Č. 1114.

Sčítání lidu: 1. Pouhá skutečnost, že sčítací archy byly vyplněny osobou jinou, než majitelem bytu, nezakládá ještě porušení správnosti sčítání lidu. — 2. K podstatě přestupku porušení správnosti výsledku sčítáni lidu nátlakem na dceru žijící v domácnosti matčině, aby učinila stran své národnosti údaje odchylné od údajů matčiných. — 3. Volné uvažování prostředků důkazních rozhodujícím úřadem.
(Nález ze dne 14. ledna 1922 č. 218.)
Věc: Qerard B. v H. (adv. Dr. B. Gutfreund z Prahy) proti zemské správě politické v Praze stran přestupku zákona o sčítání lidu.
Výrok: Stížnost co do viny v případě Marie S. zamítá se jako bezdůvodná; jinak se naříkané rozhodnutí zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem ze dne — byl st-l uznán vinným přestupku § 12 Vl. nař. z 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n. spáchaného tím, že při sčítání lidu navštívil, nebyv k tomu vyzván, jednotlivé přednosty domácnosti v H. a v P., aby jim vyplnil sčítací archy. Marii S. zapsal prý dokonce proti vůli její matky za Němkyni, přemluviv ji, aby dala se zapsati za příslušnici národnosti německé, ježto navštěvovala německou školu. Proto byl odsouzen k pokutě 1000 Kč a pro případ nedobytnosti na 9 dnů vězení.
Nař. rozhodnutím nevyhověla zemská politická správa v Praze odvolání jeho ------
Rozhoduje o stížnosti, veden byl nss těmito úvahami:
Nař. rozhodnutí klade st-li za vinu dvě různé skutkové podstaty trestní, jednak přestupek porušení předpisů o sčítání lidu ve všech těch případech, jež mají za předmět pouhé vyplňování sčítacích archů, jednak přestupek porušení těchto předpisů při vyplňování sčítacího archu Marie S. Následkem toho musel také nss podrobiti svému přezkoumání každou z těchto dvou různých skutkových podstat trestních.
V prvém směru vychází nař. rozhodnutí ze skutkové podstaty, že st-l za účelem vyplňování sčítacích archů chodil dům od domu, nabízel se k vyplňování archů a také archy ty jednotlivým majitelům bytů vyplnil, v čemž žal. úřad spatřuje porušení předpisů o sčítání lidu.
§ 8 vl. nař. z 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n. praví, že v oněch obcích, v nichž se provádí sčítání sčítacími archy, jest majitel bytu nebo jeho zástupce povinen vyplniti sčítací arch. Z předpisu toho nedá se nikterak odvozovati, že by nabídnutí se k vyplnění těchto archů nebo vyplnění jich osobou jinou, než majitelem bytu nebo jeho zástupcem, tvořilo již samo o sobě nějakou skutkovou podstatu trestní.
Ustanovení to v souvislosti s následující větou téhož paragrafu, jenž stanoví, že v obcích, v nichž provádí se sčítání lidu soupisovými archy, vyplňuje tyto archy sčítací komisař, nemůže a contrario býti vykládáno jinak, než že v případě prvém má majitel bytu nebo jeho zástupce míti péči o to, aby sčítací arch byl vyplněn, kdežto v případě druhém vyplnění sčítacího archu má se státi jen sčítacím komisařem. Majiteli bytu jest v případě prvém zůstaveno na vůli, aby sčítací arch vyplnil vlastnoručně, nebo jej vyplniti dal osobou jinou: Toto posléz uvedené oprávnění vyplývá již z povahy věci samé, neboť vyplnění sčítacích archů bylo by jinak nemožno tehdy, když by majitel bytu nebo jeho zástupce neuměli psáti.
Vyplňování sčítacích archů osobou jinou, než majitelem bytu, nemůže samo o sobě také způsobiti, aby porušena byla správnost výsledku sčítání. Z toho důvodu musil výrok žal. úřadu, pokud kvalifikuje vyplňování sčítacích archů st-lem jako porušení správnosti sčítání lidu, býti zrušen jako nezákonný.
