Č. 1393

.
Policejní právo trestní: Peněžní ústav, který nepodal v 30denní lhůtě stanovené §em 1 vlád. nař. ze 6. listopadu 1920 č. 611 sb. z. a n., oznámení o vkladech tam zmíněných, jednal již tím proti tomuto nařízení a mohl příslušný župan již proto uložiti zodpovědným orgánům ústavu trest podle § 4 cit. nař., aniž byl povinen ústav ještě zvlášť k podání zprávy vyzvati. Pohnutky opoždění jsou pro otázku trestnosti nerozhodné.
(Nález ze dne 2. června 1922 č. 7938.)
Věc: J-ská spořitelna, úč. spol, proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě stran trestního nálezu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: —
Ustanovením § 1 vlád. nař. ze dne 6. listopadu 1920 č. 611 sb. z. a n. byla uložena veškerým peněžním ústavům povinnost, aby oznámily bě- hem 30 dnů po vyhlášení nařízení toho příslušnému županu částky peněz, u nich uložených, patřících mimo jiné korporace i obcím ležícím na území bývalého království uherského.
Druhým odstavcem § 4 téhož nařízení byl pak župan zmocněn, aby odpovědným orgánům peněžního ústavu, jenž by uvedené oznamovací povinnosti nevyhověl, uložil trest v témž § ustanovený. Uvedené nařízení bylo vyhlášeno dne 18. listopadu 1920.
Jednal tedy peněžní ústav, jenž nepodal oznámení o uvedených vkladech do 18. prosince 1920, již tím proti cit. nařízení a mohl pak ovšem příslušný župan již proto zodpovědným orgánům jeho uložiti trest podle § 4, aniž byl povinen peněžní ústav zvláště ještě vyzývati k podání oznámení.
V předloženém případě st-lka ve lhůtě nařízením ustanovené, tedy do 18. prosince, oznámení nepodala. Župan v R. S. vyzval přes to st-lku ještě před vydáním trestního nálezu výměrem z —, aby své oznamovací povinnosti vyhověla do 15 dnů, sice že potrestá zodpovědné jej: orgány dle § 4 uved. nařízení. St-lka výslovně doznává, že výměr ten obdržela. Jestliže tedy přes tuto výzvu, k níž, jak uvedeno, župan vůbec ani nebyl povinen, st-lka seznam peněz uložených u ní pro obce ležící na území býv. království uherského ani ve lhůtě ve vyzvání stanovené nepodala, nelze shledati,, že by byl nezákonným postup úřadu, který st-lce neoznámivší vklady ani ve lhůtě nařízením stanovené ani v další lhůtě úřadem jí nad to dané, uložil pokutu podle § 4 uved. nařízení.
St-lka nemůže se zejména odvolávati na to, že prý žádala dne — za nové prodloužení lhůty, poněvadž žádost její, jak ze spisů je patrno, vůbec nedošla k žal. úřadu, jednak však st-lka ani pak ještě povinnosti své před vydáním trestního nálezu nevyhověla, ač žal. úřad ani po uplynutí lhůty dané st-lce nad míru vládním nařízením ustanovenou ihned oprávnění svého k vyslovení trestu nepoužil, nýbrž ještě další 4 měsíce na oznámení st-lčino marně čekal.
Námitka st-lčina, že prý proti jiným opozdilým ústavům nebyl trest vysloven, jest bez významu, jakmile jest zjištěno, že podmínky pro vyslovení trestu proti st-lce byly dány. Bez významu jest i námitka stížnosti, že st-lku nevedla nedbalost neb indolence, neboť podle uvedeného nařízení jest trestno již samo pouhé překročení lhůty nařízením stanovené.
Bylo tudíž stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1393. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 775-776.