Č. 1270.

Zabírání budov: Opatření prodejních místností pro předměty státního monopolu nelze pokládati za veřejný zájem ve smyslu zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n.
(Nález ze dne 30. března 1922 č. 4318.)
Věc: Sidonie V. a obec Velké Topolčany (adv. Dr. H. Růžička a Dr. A. Blech z Prahy) proti vládnímu referátu veřejných prací při ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě stran zabrání části domu. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením z — županský úřad v Nitře na žádost Jana G. dle zákona z 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n. a odvolávaje se na provedené šetření zabral místnosti bývalého hlavního skladu tabáku v městském domě v Topolčanech, pozůstávající z obchodní místnosti a krámu, dále z bytu s přísl., které dosud drží bývalá majitelka skladu a přidělil je Janu G. Dosavadní užívatelce místností těch Sidonii V. přikázal dvě místnosti v domě L., které dosud užíval G. Zabrané místnosti mají sloužit k ubytování hlavního skladu tabákového pro okresy Velké Topolčany, Žabokreky a Oslany, tedy v zájmu a pro účel veřejný.
Nař. rozhodnutím z — vládní referát pro veřejné práce při ministerstvu čsl. republiky s plnou mocí pro správu Slovenska zamítl stížnost Sidonie V. i obce Velkých Topolčan s poukazem na § 2 zák. z 12. srpna 1921 č. 504 sb. z. a n., dle něhož mohou býti zabrány místnosti pro veřejné účely, ježto byly st-lce přiděleny náhradní místnosti účelu vyhovující. Přesídlením do nich nebude zmařeno další provozování živnosti st-lčiny. Mimo to městský dům jest veřejnou budovou, ne nájemní obytnou budovou. Okolnost, že v obecním domě nalézá se jeden byt, nepropůjčuje obecnímu domu povahu obytné nájemní budovy.
O stížnostech do tohoto rozhodnutí podaných uvážil nss toto:
Namítá-li obec, že v poslední instanci rozhodl úřad nepříslušný, že provedením zákona použitého jest pověřeno min. veřejných prací a že jen tomuto přikázal zákon, aby rozhodovalo konečně o stížnostech, že tudíž o stížnosti neměl rozhodovati konečně vládní referát pro veřejné práce při ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska, nebyla shledána námitka tato důvodnou z důvodů, jež blíže rozvedeny jsou v zdejším nálezu ze dne 13. června 1921 č. 7741,1) na nějž se tímto dle § 44 jedn. ř. poukazuje.
Obě stížnosti namítají dále, že zábor jest jednak vyloučen, jednak že proveden byl bez zákonných důvodů. Obec zejména má zábor za vyloučený proto, že jde o majetek obce, jejž spravovati jest dle zák. čl. 22: 1886. Zákony dřívější vůbec a řečený zákonný článek o obcích upravující mezi jiným správu majetku obecního nemohou býti však důvodem k vyloučení jisté budovy ze záboru dle zákona z 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n., o kterýž jedině lze opříti námitku, že určitý předmět ze záboru jest vyloučen. Budovy obecní však zákonem tím nejsou ze záboru vyloučeny. Kdyby to zákon byl zamýšlel, byl by to vyslovil zřejmě, jak to učinil ohledně budov a pozemků fondů státem spravovaných, jakož i ohledně budov železničních (§ 1, odst. 3 č. 4).
Rovněž nemůže se obec dovolávati vylučujícího důvodu, jenž jest obsažen v § 1, odst. 3 č. 8 cit. zák., nebo byt lékařův není žádnou částí budovy, ve které jsou umístěny ústavy léčebné a lidumilné, jakož i ústavy sloužící veřejnému zdravotnictví. V řízení také nebyla vznesena námitka, že by byl v bytě lékařově ústav léčebný.
