Č. 1302.

Státní pensisté:* Ustanovení odst. 4 al. 2 § 2 čl. I. zák. ze dne 3. března 1921 č. 99 sb. z. a n. nezakládá pro svobodné pensisty právní nárok na vyšší přídavek než I. třídy, který by mohl býti uplatňován před nejv. správ, soudem.
(Nález ze dne 19. dubna 1022 č. 5396.)
Prejudikatura: nál. č. 1273.
Věc: Václav K. v P. proti ministerstvu spravedlnosti (min. místotaj. Dr. A. Bóhm) o drahotní přídavek 2. třídy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l jsa v pensi žádal, aby mu jako svobodnému přiznán byl drahotní přídavek podle 2. třídy rodinné, poněvadž má od let na bytě a výživě 74letou sestru Annu P. Předsednictvo vrchního zemského soudu v Praze, davši provésti šetření, výnosem z — nárok tento zamítlo, ježto nejsou zde podmínky čl. I. § 2 bodu 4. zákona ze dne 3. března 1921 č. 99 sb. z. a n. Stížnost do výnosu tohoto podanou zamítl žal. úřad rozhodnutím z —, protože bylo zjištěno, že tu není podmínek § 4 posl. odst. výnosu min. fin. ze dne 11. září 1918 č. 333 ř. z., neboť Anna P. má jmění, jež alespoň částečně svými úroky slouží k její výživě a vydržování, a není ji možno nazvati nuznou, dále má dvě děti, jež jsou důsledkem právního závazku v první řadě povinny o svoji matku se starati a nelze o tom pochybovati, že tak i mohou činiti, když jde jen o částečnou podporu matky. Stará-li se tedy st-l, nejsa k tomu povinen, o svoji sestru, činí tak na vlastní útraty a nebezpečí a nemožno proto žádati, aby stát k výživě Anny P. přispíval.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané pro jeho nezákonnost a pro vady řízení uvážil nss toto:
Podle čl. I. § 2. odst. 4 zákona ze dne 3. března 1921 č. 99 sb. z. a n. mohou svobodní pensisté žijící ve společné domácnosti s prarodiči, rodiči nebo sourozenci pokládáni býti na roveň ženatým bezdětným pensistům, uhražují-li důsledkem právního nebo mravního závazku prokazatelně převážnou částí výživu těchto příbuzných pro jejich nuznost. Zákon praví tudíž pouze, že svobodní pensisté mohou býti na roven postaveni že- natým bezdětným a zmocňuje tím sice správní úřady, že tyto mohou, jsou-li dány zákonné předpoklady, přiznati zvýšení drahotních přídavků o jednu třídu, nezakládá však pro svobodného pensistu právní nárok na toto zvýšení. K tomuto výkladu zákona nutí nejen jeho jasné znění, nýbrž i logická souvislost zmíněného předpisu s předcházejícím odstavcem téhož §, kteráž dává zřetelně poznati, že zákon třídí s jedné strany nárok pensistův na vyšší drahotní přídavky (al. 1), jednak pouhou možnost administrativě přiznanou, aby za jistých předpokladů poskytla vyšší přídavek.
Nemá-li však st-l právního nároku na zvýšení, jehož se domáhá, pak nemohlo v odpor vzatým rozhodnutím býti jeho subjektivní právo porušeno a jest tudíž stížnost bezdůvodná.

Citace:

Č. 1302. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 581-582.