Č. 1253.

Zřízenci býv. státu rak.-uherského: I. Stát čsl., který nesukcedoval v právní postavení býv. státu rak.-uherského, mohl by býti jen tehdy uznán povinným k placení služného mechanika býv. rakouské poštovní správy, od 4. dubna 1917 nezvěstného, kdyby byl projevil závazně svou vůli, že přejímá závazky majetkového obsahu, plynoucí z veřejné služby u zaniklého státu rak.-uherského. — II. Otec zaměstnance státního byl by jen tehdy oprávněn žádati za výplatu služného synova místo něho, když by nárok synův na něj přešel nebo když by jej syn k vybírání služného zmocnil.
(Nález ze dne 27. března 1922 č. 13 597/21.)
Věc: František R. v M. proti ministerstvu pošt a telegrafů v Praze stran zamítnutí žádosti za vyplacení služného synova.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: František R., mechanik bývalé rakouské poštovní správy v J., nastoupil v říjnu 1914 vojenskou službu. V únoru 1915 upadl do ruského zajetí. Vyplacení jeho služebních požitků bylo dnem 28. února 1915 zastaveno, poněvadž nedocházely od něho žádné kvitance a R. nezmocnil nikoho k přijímání platu.
Dne 24. března 1921 podal otec jeho František R. u poštovního a telegrafního ředitelství v Praze žádost, aby mu byl vyplacen zadrželý plat synův. Na odůvodnění uvedl: Až do 28. února 1915 byl plat synův vyplácen k jeho rukoum. K žádosti za další vyplácení služného synova bylo st-li sděleno, že se tak stane po předložení plné moci, synem vlastnoručně podepsané, ze které by zjevno bylo oprávnění ku přijetí služného synova. St-l žádanou plnou moc předložiti nemohl, poněvadž syn od července 1917 jest nezvěstným. St-l oznámil dne 30. srpna 1919 pohledávku na zadrželých služebních požitcích synových při soupisu jmění v zastoupení syna.
Ministerstvo pošt a telegrafů v Praze dne 10. června 1921 pod č. — rozhodlo, že ze zásadních důvodů nemůže svoliti, aby byly dodatečně k tíži československé poštovní správy vyplaceny otci nezvěstného mechanika Franitška R. požitky, jež byly jmenovanému koncem února 1915 bývalou rakouskou poštovní správou zastaveny.
Ježto v daném případě není vůbec ani oprávněného subjektu právního, nelze z toho důvodu event. připustiti vyplacení příslušné částky zálohou proti konečnému vyúčtování s rakouskou správou.
Rozhoduje o stížnosti Františkem R. st. jménem vlastním do tohoto rozhodnutí podané, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost vytýká, že žal. úřad zamítá nař. rozhodnutím žádost st-lovu z principielních důvodu, aniž by uvedl, v čem tyto důvody shledává a aniž by dále výrok svůj opřel o nějaké zákonné ustanovení. Výtku tuto nelze v žádném směru uznati důvodnou.
Nař. rozhodnutím odepřel žal. úřad výplatu služebních požitků mechanika R. k rukám otcovým z důvodů, jež označuje jako »principielní«, že nemůže svoliti, aby vyplaceny byly dodatečně k tíži československé poštovní správy požitky rakouskou poštovní správou zastavené. Žal. úřad popřel výrokem tím závazek čsl. státu k placení služebních požitků, jež příslušely mechaniku R. proti bývalému státu rakouskému, poněvadž nemůže svoliti, aby náklad s tím spojený nesla čsl. správa poštovní. Úřad tedy neshledal zde závazku čsl. poštovní správy k vyplacení služného příslušícího proti bývalému státu rakouskému. Tento smysl naříkaného rozhodnutí vzhledem k jeho obsahu, použitým výrazům a jich souvislosti jest zcela jasný a nepochybný. Jiného smyslu rozhodnutí ani nepřipouští a nepotřebuje tudíž co do srozumitelnosti žádného dalšího jakéhokoliv dodatku. Úřad tedy výrokem svým označil důvod, o který rozhodnutí opírá.