Naproti tomu právem bylo namítáno, že zabrání budovy neb jednotlivých místností státi se může jen pro účely veřejné a pokud toho žádá veřejný zájem i pro účely bytové. Že aspoň zabrání obchodních místností neděje se v tomto případě pro účely bytové jest zřejmo; jde tudíž jen o to, zda opatření lepších obchodních místností pro hlavní sklad tabákový děje se pro účely veřejné. Třeba v místnostech hlavního skladu tabákového trafikantům prodáván byl předmět státního monopolu a tím stát byl nepřímo interesován, přece hlavní sklad tabákový po stránce hospodářské zůstává podnikem majitelů příslušné licence.
Jak již v zdejším nálezu ze dne 27. října 1921 č. 13 732, na nějž se dle § 44 jedn. řádu poukazuje,2 rozvedeno bylo, nelze opatření prodejních místností pro předměty státního monopolu pokládati za veřejný účel. Na tomto náhledu nss setrval i v tomto případě, ježto jak zákon z 11. června 1919 č. 332 sb. z. a n., jehož bylo použito v případě cit. nálezu, tak i dnes použitý zákon z 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n. vycházejí z téhož pojmu veřejného účelu. Tím méně pak lze mluviti o veřejném účelu, když zde ani nešlo o opatření nových místností, nýbrž jen o zjednání lepších, větších místností obchodních.
Oběma stížnostem však bylo dáti dále za pravdu, pokud namítají, že v daném případě jest zabrání vyloučeno dle zřejmého předpisu § 1, odst. 3 č. 1 cit. zák., kterýmž obchodní místnosti jsou ze zabírání vyloučeny. Žal. úřad kromě toho vychází ze zjištění, že městský dům jest veřejnou budovou, ne nájemní obytnou budovou a dokládá, že okolnost, že v obecním domě se nalézá též jeden byt, nepropůjčuje obecnímu domu povahu obytné nájemní budovy.
Pro tato skutková zjištění nař. rozhodnutí není však podkladu ve spisech, ježto již ze zápisu z 29. září 1921 vysvítá, že kromě zabraného obchodu a bytu V. je v domě tom druhý byt po S.; kromě toho obec ve svém odvolání namítala, že dům, o nějž jde, jest nájemní dům se 7 byty a 6 obchody; v odvolání V. pak bylo tvrzeno, že městský dům má jen pronajaté byty a obchodní místnosti. Okolnosti tyto nebyly zjištěny, patrně proto, že žal. úřad jest toho názoru, že dům náležející městu jest veřejnou budovou a již proto nemůže býti nájemní obytnou budovou. Názor tento jest však mylný, neboť o povaze budovy rozhoduje účel, jemuž jest určena.
Pokud tedy obec domu užívá jako výnosového objektu pronajímáním bytů a místností tam se nalézajících, nemůže ani takovému domu resp. takové části jeho upřena býti povaha nájemní obytné budovy, protože náleží obci. Ježto však právní povaha tohoto domu jako předpoklad rozhodný pro vyloučení ze záboru nebyla dostatečně vyšetřena a to pro mylný právní názor žal. úřadu a ježto zabráním obchodní místnosti pro hlavní tabákový sklad ve dvojím směru, jak shora rozvedeno, porušen byl zákon, muselo býti nař. rozhodnutí zrušeno pro nezákonnost, aniž bylo třeba zabývati se dalšími námitkami stížnostmi.

Viz nález č. 1251 a 1257 adm.
Příslušné místo zní: »Hlavní trafika, pro niž sporné místnosti byly zabrány, jest po stránce hospodářské podnikem majitelů příslušné licence. Jest ovšem pravda, že stát jest na provozování hlavní trafiky potud interesován, že z odbytu tabáku, jejž trafika prostředkuje, plyne mu příjem. Přes to však nelze podle názoru nss odbyt tabáku pokládati za veřejný účel ve smyslu zákona. Příjem z odbytu předmětů spotřeby, jež stát vyrábí, ať již jde o výrobu a odbyt chráněný státním monopolem čili nic, má ráz soukromokapitalistického zisku a nelze proto z té okolnosti, že tu podnikatelem je stát, dovozovati, že by zařízení odbytu takových předmětů sloužící sloužila veřejnému účelu, jaký má na zřeteli zákon o zabírání budov.«)

Citace:

č. 1270. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 511-513.