K tomu třeba dále ještě podotknouti, že v daném případě nelze mluviti o porušení tajnosti sčítání, ježto předpis § 23 vl. nař. z 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n., jehož se naříkané rozhodnutí dovolává, týká se zachován úředního tajemství a může samozřejmě vztahovati se jen na úřední orgány, kteří ve smyslu § 8 zákona z 28. ledna 1919 č. 49 sb. z. a n. o organisaci statistické služby jsou pověřeni sebráním, zpracováním a uveřejněním statistických dat. Dle povahy věci nemůže o porušení úředního tajemství býti řeči tam, kde původní materiál pro statistická data nestal se vůbec ještě předmětem úředního jednání a vůbec ještě ani nepřišel do rukou úředních orgánů povinných k zachovávání úředního tajemství.
Co se týče druhé trestní skutkové podstaty, vychází nař. rozhodnutí ze skutkového zjištění, že st-l provedl nátlak na Marii S. co do údaje její příslušnosti národní, a že tím způsobil porušení správnosti výsledku sčítání lidu.
Tato skutková podstata může se dle spisů a dle znění rozhodnutí prvé stolice opírati jen o protokolární údaje Anny a Marie S. ze dne —. Dle těchto výpovědí, jež dle úvodních slov protokolu učiněny byly Annou a Marií S. a od obou podpisem byly potvrzeny, přišel st-l v neděli před sčítáním lidu bez vyzvání do bytu Anny S. a vyplnil sčítací arch, jenž mu byl odevzdán. Stran národnosti žádala dvakráte Anna S., aby st-ť vše vyplnil »česky«. St-l však obrátil se na dceru Marii, kterou teprve musil přivésti z návštěvy, a řekl jí, že chodila do německé školy, a že ji tudíž zapíše za Němkyni, načež dcera odvětila, aby ji tedy zapsal za Němkyni.
Nabyl-li žal. úřad na základě těchto svědeckých výpovědí přesvědčení, že st-1 provedl tím byť i pouze intelektuelní nátlak na Marii S., nemohl v tom nss spatřovati ani odpor se spisy, ani nesprávné právní posouzení zjištěné skutkové podstaty.
Z ustanovení § 20, odst. 2 vl. nař. z 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n. vysvítá zajisté, že přednosta domácnosti — v daném případě Anna S. — jest oprávněn, aby sám určil národnost oněch v jeho domácnosti žijících osob, jež jsou členy jeho rodiny. Jestliže se st-l nespokojil žádostí Anny S., aby vše, tedy i národnost její dcery, zapsal jako českou, nýbrž jestliže přivedl dceru a na cestě nebo v jejím bytě s ní o její národnosti hovořil a ji pak proti přání její matky zapsal jako Němkyni, jest jen logické, jestliže úřad v tomto postupu spatřoval nátlak, byť i jen intelektuelní, na Marii S., aby ohledně své národnosti učinila údaje, jež odchylují se od přání přednosty domácnosti, jenž výhradně oprávněn jest údaje ty učiniti. —
Stížnost vytýká také ještě jako vadu řízení, že porušena byla zásada slyšení stran tím, že výpověď Marie a Anny S. z — nebyla dána st-li k vyjádření. Jest ovšem správné, že st-l v řízení správním o tomto protokolu slyšen nebyl. St-l však, jak vychází na jevo z odvolání na zemskou politickou správu, nabyl o obsahu tohoto protokolu vědomosti ještě během správního řízení, v odvolání na obsah tohoto protokolu reagoval a měl tedy možnost přednésti své námitky proti obsahu výpovědi obou svědkyň.
Měl-li rozhodující úřad na jedné straně výpověď obou těchto svědkyň, na straně druhé odchylnou výpověď st-lovu v odvolání, pak spočívalo hodnocení obou těchto výpovědí, co se jich věrohodnosti týče, ve volném uvažování důkazních prostředků rozhodujícím úřadem; dal-li tento více víry výpověděm obou svědkyň, vymyká se tento úsudek přezkoumání nss-u.
Z těchto úvah bylo stížnost v tomto druhém směru zamítnouti jako bezdůvodnou.
Poněvadž trestní nález prvé stolice a nař. rozhodnutí zemské politické správy vyměřují trest pro obě skutkové podstaty jednotně, nař. rozhodnutí však bylo co do jedné trestní skutkové podstaty zrušeno, musil výrok o trestu býti zrušen ve své celistvosti a přísluší nyní rozhodujícímu úřadu, aby novým rozhodnutím učinil výrok o výměře trestu

Citace:

Č. 1114. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 170-173.