozuje živnost neoprávněně a není vinnou přestupku § 132 lit. a) živn. řádu. Porušení povinností té ovšem založiti může přestupek živnostenského řádu, jenž mezi zvláštní případy trestní §§ 132 a násl. pojat není a trestným jest dle všeobecné normy § 131.
Bylo proto naříkané rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss jako nezákonné.

Citace:

č. 1207. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 370-371.