Odůvodnění to dlužno také uznati správným. Dnem 28. října 1918 vstoupil v život stát čsl. jako úplně samostatný stát (zákon z 28. října 1918 č. 11 sb. z. a n.), který není v žádné kontinuitě se současně zaniklým státem rakousko-uherským. Čsl. stát nesukcedoval tudíž v právní postavení zaniklého státu. Nárok na plnění závazků zaniklého státu, o jaký zde nesporně jde (mechanik R. jest od 4. dubna 1917 nezvěstný), mohl by dle toho proti čsl. státu vzniknouti a uplatňován býti jen tehdy, kdyby stát čsl. byl závazným způsobem projevil vůli, že přejímá buď všeobecně nebo za určitých podmínek veřejnoprávní závazky majetkového obsahu, plynoucí z veřejné služby u zaniklého státu rakousko-uherského.
St-l v řízení správním v tom směru ničeho vůbec netvrdil, tím méně pak prokázal. Žal. úřad proto právem neuznal povinnost čsl. poštovní správy vyplatiti st-li služné, jehož výplata byla bývalou rakousko-uherskou poštovní správou zastavena.
V druhém odstavci napadeného rozhodnutí vyslovil žal. úřad, že zde není vůbec subjektu právního oprávněného domáhati se vyplacení služného mechanika Františka R., které bylo dnem 28. února 1915 zastaveno. Úřad tedy ani st-le nepokládal oprávněným vznésti nárok na výplatu tu.
Podle § 169 služ. pragm. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. příslušel nárok na vyplacení služného jedině zaměstnanci mechaniku Františku R. St-l mohl by vyvrátiti zjištění žal. úřadu posléz uvedené jen kdyby prokázal, že nárok synův na služné na něj přešel aneb že jej syn k vybírání služného zmocnil.
Žal. úřadu sic užila za podklad jeho rozhodnutí jedině žádost ze dne 24. března 1921. V této pak st-l vůbec netvrdil, že jest v příčině nároku synova na služné jeho sukcesorem, přiznal však, že plnou moc synovu předložiti nemůže, a opřel žádost svou jedině okolností, že syn jest nezvěstný. Ve stížnosti poukazuje st-l na to, že žije-li syn a důsledkem toho jest sám subjektem právním, nemůže výplata jeho zadrženého platu st-li býti odepřena, poněvadž syn st-le za svého života ze svého platu podporoval. Ostatně mohla prý úřadem od st-le také žádána býti záruka, že vyplacené služební požitky přijdou k dobru synovu.
Zemřel-li mechanik František R., jest prý st-l jakožto ascendent a dědic synův k nároku oprávněn.
St-l však ani v řízení správním ani ve stížnosti neuváděl ničeho, co by mohlo zjištění žal. úřadu vyvrátiti. Mimo to stížnost obsahuje v tomto směru částečně skutečnosti nové, které st-l v řízení správním netvrdil, ku kterým tedy dle §§ 5 a 6/1 zák. o ss přihlížeti nelze. V důsledku toho nebyl vyvrácen úsudek žal. úřadu, že také st-le nelze pokládati za subjekt oprávněný k přijmutí zadrženého služného synova.
Není-li zde na straně žal. úřadu závazku k placení služného mechanika R. a závazku tomu odpovídajícího nároku st-lova, pak jest zbytečno vyšetřovati ve stížnosti uváděné okolnosti, totiž výši příslušného služného, jakož i dobu, po kterou je slušelo vypláceti. Nevyšetřením okolností těchto nebyla tudíž způsobena žádná podstatná vada řízení.
Z toho všeho vychází na jevo že žal. úřad právem nevyhověl žádosti st-lově, aby mu vyplacen byl zadrželý plat synův, ježto jednak čsl. správa poštovní k tomu zavázána není, jednak také st-l oprávnění své k tomu neprokázal.
Stížnost byla proto jako bezdůvodná zamítnuta.

Citace:

č. 1253. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 475-477.